|
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS:
Jak z toho ven
Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj OECD se po sedmi letech podívala na to, jak se Česko chová ke svému životnímu prostředí a nadšena není. Studie tohoto tématu ale nepřekvapí toho,kdo je lépe obeznámený se zdejšími poměry. Zásada "život na úkor budoucích generací" se přece musí promítnout do všech oblastí života společnosti, tedy včetně ochrany životního prostředí. Rozdávání peněz před volbami může sociální demokracii získat nějaké to procento v celkovém koláči hlasů, kdežto ekologická investice není nic populárního, co by vyvolalo potlesk. Málokterý volič si řekne - ty mám rád, oni prosazují čističky. Spíš se přichýlí k těm, kdo mu přidají tři stovky měsíčně. Objem investic na ekologii klesl z 2,5 procent v roce 1997 na méně než třetinu v roce 2002, v absolutních číslech to činilo ze 40 miliard na 15. Kolik miliard z takto "ušetřených" šlo na takzvané sociální programy, vedoucí ke zvýšení nezaměstnanosti? Na tuto otázku studie OECD neodpoví. Ta jen suše konstatuje, že je naše republika nejhorší producent oxidu uhličitého v přepočtu na jednotku hospodářského produktu. Vláda ale ví, jak na to. Dovede si poradit, jak ven i z téhle šlamastyky. Navrhne nové daně. Tentokrát ekologické.
|
RODINA A PŘÁTELÉ: Bydlení na staveništi
Už si nedovedu představit jiný život, než na staveništi. Začíná to brzy ráno a končí večer. Ráno sedíme u snídaně.
"Ta asfaltová penetrace dnes mimořádně voní," pochvaluju si ranní pohodu.
"Ano, a lepenková izolace je obzvlášť křupavá, chci říct vláčná," přisvědčí Ljuba.
Když odchází, něco mi říká. Podle úsměvu poznám, že je to něco pozitivního. Slova zanikají v rachotu elektrického
kladiva.
Oknem pozoruji, jak kráčí jarým krokem po kluzké lávce vroubené armovacími dráty a pytli od cementu. Překročí
krumpáč,který tam někdo odložil doprostřed cesty.
Přes den sedím u počítače a tu a tam řeším drobné problémy, týkající se krovu, betonů, průrazů stěnami a dlažby.
Zvolna se učím ukrajinsky a než to všechno skončí, požádám o místo asistenta ukrajinského jazyka na filosofické
fakultě (s překvapením zjišťuji, že nejvíce frekventovaná ukrajinská slova jsou kurva a vole).
Večer se Ljuba vrací z natáčení a radostně utírá betonové šlápoty na dlažbě v předsíni. Žárovka na holém drátu
vrhá své světlo do hromádek prachu, který se třpytí jako závěj o vánocích. Je to vskutku poetické.
Pak jdeme spát a zdá se nám o autogenu a míchačce.
Když na ni pomyslím, na míchačku, říkám si - jak mohou někteří lidé žít bez míchačky za oknem?
|
PSÍ PŘÍHODY: Sžívání s novým bydlištěm
Nebylo to tak těžké, jak jsem si myslel. Ostatně, celý letošní rok jsme do Zvole dojížděli a pracovali tu na zahradě.
Iris? Ta je tu už jako doma. Už ví, za kterým plotem je štěkací pejsek. Když jdeme na procházku, běží přede mnou a
jakmile se přiblížíme, přikrčí se, vystrčí čumec dopředu, popoběhne k plotu a zatímco pejsek za plotem vřeští, ona
dvakrát, třikrát štěkne a odbíhá, vědoma si dobře zhostěného úkolu: nandala mu to jak se patří, lotrovi!
Už má taky svoje místa, kde dělává loužičku. Občas se pokouší to udělat všude tam, kde je otevřeno (jako by znala
babičkovské úsloví kde je vystrčíno, tam je dovolíno. Musím hlídat otevřená vrata nebo prázdné parcely, aby si
je Iris nepřivlastnila.
A samozřejmě že revíruje naši zahradu. Po návratu se nikdy nevydá rovnou k domovním dveřím - musí několikrát
oběhnout dům, aby zjistila, že zahrada je prosta všech nežádoucích kocourů. Tohle dělala kolem našeho domu na
Blažence, když jsme ještě bydleli na Smíchově - je to dnes čtrnáct dní, co jsme se přestěhovali!
Našinec je pořád ještě náplava, novousedlík, ale Iris, ta je tu doma.
Světoběžníci říkávali, že jsou doma tam, kde si pověsili klobouk. Iris by mohla říct, že je doma všude tam, kde
prohnala nějakého kocoura.