 | Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit. |
|
Úterý 22. 11. 2005,
|
- Izraelský premiér Šaron požádal o rozpuštění parlamentu
- Rath podmiňuje půjčku 3 GKč pro VZP odstoupením Musílkové
- Místopředseda EP Ouzký bude žalovat Ratha za jeho slova o projektu IZIP
- Ústavní soud vrátil Ivanu Brezinovi naději, že se mu Zeman bude muset omluvit
- Výkonnost pracovníků ministerstva kultury je 70%, Jandák ale propouštět nebude
- Nehoda kamiónu zablokovala Barrandovský most, doprava kolabovala
- STEM tvrdí, že Jandák je druhým nejpopulárnějším českým politikem
- ÚOHS zahájil správní řízení se společností RWE Transgas
- Počasí v Praze: zataženo, teploty ještě nad nulou
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Ne Klaus, ale Jandák for president
Nejpopulárnějším politikem české republiky je nepolitik Vítězslav Jandák. Předstihl premiéra Paroubka a pokud má Jandák tolik fištrónu, na kolik to vypadá, bude ho to stát bezesnou noc: takové předběhnutí by ho mohlo stát politickou nikoli hlavu, ale politickou čepici. Herec Ronald Reagan to dotáhl na prezidenta Spojených států. Jsme svědky také takového raketového vzestupu? Američané dali důvěru muži, který nechal promlouvat svým koltům a kosil zlosyny v černých kloboucích, sám jsa nositelem klobouku bílého. Jandák nemává koltem. Hraje roli žoviála, který vzešel z lidu, je s lidem a sejde s lidem. "Zhyň, padouchu," bylo heslo Reaganovo. "Dejte mi prachy na kulturu" je momentální heslo Jandákovo. Že žádné mimořádné, až by oči přecházely, nedostal je jiná věc. Lidu to nevadí. Hlavně, že se za věc bere.
Naše žebříčky popularity jsou poznamenány i tím, že v nich nulový pracovní výsledek není na závadu, naopak. Připomeňme, jak dlouho byl na špici Stanislav Gross, aby nakonec byl vystaven takřka anticky tragickému propadu: populární byl do té doby, dokud se nedopustil žádného očividného činu. Jakmile se stal premiérem a činům nebylo možno se vyhnout, čekala ho sekera. Tomuto osudu se Jandák snadno vyhne, premiérování mu nehrozí a v kultuře se nedá nic zkazit, protože na ni ministr nemá žádný vliv. Takže heslo "Jandák for president" není zas tak moc pošetilé. V zemi pošetilých popularit.
RODINA A PŘÁTELÉ: Do divadla - Ve stanici nelze
Divadlo Veselé skoky je zvláštní parta. Jsou to nádherní zapálení nadšenci do pohybového tyátru. Je to
pantomima, co dělají? Jistě, to taky, ale mimové to nejsou. Balet? Jistě, to taky, ale baleťáci to nejsou. Herci? Ano, herci to jsou. Zpívají. Baví se a baví to i diváky. Už jsem tady referoval o jejich prvním
představení, že jde o laskavou parodii na tanec a pantomimu. Mám se opakovat? Jejich první představení bylo
nedějové, bylo to předvedení toho, co dovedou. Druhé má velmi volný dějový rámec, ale když se to takhle napíše, je to
děsné, protože podstata je jinde - je to zase radost, sranda, dada, gagy, jak jinak to říci, než veselé skoky?
Jelikož to má být dramatický útvar, dějem prochází nikdo menší, než Anna Karenina, která si usmyslí, že skočí pod vlak právě zde. Urputně se o to snaží a vůbec to není směšné. Nedozvíme se, kdo jí zpívá do mobilního telefonu "je t´aime" a co se stalo, že tak prudce Anna háže mobil do popelnice. Prožívá svůj sen o láscee, zatímco veselí skákající ajznboňáci kolem ní nezávazně milují a se milují. Ano, nakonec najde Anna naplnění. Takové, jaké si zaslouží krásná žena, která odolá svodům ajznbánu. Jaké, to neprozradím. Jdete se do Divadla v Celetné podívat.
Jo, a co že ve stanici nelze? Používat toaletu, to jste fakt nevěděli?PSÍ PŘÍHODY: Mokré tlapky
Tuhle záhadu jsem nikdy nerozřešil a stojím za í i teď, kdy začíná sněhová sezóna. V sobotu přišla první nadílka a
teď, v pondělí večer, jsme živeni meteorologickou předpovědí vánice po půlnoci.
Až nastane, pejskové půjdou ven. Pochopitelně. Budou hamtat tlapkami ve sněhu, samozřejmě, jak jinak, nejsou to vznášedla. |Až se vrátí, bude třeba jim tlapky ošetřit.
Řekl bych, že suchý hadr je na mokré tlapky ta nejlepší medicína.
Dámy se na to dívají jinak. Tlapky jsou nejen mokré, ale i špinavé a tudíž je třeba je šetřit mokrým hadrem, aby se špína smyla.
Už dávno jsem přestal namítat a protestovat. Výsledek je vždy stejný - ošetřený pes kráčí a zanechává mokrými tlapkami špinavé stopy. Může nás hřát vědomí, že jsme pro zdar věci učili maximum.
I když, ve skrytu duše, si myslím, že tím maximem by byl suchý hadr, ale tuhle heretickou myšlenku mohu svěřit jen virtuálnímu papíru Neviditelného psa.