 | Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit. |
|
Středa 8.6. 2005,
|
- Paroubek a Dzurinda jsou pro prodloužení ratifikačního procesu euroústavy
- Senátoři znovu navrhují udělit vyznamenání členům odbojové skupiny bratří Mašínů
- Paroubek je šokován postojem zdravotních pojišťoven k dohodě o stabilizaci zdravotnictví
- Zgarba chystá právní obranu proti údajně nepravdivým výrokům o jeho pomoci ke státní dotaci
- Bublan předloží vládě návrh na povinné poskytnutí vzorku DNA od obžalovaných policii
- Jeden z prvních šesti českých gripenů nemůže kvůli závadě na displeji létat
- Legendární časopis Mladý svět přestal po 46 letech vycházet
- Počasí v Praze: oblačno, chladno, chvílemi déšť
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Soudci sobě
Nikoli ministerstvo spravedlnosti, ale soudci by měli řídit soudce. Předsedové krajských
soudů předložili tuto ideu na tiskové konferenci. Jejich argument? Tento model funguje v
patnácti státech, mezi nimi Británie, Belgie a Holandsko. Soudci si představují, že
justici by spravovala nezávislá instituce - nejvyšší soudcovská rada, která by byla
podřízená přímo poslancům. Tvořili by ji sami soudci, kteří by převzali část pravomocí,
jež má nyní ministerstvo spravedlnosti. Politici nad nápadem křiví obličeje. To budou
křivit vždycky, když někdo navrhne omezení jejich pravomocí. Konec konců, známe z
internetu onu žádost občana o vyvázání z jakýchkoli svazků se státem, protože stát na nic
nepotřebujeme: jenom nás okrádá a nic nám neposkytuje. Všechno, co spravuje stát, je
mizerné až bídné. Justice je živoucí příklad této teze. Co chce onen anonymní občan
chtějí i soudci. Dá se to pochopit.
Jak se ale na to bude dívat občan, který je zkušeností naučen, že se práva v tomto státě nedovolá a jenom pozoruje, jak se soudci hrdlí o další a další zvýšení platů? Aby tento stav, který tak mizerně slouží, byl vyvolněn a ocitl se v jakési blahovolné samosprávě - pod slibem, že od té chvíle všechno půjde líp? Bude to asi vzácná situace, kdy občan bude s postojem svých politiků souhlasit a bude taky křivit obličej.RODINA A PŘÁTELÉ: Šesté Digifórum v Kongresovém centru
Kongresové centrum v Praze patřilo v úterý fotografii. Neříkám "digitální", protože ona
vlastně žádná jiná už dohromady snad ani není. Vytlačila "klasiku", jako před lety -
asi tak dvaceti - vytlačilo video amatérské filmování. To jsem tehdy byl na výstavě
(tehdy ještě) fotografické techniky Interkamera na Výstavišti v Holešovicích a
navštívil tam stánek Pentaxu. Stánku tam šéfovali dva bědující Japonci.
"Lidi jsou hloupí a výrobci jsou nezodpovědní!" naříkali. "Podívejte se, jaké máme krásné amatérské filmové kamery. Filmují úplně samy. Pracuje ses nimi skvěle. Dělají úžasné amatérské filmy. A nikdo je nechce, všichni chtějí video! Tu hroznou nevyzrálou technologii!"
S filmováním to šlo ráz na ráz, s klasickou fotografií to trvalo od roku 1996, tehdy přišly první komerční "digi" na trh.
A jaké atrakce mě na Dogifóru zaujaly?
Bylo to doposud největší Digifórum, jaké Institut digitální fotografie IDIF pořádal. Předběžně se přihlásilo 1995 lidí, přišlo odhadem o 500 víc. Bylo tam 62stánků a produkce se tam předváděla prakticky kompletní.
Osobně mě tam zaujal tablet od Wacomu, Intuos 3. Můj přítel malíř Martin Zhouf ho tam hned zkoušel, okamžitě se zamiloval a jeden kus si objednal a utíkal do banky si vyřídit půjčku (ta potvora stojí 100 tisíc)! Je to tablet a displej současně,čili není to jen tablet, na který kreslíte a na obrazovce počítače pozorujete, co jste nakreslili: tady se díváte rovnou na svoji práci a efekt je,jako byste malovali po papíru. K disposici jsou elektronická pera, některá se chovají jako štětec, nebo jako rydlo do dřevorytu, jako stříkací pistole s různou charakteristikou kapek.Druhou atrakcí, která mě zaujala nejvíc, byl výkon kolegy Romana Pihana. Ten vedl celý den workshop ve fotografickém studiu vybaveném od firmy Fomei, kde učil lidi pracovat s modelem. To znamenalo být celý den na nohou, v horku reflektorů, fotoaparát v ruce, a mluvit a mluvit a kolem dav a každou chvíli se někdo na něco ptal. To byla šichta, jako kdyby rubal tunel metra! Klobouk dolů,Romane. Já tam měl dvě přednášky a měl jsme toho plné kecky...
PSÍ PŘÍHODY: Hodná Iris a zlá bouřka
Iris je pravá dáma. Ta se pozná mimo jiné podle toho, že nerada ráno vstává a ožívá po
západu slunce. Pak vede společenský život. Společenský život, to je v Irisčině podání
šmejdění kolem domu a pátrání po kocourech, kteří by snad byli tak drzí a odvážili se
přijít na zahradu.
Jakmile ale někde zahřmí, je konec se společenským životem a jde se domů, schlíple, s ocáskem mezi nohama.
Iris má pelíšek v krabici, která původně sloužila jako schránka na lůžkoviny. Do té se Iris schovává před bouřkou nejraději. Je to podle jejího názoru bezpečnější místo, než pod stolem.
Pochopil jsem, proč pokládá tuto krabici za nejbezpečnější úkryt před bouřkou.
Je to Faradayova krabice!