 | Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit. |
|
Sobota - neděle 22.-23.10. 2005,
|
- Putin s Lukašenkem plánují spojení Ruska a Běloruska
- Paroubek znovu navrhnul Ratha jako ministra, Klaus to nekomentoval
- Poslanci opět odložili projednávání zmrazení platů ústavních činitelů
- ODS podala návrh Ústavnímu soudu na zrušení zákazu převodu nemocnic
- Vesecká nechá prověřit tvrzení Krejčíře, že při domovní prohlídce neutekl
- Policisté, kteří prováděli prohlídku vily, podporují Krejčířovu verzi
- České radiokomunikace zahájily řádné digitální vysílání
- V plzeňské zoo uhořelo šestnáct antilop
- Počasí v Praze: oblačno, chladno
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Pozastavené stanovy
Stanovy občanského sdružení Česká lékařská komora mají četné přednosti, mimo jiné jsou stručné a jednoznačné. V článku IX. Je pošetřen problém změn stanov: Změny a doplňky těchto stanov lze provést na základě usnesení shromáždění členů sdružení. Tečka. Že by tříčlenné představenstvo smělo vymýšlet institut "pozastaveného prezidenta", o tom tam není ani slůvka. Není to tedy pouhý názor viceprezidentky ČLK Heleny Fouskové, že změny musí odhlasovat sjezd a rozhodnutí představenstva o změnách je neplatné. To je dikce stanov. David Rath si zjevně nic nedělá ze stanov sdružení, jehož je prezidentem. Jeho sebevědomí je snadno pochopitelné. Když si premiérministr nic nedělá z ústavy, proč by si on měl lámat hlavu s ubohými stanovami nějakého profesního spolku? Viceprezidentka Fousková má pravdu, když říká, že to, co se chystá, je "v rozporu se stavovskými předpisy, s demokracií a se vším, co jsme v polistopadové historii chtěli, aby se změnilo".
Případ je dobrou ukázkou rostoucí arogance moci, která čerpá sebejistotu z bolševiky krytých zad. My můžeme všechno, vzkazují veřejnosti. Stanovy, ústava, to vše je buržoazní přežitek. Jestlipak tento případ pootevře oči lidem, kteří bagatelizují nebezpečí plynoucího se socialisticko - komunistického spolčení?
RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá: Les
Teď, když bydlím dvě minuty od nejbližšího lesa, mám pocit, že jsem se vrátil do doby dětství, kdy jsem ve Slapech
žil doslova v lese, samosebou že v domě v lese. Byl stejný nebo jiný? Především ho mám v paměti mnohem čistší.
Vesnické staré ženy chodívaly do lesa a likvidovaly tam veškeré součky. Nosily sebou plachtu a malou sekyrku a co
chvíli bylo slyšet odněkud "Klepyklep" a ona tam babka a kácela soušku. Byl jsem dítě, nevím, jaký byl vztah hajného
k těmto babkám. Nejspíš to ale byla činnost povolená, nebo přinejmenším trpěná.
Pak bylo často vídat, jak cupitá babka do pravého úhlu sehnutá a na zádech měla velikánskou otep nasekaných suchých
větviček. Pilně takto snášely soušky domů a nasekanými větvičkami obkládaly dům, docela jako Karafiátovi Broučci.
Dům, ve kterém jsme bydleli, stál (dodnes stojí) na velikánském pozemku, jehož větší část zabírá borový les. Mám ten les v paměti jako provzdušněnou teplou síň, s podlahou pokrytou zrzavým kobercem padlého jehličí - to bylo stavivo pro kupky mravenišť velikánských lesních mravenců. Po létech jsem se byl v těch místech podívat. Skoro nebylo možné se do lesa dostat, jeho okraje byly zarostlé křovím. Nikdo neprosekával, nikdo nesnášel soušky.
Staré babky spaly na hřbitově a nové koukaly na televizi.PSÍ PŘÍHODY: Odkud to zvíře běží
Iris je pes běhací. Cestovní rychlost 20 km/hod, doba strávená tryskem neomezená. Nabádám ji: kráčej, rozhlížej se,
kochej se!
Nedbá. Zajímá ji jenom trysk. Navíc, ona neběhá po přímočarých drahách. Miluje kroužení, zatáčky bere v náklonu skoro motocyklovém. Jdu po cestě a frr, Iris mě předběhne, jenom vidím, jak se kolem mne mihne její štíhlé bílé tělo. Mám pocit, že ji ještě vidím před sebou a slyším dusání, oddychování, cinkání psí známky a očkovacího srdíčka na obojku a frr, znovu mě předbíhá. Někdy mám dokonce pocit, že kolem mě běhá víc psů, než jeden. Nebylo by divu,kdybych se takto pomýlil. Ona mě míjí takovou rychlostí, že bych těžko rozeznal identifikační znaky,jako jsou skvrny na hlavě a na zadku.
No, kdyby to byli dva až tři psi, myslím, že bych to nakonec přece jenom poznal.
Večer, u žrací misky. Tam je pes zaručeně jenom jeden, je tam sám, ale důkladně.