RODINA A PŘÁTELÉ: Prudce se schyluje se ke stěhování
Začala devastace bytu, kde jsme žili dva roky v klidu a spokojenosti. Zítra ho opustíme. Stěhujeme se do Zvole.
Kdyby se na nás přišel podívat Marťan, nevěřil by svým deseti očím. Co nás pudí opustit byt, kde nám nic nechybí, tedy, kde nám nic nechybělo ještě do včerejška, a co nás nutí přestěhovat se do domu, kolem něhož běhají zedníci a lomozí a nešvaří - a konají též věci smrduté, jak Ljuba včera s hněvivým úžasem zjistila, neboť před položením podlahových betonů pokrývají to, co již vybetonováno, smrdutou břečkou zvanou penetrace?

Žijeme pod bičem času, pod knutou kalendáře. Nájemní smlouvu máme do konce září, takže do konce září musíme vypadnout a třebaže zítra není konec září, je to datum vhodné nebo nevhodné ke stěhování jako jakékoli jiné.
Na DVD jsem onehdy viděl Pád Berlína. Připadám si jako Hitler za svých posledních dnů v berlínském bunkru. Poslední útočiště mám tady u psacího stolu. Tady ještě všechno funguje, ADSL mě pojí se světem, monitory září, klávesnice klape (ne sama od sebe, musím do ní bušit), ale za zády už začíná pustina, není tam koberec, v předsíni se kupí krabice s předměty zabalenými do novin.
Až při stěhování člověk zjistí, kolik předmětů potřebuje. Kdyby aspoň bylo možné z nich většinu vyhodit! Zatím se to u nás neděje. Naopak, naskýtá se otázka, kam to všechno dáme a na tu odpovídám po pravdě: nevím.

PSÍ PŘÍHODY: Neviditelný Bart
V hlavičce našeho listu ujišťuji, že Bart neovládá umění neviditelnosti. Ovšem, jak se to vezme. Někdy dovede obstojně zmizet. Naštěstí nemizívá venku, na procházkách. Tam si mě hlídá a když se někam zabatolí, každou chvilku zvedá hlavu a kouká, kde jsem a když se náhodou od sebe vzdálíme, běží a plácají mu uši a je šťastný, že mě zase vidí.
Zajímavější jsou jeho mizení na pozemku v domě na Mrázovce (tam bude nadále žít s Davidem a Irenou, až se zítra odstěhuju do Zvole). Má několik stanovišť a tam ho bezpečně najdu. Je to pes hlídací,takže buď střeží dům u vrat, leží tam pod jedlí (varieta Formánkova), anebo u vchodu, na terase, tak, aby mu jedna tlapa visela přes hranu schodu, tak to má rád.
Když zmizí a nemůžu ho najít, bývá zašitý v někdejší pracovně mého otce.Tam občas vrazí a dveře jsou tam tak zapuštěné, že je nedovede znovu otevřít a je uvnitř jako v pasti. To už se ale dlouho nestalo, od té doby, co jsme kliku od předsíně napřímili (jako husita kosu), aby směřovala vzhůru.
Tak kde to psisko je, kam mohlo zmizet? Byl jsem si jist, když jsem ho včera hledal, že mi nemohl proniknout vrátky ven, do volného prostoru.
Pískal jsem, volal jsem ho. Bart nikde.
Začal jsme být neklidný. Cožpak opravdu nemohl proklouznout? Dával jsme pozor, ale mám hlavu plnou stěhování...
Jeho velká hranatá hlava se povysunula zpoza domovních dveří. Slyšel mě, jak ho volám, jak pískám, ale zůstal schovaný za dveřmi. Chtěl, abych si to leknutí vychutnal.