RODINA A PŘÁTELÉ: Povodňové cvičení
Dva a půl kilometru hliníkových zábran vyrostlo v Praze po obou březích Vltavy při protipovodňovém cvičení. Objeli jsme si je s Ljubou a Annou na kole.
Je to velkolepé dílu, dva a půl kilometrů zábran, postavili je za 12 hodin, všechna čest. Dopustím se tedy něčeho nečeského a budu chválit! To s e u nás nenosí, neboť povinností novináře je konstatovat, že je všechno špatně, ba dokonce, že je všechno ještě hůře.
Jeli jsme tedy kolem těch zábran. Konstatování první: i policajti byli vlídní a nekušnili, když jsme u výjezdu zpod Jiráskova mostu i s koly bariéru přelejzali.
Konstatování druhé: je zajímavé, jak nás oči klamou. Například Janáčkovo nábřeží vypadá jako rovné a je ve skutečnosti do konce směrem k mostu Legií.
Konstatování třetí: Nevíme, kde nasosává Čertovka vodu! Až pak jsem zjistil, že je přiváděna rourou od Dětského ostrova, to je opravdu hodně daleko, až za zmíněným mostem Legií.
Konstatování čtvrté: Lidi jsou závistivé bestie a byli jsme u toho, kdy se lidi radovali, že dům Mládkové, tedy Sovovy mlýny, není chráněný. Vysvětlení pro nezasvěcené. Mládková je paní, která žila většinu života v Americe, s manželem tam nadělala jmění a místo aby ho rozfofrovala, nakoupila obrazy, zvláště pak Františka Kupky, a věnovala sbírku svému národu. Ta je umístěna v řečených Sovových mlýnech. Něco takového Češi těžko snášejí, však taky pan Knížák kvůli tomu skáče dva metry padesát do vzduchu. Takže: ať si ta Mládková svůj barák ochrání sama. Bariéra je tudíž vedena za Sovovými mlýny, přestože je kolem nich zeď a ta by se snadno dala do ochrany zabudovat. Ať žije uprděná česká mrzkost.
Konstatování páté: zajímavé je řešení ochrany jádra Kampy, kde jsou dvojí bariéry, jedny nižší, druhé vyšší, ta nižší u řeky, vyšší na náměstí, takže celá pravá strana náměstí je víc ohrožena, než levá. Asi to má nějaký technický důvod.

Konstatování šesté: Vypadá to všechno dobře, ale stejně bych si moc přál, aby se to nikdy nemuselo vyzkoušet, jak to funguje. Není o co stát. Povodeň je hnusná.

PSÍ PŘÍHODY: Jak se vyhnout blamáži
Nebráním se podezření, že jednám jako strýc Podger, ten potrhlý poděs z románů J.K.Jerome. Bart dbá mnohem víc na svou důstojnost. Nesnese, abych se mu pro jeho podgerovství posmíval. Ale i on JE Podger, a bude hůř!
Viz příhodu ze včerejška.
Vraceli jsme se z procházky vyhlídkovou ulicí Mrázovka. Po pravé ruce jsem měl zábradlí, za ním svah vedoucí k Bertramce. Je pokrytý vysokými stromy. Bart se zastavil, podíval se vzhůru, naježil se a začal burácivě štěkat.
Podíval jsem se nahoru, jestli tam nesedí veverka nebo kočka. Nesedělo tam nic. Nad námi byla lampa, v tu dobu samozřejmě zhasnutá, tedy temný tvar v koruně stromu.
"Barte, nic tam není, nedělej tu kravál," napomenul jsem ho.
Ohlédl se po mně, pak se podíval nahoru. To asi byl ten moment, kdy si uvědomil, že šlápnul vedle a jedná jako Podger.
"Tak pojď," vybídl jsem ho.
Jenže Bart nehodlal na sebe převzít roli Podgera.
Popošel o kus dál, díval se nahoru z jiného úhlu a štěkal ještě víc. Nic tam nebylo. Díval jsem se velmi pozorně. To jenom Bart mě chtěl utvrdit, že má pravdu, že štěká důvodně a že hanba je na mně, protože to nevidím.
Co? Kdybych se ho na to zeptal, odpověděl by se záhadným výrazem ve tváři:
"Tys to opravdu neviděl, pane? Tak to je s tebou opravdu moc špatný!"