RODINA A PŘÁTELÉ: Bydlení na staveništi
Už si nedovedu představit jiný život, než na staveništi. Začíná to brzy ráno a končí večer. Ráno sedíme u snídaně.
"Ta asfaltová penetrace dnes mimořádně voní," pochvaluju si ranní pohodu.
"Ano, a lepenková izolace je obzvlášť křupavá, chci říct vláčná," přisvědčí Ljuba.
Když odchází, něco mi říká. Podle úsměvu poznám, že je to něco pozitivního. Slova zanikají v rachotu elektrického kladiva.
Oknem pozoruji, jak kráčí jarým krokem po kluzké lávce vroubené armovacími dráty a pytli od cementu. Překročí krumpáč,který tam někdo odložil doprostřed cesty.
Přes den sedím u počítače a tu a tam řeším drobné problémy, týkající se krovu, betonů, průrazů stěnami a dlažby. Zvolna se učím ukrajinsky a než to všechno skončí, požádám o místo asistenta ukrajinského jazyka na filosofické fakultě (s překvapením zjišťuji, že nejvíce frekventovaná ukrajinská slova jsou kurva a vole).
Večer se Ljuba vrací z natáčení a radostně utírá betonové šlápoty na dlažbě v předsíni. Žárovka na holém drátu vrhá své světlo do hromádek prachu, který se třpytí jako závěj o vánocích. Je to vskutku poetické.

Pak jdeme spát a zdá se nám o autogenu a míchačce.
Když na ni pomyslím, na míchačku, říkám si - jak mohou někteří lidé žít bez míchačky za oknem?

PSÍ PŘÍHODY: Sžívání s novým bydlištěm
Nebylo to tak těžké, jak jsem si myslel. Ostatně, celý letošní rok jsme do Zvole dojížděli a pracovali tu na zahradě. Iris? Ta je tu už jako doma. Už ví, za kterým plotem je štěkací pejsek. Když jdeme na procházku, běží přede mnou a jakmile se přiblížíme, přikrčí se, vystrčí čumec dopředu, popoběhne k plotu a zatímco pejsek za plotem vřeští, ona dvakrát, třikrát štěkne a odbíhá, vědoma si dobře zhostěného úkolu: nandala mu to jak se patří, lotrovi!

Už má taky svoje místa, kde dělává loužičku. Občas se pokouší to udělat všude tam, kde je otevřeno (jako by znala babičkovské úsloví kde je vystrčíno, tam je dovolíno. Musím hlídat otevřená vrata nebo prázdné parcely, aby si je Iris nepřivlastnila.

A samozřejmě že revíruje naši zahradu. Po návratu se nikdy nevydá rovnou k domovním dveřím - musí několikrát oběhnout dům, aby zjistila, že zahrada je prosta všech nežádoucích kocourů. Tohle dělala kolem našeho domu na Blažence, když jsme ještě bydleli na Smíchově - je to dnes čtrnáct dní, co jsme se přestěhovali!
Našinec je pořád ještě náplava, novousedlík, ale Iris, ta je tu doma.
Světoběžníci říkávali, že jsou doma tam, kde si pověsili klobouk. Iris by mohla říct, že je doma všude tam, kde prohnala nějakého kocoura.