2023
leden 2. 3. 4. 5. 6. 7.-8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.-15. 16. 17. 18. 19. 20. 21.-22. 23. 24. 25. 26. 27. 28.-29. 30. 31.
únor 1. 2. 3. 4.-5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.-12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.-19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.-26. 27. 28.
březen 1. 2. 3. 4.-5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.-12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.-19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.-26. 27. 28. 29. 30. 31.
duben 1.-2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.-9. 10. 11. 12. 13. 14. 15.-16. 17. 18. 19. 20. 21. 22.-23. 24. 25. 26. 27. 28. 29.-30.
květen 1.-2. 3. 4. 5. 6.-8. 9. 10. 11. 12. 13.-14. 15. 16. 17.

červen (po pauze) 7. 8. 9. 10.-11. 12. 13. 14. 15. 16. 17.-18. 19. 20. 21. 22. 23. 24.-25. 26. 27. 28. 29. 30.

červenec 1.-2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.-9. 10. 11. 13. 14. 15.-16. 17. 18. 19. 20. 21. 22.-23. 24. 26. 27. 28. 29.-30. 31.

srpen 1. 2. 3. 4. 5.-6. 7. 8. 9. 10. 11. 12.-13. 14. 15. 16. 17. 18. 19.-20. 21. 22. 23. 24. 25. 26-27. 28. 29. 30. 31.

září 01. 02.-3. 04. 05. 06. 07. 08. 9.-10. 11. 12. 13. 14. 15. 16.-17. 18. 19. 20. 21. 22. 23.-24. 25. 26. 27. 28. 29. 30.-01

říjen 2. 3. 4. 5. 6. 7.-8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.-15. 16. 17. 18. 19. 20. 21.-22. 23. 24. 25. 26. 27. 28.-29. 30. 31.

listopad 01. 02. 03. 04.-5. 06. 07. 08. 09. 10. 11.-12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.-19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.-26. 27. 28. 29. 30.

prosinec 01. 02.-03. 04. 05. 06. 07. 08. 09.-10. 11. 12. 13. 14. 15. 16.-17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24.-26. 27. 28. 29. 30.-31.

2024
leden 2. 3. 4. 5. 6.-7. 8. 9. 10. 11. 12. 13.-14. 15. 16. 17. 18. 19. 20.-21. 22. 23. 24. 25. 26. 27.-28. 29. 30. 31.
únor 1. 2. 3.-4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.-11. 12. 13. 14. 15. 16. 17.-18. 19. 20. 21. 22. 23. 24.-25. 26. 27. 28. 29.
březen 1. 2.-3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.-10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 18. 19. 20. 21. 22. 23.-24. 25. 26. 27. 28.

(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016, rok 2017, rok 2018, rok 2019, rok 2020, rok 2021, rok 2022


ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pondělí 15.8. 2005,
  • Radikální palestinské hnutí Hamás vystoupilo z ilegality a představilo vůdce
  • Policie začala stíhat organizátora CzechTeku Šrouba za poškozování cizí věci
  • Právo zveřejnilo článek o hrozících teroristických útocích, BIS zprávu dementovala
  • Paroubek popřel informace, že by o novém ministrovi kultury bylo již rozhodnuto
  • Klaus prohlásil, že CzechTek nesmí "vyšumět" potrestáním řadových policistů
  • Na festival Love Planet u Tábora přijelo za víkend asi 18 000 návštěvníků
  • Ve zříceném letadle na lince Kypr - Atény - Praha prý nebyli Češi
  • Pražská zoo otevřela novou expozici nazvanou Vodní svět
  • Počasí v Praze: vesměs oblačno, v neděli usilovný déšť

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Historický den
    Pondělek 15. srpna 2005 se zapíše do dějin české kultury. Davy malířů, básníků, pěvců, herců a kejklířů oblehnou Strakovu akademii, kde zasedne konkláve volící nového ministra kultury. Černý dým z komína vyvolá zklamaný povzdech, ale v podvečer, hle, zabělá se obláček a lid písma, noty a štětce spustí jásot a nazítří opět zazní trylky a barvy se rozjásají na plátnech: máme nového ministra!

    Dosti snění. Pravda je jinde. Ministr kultury má s uměním a kulturou přímo společného tolik co nic, a na umění nemá vliv žádný. Sedí na maličkém balíku peněz určeného k rozdání a to je jeho hlavní role. Paralelu s konkláve vyvolaly jen vnější okolnosti. Pavel Dostál zemřel, podobně jako nedávno papež. Za běžných okolností volbu ministra kultury provází nepatrný zájem. Jenže Dostálův odchod se stal příběhem, ba legendou. A v této atmosféře se odehrávají děje takřka bájné. Ještě nikdy se nestalo, aby umělci tak otevřeně lobbovali za zvolení toho či onoho a za nezvolení toho či onoho. Nejdříve napochodovala k premiérovi jedna skupina pod heslem Toho Chceme A Toho nechceme, a hned nazítří naklusala skupina druhá. I vidíme věhlasného režiséra Juraje Hertze, jak se bije za svého přítele Vítězslava Jandáka, jehož má obsazeného do hlavní role svého filmu. A sám Jandák slibuje změny v grantové politice a ve financování filmu. Ta kultura je strašně potřeba, ujišťuje Jandák a vypráví stejným dechem o svém politickém dětství, kdy byl republikánem. Nadšení ho přešlo, když "všechno shrábnul Sládek".

