RODINA A PŘÁTELÉ: První výlet na kole
V neděli se počasí pokazilo. Zato v sobotu bylo ukázkově krásné. Podnikli jsme s Ljubou první výlet na kole. Auto jsme nechali v Kytíně a odtud kolem Chouzavé do Voznice, podjeli dálnici, projeli Starou Hutí a v Dobříši jsme se naobědvali. Pak jsme se vraceli lesními cestami zpátky do Kytína. Je to příjemná cesta bez brutálních kopců, po lesních cestách s minimem bahna a výmolů a kamenů a podobných nepřístojností.
Byl to první výlet, takže hlavní imperativ byl: pojedeme s rozumem, takže žádný blbnutí! V prvním nadšení pro výlet jsme totiž chtěli jako východisko vzít parkoviště v lese mezi Řitkou a Mníškem po hřebenové cestě a odtud směrem na Dobříš. Jenže pak jsme to spočetli a když výsledek ukázal 50 km, usoudili jsme, že po zimě je to přece jen kláda poněkud těžká.
Takže jsme jeli s rozumem, bez blbnutí, dle mého hesla co šlapka šlapku mine. Rozumná byla také Iris, která nás doprovázela. Samozřejmě že běžela před tím z nás, kdo zrovna jel první, ale nerevírovala křoví kolem cesty, jak to obvykle dělává a držela se v dohledu. I ona si byla vědoma toho, že má za sebou půl roku válení na pelechu a že je to první větší výlet.
Po obědě se jede hůř než před obědem, takže moje heslo co šlapka šlapku mine bylo ještě naléhavější. No a jedeme a před Chouzavou byl takový pěkný kilometrový taháček a nějaký pán s paní tam tlačili do kopce kolo a najednou koukám, Ljuba se dostává přede mne a nějak se zmenšuje, takže jsem musel zabrat a byl jsem docela udejchanej, když jsem ji konečně lapil. No a před Kytínem se pak už jede s kopce a dorazili jsme k autu. Já povídám:
"Vždyť jsme se dohodli, že pojedeme s rozumem a že nebude žádný blbnutí a pojedem co šlapka šlapku mine!"
A ona na to:
"Já přece jela s rozumem a nechtěla žádný blbnutí a jela co šlapka šlapku mine, akorát že jsem to chtěla těm dvěma prďolům ukázat!"

PSÍ PŘÍHODY: Co tam asi je?
Je to malé místo na trávníku, nedaleko laviček, co stojí na okraji vyhlídkové cesty Mrázovka. Kdykoli tudy jdeme, Bart k tomu místu přitiskne čumák a...
Mohl bych napsat, že čmuchá To ale nevystihuje podstatu jeho počínání. Ono to vypadá, jako by chtěl vysát nejen trávu a nejen kořínky a nejen zeminu pod těmi kořínky, ale vypadá to, jako by se chtěl vsát do nitra země, kde jsou ukryty poklady skřítků a ještě hlouběji, k jádru z roztavených kovů, v němž Gaia, naše matka, má svoji duši. Bart je ochoten trávit dlouhé minuty inhalováním toho místa. Nakonec se uvolí pokračovat v procházce, jenže je tu ještě zpáteční cesta a při ní obřad opakuje.
Debatovali jsme s Ljubou o jeho počínání (Iris nikdy nečmuchá takto náruživě). Připomněla, že pes pozná čichem, kdo tam byl před tím, jestli pes nebo fena, jestli velký nebo malý, jak starý a bůh ví co ještě, jestli jeho pán za něj zaplatil poplatky a jestli má čipování.
Napadlo mě, že jestli takto Bart očichává místo, kde se vyčurala nějaká fena, je to stejně rozumné nebo pošetilé, jako když si pánové prohlížejí Playboye a v něm nahaté slečny. Vždyť to, co zkoumají zrakem, není opravdová slečna, stejně jako není opravdová fena to, co Bart zkoumá čichem. Jsou to jen barvičky obtisknuté na papíře a když ukážete Playboye Bartovi, on vidí barvičky na papíře a žádnou slečnu, jako kdybychom i nakrásně poklekli a očichali to místo, v ideálním případě ucítíme psí čurání, ale nevyvolá nám to představu feny.
Možná, že to tak opravdu je. Já si vždycky říkal, že Bart dělá něco jako kdyby četl noviny, jenže on si prohlíží Playbobye.
Kdopak by to do něho řekl!