|
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS:
Sjezd jako odraziště
S puncem vítězství chce vejít Jiří Paroubek do závěrečného, rozhodujícího kola parlamentních voleb v roce 2006. Pečlivě načasoval jednodenní mimořádný sjezd sociální demokracie, na kterém se hodlá stát i předsedou strany. Drží se scénáře Gerharda Schrödra, který se také stal nejdříve šéfem vlády a pak se nechal zvolit předsedou strany, po pádu Oskara Lafontaina. Zde ovšem paralela končí. Bohuslav Sobotka není Oskar Lafontaine. Navíc je Sobotka vnímán i dnes ne jako skutečný předseda strany se vším, co k této funkci patří, ale jako jakýsi udržovač ohně poté, kdy Stanislav Gross propadl i na stranické půdě. Dá se čekat, že v květnu 2006 nebude mít Paroubek proti sobě vážného protikandidáta, pokud se vůbec nějaký protikandidát najde. Sám Sobotka jasně řekl, že on kandidovat nebude.
Předvolební sjezd, to je jeden z obratných tahů Paroubkovy politiky. Připomeňme, že jenom sjezd má právo zrušit tabu na vládní spolupráci s komunisty. Bude záležet na výzkumu veřejého mínění a jeho analýze, zda se toto téma na mimořádném sjezdu objeví ve formě vážného návrhu, o kterém se bude hlasovat. Pokušení bude veliké a komunisté pod Filipovým vedením se jistě pokusí, aby bohumínskou klatbu sjezd odvolal.
Sobotkův odchod řadový volič asi ani nepostřehne. V Paroubkově straně mají opět hlavní slovo hluční lidé a mezi ně Sobotka rozhodně nepatří. Byl to vždy pragmatik, kterého nikdy neopustily návyky zvažovat a přepočítávat, co je možné a co není. Snažil se ve straně mírnit ono fanfaronské Špidlovo "zdroje jsou", a na těch nemnohých reformních krocích, které sociální demokracie udělala, má nemalý podíl. Není to tedy tak, že odchází bezbarvý člověk, kterého posadili na židli, aby nezůstala prázdná a někdo ji omylem nezasedl.
Paroubek stačil veřejnost hlučně oslovit a obklopil se lidmi taktéž vybavenými výkonnými mluvidly. S programem je to už slabší. Názor na reformy ve všech oblastech, kde jsou reformy nezbytné, stačil změnit názor někdy i v rozmezí dnů. Na svá programová prohlášení, pokud jsou taková, by tedy měl nechat připrat "změna programu vyhrazena". Jen jednoho programu se drží se silou a úporností buldozeru, k němuž bývá přirovnávat: chce vyhrát, nebo aspoň minimalizovat eventuální vítězství ODS, aby z něho udělal vítězství Pyrrhovo. Zatím, podle preferencí soudě, se mu to daří.
|
RODINA A PŘÁTELÉ: Vánoce grog za grogem
Museli byste se zeptat Gentlemana Ivana Straky, viz jeho web, kolikátá je to akce VGG,
neboli Vánoce grog za grogem. První kolo se událo v sobotu, druhé nastane ve středu.
Začíná se v Praze na Václavském náměstí, dole na Můstku, bude to v 17 hodin (pozor,
nepoplést: v sobotu to bylo v 16 hodin, tentokrát to bude o hodinu později). Smysl
akce vyplývá z názvu - pije se grog a rozmlouvá. Tak to bylo i v soboru! Jako inovaci
vymyslel Ivan, že účastníci budou mít indickou tečku na čele - a kdo ji neměl, Ivan mu
ji namaloval.
Ubírali jsme se tradiční cestou, přes Havelské náměstí na Staromák, odtud Celetnou
na Náměstí Republiky a přes příkopy zpátky na Můstek. Skvělá novinka: v Celetné ulici
už zavedli plynové osvětlení! Nádherné lampy, svítí o sto šest a jsou důvtipně
vymyšlené, protože nejdou zhasnout: pokusil se o to Gentleman Straka, ale ani při své
pověstné tarzanovské mrštnosti nedosáhl na oko určené ke zhašení plynového hořáku.
Vánoce jsou rituál a přidružené rituály k Vánocům patří: rozhodně i VGG. Abych
vás nalákal: grog je chutný a zdraví prospěšný. Vaří se všude. A když se dostanete na
náměstí Republiky, tam je to letos jiné než jindy, protože v místech někdejších kasáren
se staví hypermarket. Stánky s grogem jsou v místech někdejší celnice, za palácem U
Hybernů. Nejlepší stánek je ten, kde mají jako poutač slečnu s uříznutým uchem - ke
kelímku dostanete uříznutí štramberské ucho. A kousek dál je stánek s moc hezkými
taškami a pouzdry - mrkněte se tam, když tudy půjdete, je to moc pěkný vánoční
dárek.,
Tak ve středu v pět na Můstku na shledanou, indickou tečku si udělejte na čelo!
|
PSÍ PŘÍHODY: Pták, který si myslí, že je člověk
Dnes to nebude o psech, tahle rubrika je přece jen hlavně zvířecí.
Adventní sobotu jsme věnovali návštěvě pražské ZOO.
Naposledy jsem byl v pražské ZOO na jaře - a žasl jsem, co všechno se tu zase změnilo,
co nového přibylo. Ale op tom někdy jindy.
Už dlouho se vedení ZOO snaží dostat návštěvníky víc do kontaktu se zvířaty. Mizí
mříže, a když to jde, diváci vcházejí do oblasti, kde se zvířata volně pohybují. Takže i
tuto sobotu jsme s Ljubou vešli do voliéry, kterou už známe, byli jsme tu už
několikrát.
Tentokrát přišel ptáček, tedy: pták docela vzrostlý, pták vznešený, egyptský to pák
z křížovek, nikdo jiný, než ibis. Přišel, tvářil se velmi důstojně, měl dlouhý
červený zobák a tím zobákem ji začal tahat za kabát. Ljubu ještě nikdy před tím žádný
pták z křížovek netahal za kabát, takže nevěděla, jak se zachovat.
Přiblížila se slečna v žluté kazajce s písmenem i - nositelka informací.
"Nevšímejte si toho," řekla. "On si myslí, že je člověk."
Pták, který si myslí, že je člověk, to mě zaujalo. Slečna s písmenem i nám
vysvětlila, že tento konkrétní ibis se vylíhnul z vajíčka u soukromníka, v domácnosti.
Nikdy kolem sebe neviděl nikoho jiné=ho, než lidi a nabyl z toho dojmu, že je taky
člověk.
"Chce si povídat. Někdy přijde a rozváže vám tkaničky. Navazuje komunikaci."
Chvilku jsme rozmlouvali s ptákem, který si myslí, že je člověk. Tkaničky mi
nerozvázal, nebylo třeba, rozmlouval jsem bez pobídnutí.
Pak jsme se s ním rozloučili a odešli jsme.
Myslel jsem na lidi, kteří si myslí, že jsou ptáci.