    Vyprávění o konkláve je samozřejmě žert. Ale lobbování umělců ve prospěch držitele měšce, to není žert. To je chmurná, ba ostudná realita těchto dnů.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Případ zapomenutého oslavence
    Ve čtvrtek jsem tu vyprávěl o rozvětvené rodinně, z níž Ljuba pochází. Když jsme tam byli naposled, nebyla to náhoda: slavily se tam m.j. narozeniny chlapečka, kterému se říká Dede. Tento mladý muž jde na podzim do školy,slavil narozeniny šesté a to jsou narozeniny, jak známo, slavné a přelomové. Podotýkám, že se slavily v dvojdomě, v jednom domě žije dědeček babičkou, v druhém rodiče Dedeho a jeho brácha. Sešlost to byla náramná. Přítomna nebyla celá rodina, ta by se možná nevešla ani do trojdomu či čtyřdomu, ale rozhodně to tam vypadalo velmi živě, pánové si vyprávěli o pánských věcech rázu technického, jako jsou motocykly a fotoaparáty, dámy švitořily zase po svém, děti plánovaly zoologickou zahradu, jak jsem tu vyprávěl ve čtvrtek a najednou kdosi, snad Ljuba, si všimla bledé postavy za prosklenými dveřmi vedoucími do zahrady: jako němá výčitka tam stál Dede.
    Hned mu otevřeli s výkřikem "Kde ses tu vzal?"
    "Vy jste mě zapomněli doma," pravil Dede a míra jeho žalu a výčitky by rozlomila balvan, na němž stojí jezdecká socha Petra Velikého v Petrohradě.
    Dedeho zapomněli doma v domnění, že už dávno je někde dole a s ostatními plánuje zoologickou zahradu. Kdyby tam bylo lidí míň, na absenci by se brzy přišlo...

    No, myslím, že následující výjevy rozptýlily Dedeho pochybnosti, že by ho snad někdo měl míň rád než hodně... Roli tragéda však zahrál úspěšně a dost možná, že na svoje přelomové narozeniny hned tak nezapomene a bude vyprávět, jak musel prchat ze zamčeného domu: bude to dobrý příspěvek k mýtu krutého dětství, který si každý budujeme.
    I já měl kruté dětství, vy snad ne?

    PSÍ PŘÍHODY: Neříkejte, že jste nebyli varováni
    Osud někdy udeří znenadání. Velmi často však varuje. V sobotu, když jsme byli s Ljubou a Iris v Průhonicích, osud varoval tak hlasitě, že to víc nešlo. Stalo se to v druhé části parku, v té za silnicích, kde není zámek: je tam též rybník, ovšem krajina je tam jaksi divočejší a chodí tam méně lidí. Proto dáváme této části přednost.
    Jdeme a najednou slyšíme - od rybníka:
    "Hned sem pojď! K noze! O-kamžitě! K noze, povídám!"
    Byly to přísné, naléhavé povely. Ljuba zná tamní situaci a tamní poměry a usoudila, že někdo tam má psa a ten pes že našel chcíplou rybu a hodlá se v ní vyválet.
    Smáli jsme se tomu a šli dál.
    Obešli jsme rybník, Irda na chvilku zmizela a za další chvilku se vrátila.
    I ona našla tu smrdutou rybu, jenže nad ní nikdo nebděl, naše mysli byly zatemněné, úsudek zkalen, bezstarostnost převládla a smrduté neštěstí hotovo. Smrděla příšerně, nad pomysl. Vyválela si v chcíplé rybě záda a tvářila se velmi spokojeně.
    Drželi jsme si ji od těla. Vrátili jsme se k autu a že pojedeme co nejdřív domů, ke sprše, kde podrobíme Irdu trojnásobné koupeli.
    No jo, jenže na Jižní spojce byla 45 minut trvající zácpa kvůli tomu, že se prokletý Barrandovský most takzvaně opravuje,což v praxi znamená, že je zúžený a jeden Pepíček se tam opírá o lopatu. Tři čtvrti hodiny v horkém autě spolu s nejsmrdutějším psem, jakého si dovedete v delirickém snu představit.
    Nemáme nárok na stížnosti. Byli jsme varováni.