 | Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit. |
|
Pátek 3.6. 2005,
|
- Na dálnici D1 byla zase kalamita
- Klaus udělil 8 milostí
- Vlastimil Teplý v Brně vysvětloval koncept ekonomických reforem ODS
- Spisovatelka Zinnerová se nemusí obžalovaným z vraždy omluvit za své výroky
- Ministryně zdravotnictví Emmerová a zástupci krajů se neshodli, hejtmani odjeli rozladěni
- Počasí v Praze: Teplo, občas sluníčko, občas pod mrakem
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Střet konceptů
Rovná patnáctiprocentní daň zůstává hlavním sloganem ODS pro příští volby. Detaily se až
dosud zdráhala zveřejnit. Celkem pochopitelně. Jakmile se kupříkladu ukázalo, že snížení
daní je ten kůň, který potáhne hlavní díl předvolební káry, oznámila sociální demokracie,
že takového oře má také a od té doby sociální demokraté skloňují snížení ve všech
pádech.
Postupně ODS svoje představy konkretizuje. Podle Vlastimila Tlustého by po zavedení rovné patnáctiprocentní daně znamenalo propad příjmů rozpočtu o 20 až 30 miliard korun - v prvním roce, v dalším by se měl schodek vyrovnat. Rovná daň by měla být zavedena už od prvního ledna roku 2007. Ano, takové reformy by nová vláda musela udělat co nejdřív, protože od poloviny vládního období se už jede z kopce a myslí se víc na výsledek příštích voleb, než na skutečné potřeby ekonomiky.
Je jasné, že rovná daň znamená i zvýšení daně například potravin a léků a to postihne převážně důchodce. Ti ODS zas tak moc nevolí, takže se jim nemusí občanští demokraté lísat do přízně. Rána to ovšem bude zlá, možná ještě horší, než co by znamenala deregulace bytů: ta se především týká jen některých lidí a pokud bude zavedena, dojde i ke snížení činží, nejenom ke zvýšení, a usnadní se možnost stěhování do ekonomicky únosnějšího příbytku. Kdežto jíst se musí a v nemoci lidé léky potřebují a z toho není úniku.
To všechno jsou problémy ekonomické, tudíž v podstatě technické a tím pádem řešitelné. Obecně vzato, je dobře že se rýsuje střet nejen nabídek, ale konceptů, který poskytne voliči skutečnou možnost volit. Čitelné koncepty jsou dva a zdá se tedy, že bychom se mohli dočkat zárodku systému - když ne dvou stran, tak aspoň dvou proudů. Ovšem s tím, že lidovci budou patřit k oběma.RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Praní prádla
Pokračuji v seriálu vzpomínek na dobu mého dětství. Celý seriál je zde.
Začnu životem ve Slapech, kde jsem strávil dětství od roku 1946 do roku 1953, tedy od miminkovského - ročního - věku.Maminka, stejně jako všechny ostatní ženy ve vesnici, prala prádlo v dřevěných neckách, na valše. Valcha byla z pozinkovaného plechu a příjemně hladkým oblým okrajem nahoře: peroucí žena (nikdy v dějinách valchy, myslím, nepoužil tento nástroj muž, přinejmenším ho nepoužil, pokud měl po ruce zotročitelnou ženu) se o valchu opírala břichem, druhý okraj byl zapřen do kouta mezi dno a bok necek a tím se nástroj stabilizoval. Úhel mezi stěnou a dnem byl volen tak, aby valcha nevyklouzávala. Na praní se používalo speciální smrduté prací mýdlo, mám dokonce dojem, že tenkrát v těch padesátých létech byl do kostky mýdla vytlačen jelen: za první répy existovala firma Jelen a pralo se "mýdlem s jelenem". Komunisté i po krádeži firem často zachovávali názvy a loga - připomeňme Škodovku. Prádlo se průběžně mydlilo a pralo a mydlilo a pralo a pak se máchalo. Vyvářelo se ve velkém prádlením hrnci.
Čapek píše o "velkém prádle". Byla to skutečně celodenní dřina, pralo se ložní prádlo a bylo nutno ho především vyvářet a to při objemech tkaniny nebyla maličkost. Ve vzpomínce vidím maminku prát na zahradě - dokonce ji mám na fotce zachycenou při praní. V zimě prala v koupelně, v maličké temné místnosti.
Po návratu do Prahy se pralo v prádelně našeho činžáku: velká místnost v přízemí a partaje se tu střídaly. Byl tu kotel na vyváření prádla, v něm se muselo topit.
Pračky přišly až v šedesátých létech, vířivé, se šroubem ve dně. A když přišly automatické pračky, to byl převrat a všichni bychom měli tento technický předmět velebit i po létech, kdy ho má každý doma a pokládá to za normální. Není to nic normálního. To staletí bylo normální to, co ještě musela dělat moje maminka.PSÍ PŘÍHODY: Temná stránka jara
Není nic tak světlé, aby to nemělo svůj stín, jaro nevyjímaje. Ve stínu se skrývá Bart.
Doslova.
Jak skvělé to bylo v zimě, kdy je země holá, vegetace mrtvá, porobená, schlíplá - a o to líp, když napadne sníh! Bart je vidět, tedy, mám o něm přehled, vidím, co tropí, vidím jak se koukám, podle jeho chování už poznám, kde je jedlý pes,jak daleko a zdali hrozí bezprostřední nebezpečí pojídání jedlých psů.
A teď?
V téhle době obžerného plození, kdy se každá pitomá kopřiva chová tak, jako by se chtěla stát baobabem, Bart odběhne a po deseti metrech ho přestávám vidět.
Volám a on vždycky přiběhne: klid, pane, tady jsem, nic se neděje.
Já vím, Barte, že se nic neděje. Ale mohlo by. Proto tě volám.
Že je Iris pořád někde v tahu, na to jsem si už zvykl, ačkoli mi to z počátku taky dělalo problémy. Jenže Irda se psům vyhýbá, rozhodně je nevyhledává.
Kéž by tohle platilo o Bartovi.
Není to ovšem jenom problém vztahu mne, pána, a Barta, psojedlého parchanta. Zarůstá park Mrázovka, s takovou péčí zvelebený a zvelebovaný. To zvelebování pokračuje, parková firma dokončuje (obnovuje) další schodiště spojující dvě patra tohoto terasovitě řešeného parku. Jenže souběžně se zvelebováním pokračuje to, čemu se učeně říká entropie - Mrázovka se snaží vrátit do pravděpodobného stavu zarostlé divočiny - a v ní řádí holomek Bart.