RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - reklamy
Včera jsem debatil o billboardech v rádiu a tak mě napadlo,jaké byly reklamy za mho dětství. Zase příspěvek do seriálu, který je soustředěn zde.

Po celou dobu bolševismu existoval paradoxní jev: co lidi chtěli, nebylo k dostání a co bylo k dostání bylo mizerné, ošklivé a drahé. Nicméně i tenkrát existovala reklama. Mám na ni z padesátých let jen matné vzpomínky. Tak například bývaly reklamní nápisy na tramvajích, ačkoli to vypadá,že se takový jev objevil až po převratu. Na starých hranatých tramvajích bývala pomalovaná prkna na střeše - nad okapem, a na nich byly reklamní nápisy. Byly reklamní slajdy v kinech, vždy odřené, špinavé. V televizi se reklama objevila až s panem Vajíčkem - onehdy někdo objevil, že ho vymyslel Eduard Hofman v roce 1969. Pamatuji si na reklamu nových cigaret značky Letka, ty určitě pocházejí z padesátých let, protože Letky začali moji rodiče kouřit ještě v době, kdy jsme bydleli ve Slapech, tedy před rokem 1954. Ale sám už nevím, do jaké doby spadají filmové reklamy v kinech, cosi podobného dnešním klipům. Utkvěl mi v hlavě jediný.
Pohled na schodiště, na něm pán v klobouku, rozhlíží se, kradmé kroky, ztělesněná obezřetnost.
Komentář: "Pane, vy máte máslo na hlavě!"
Pán se otočí, usměje se, smekne a na hlavně má margarín značky Hera.
Ovšem na co bylo nejvíc reklam, to byl komunismus sám. Pětiletka, úderníci, stachanovci, takovými plakáty byla republika poseta. A ovšem i útočnými plakáty o imperialistech, o americkém broukovi. Občas se obrázky těchto děl objevují na webu. Nejsem schopen se na ně dívat s úsměvem. Ostatně na ty nacistické taky ne a ty se vylepovaly v době, kdy jsem byl na houbách.

PSÍ PŘÍHODY: Volání lesa
Bydlíme skoro u lesa. Dělí nás od něho pole a jeden pruh domků v sousední ulici - ta má jednu svoji stranu právě to pole. Tamtudy vede psí trasa. Tudy se vydáváme s Iris a perspektivně budeme i s Bartem na výpravy ranní, když to jde i odpolední a večerní. Zvlášť ty večerní a skoro noční Iris velmi baví. Už je všude ticho, tedy - víc ticho, než přes den, ale Iris asi slyší z lesa zajímavé zvuky. Co chvíli se zastaví a naslouchá. Ulice je vroubena pouličními lampami, které osvětlují vozovku a jejich záře zasahuje i pole. Pruh světla pomalu mizí, scéna tmavne a les o pár desítek metrů dál už je černý.
Iris by se tam strašně ráda rozběhla. Je vidět, že ji ty zvuky lákají. Jenže já moc dobře vím, že část těch zvuků pochází od divočáků, kteří tam žijí a Irda to možná ví, možná tuší. Strašně ji to láká, jako je lákavé vše, co je nebezpečné a zapovězené.
Tak pojď, Irdo, půjdeme raději do teplíčka, vybídnu ji.
Tentokrát se nevzpouzí. Jde ráda. A kdyby mohla, vyprávěla by jiným psům: ráda bych ty divočáky z lesa vyhnala, ale pán nedovolil.