ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Černý Petr odpovědnosti
Zatímco má Stanislav Gross po velikonočním sjezdu na nějaký čas vystaráno, neboť on svůj boj o politický "příští den" vybojoval, Miroslava Kalouska střetnutí teprve čeká. Sjezd sociálních demokratů věru nebyla žádná selanka: výsledkem je do jisté míry upevněná pozice Stanislava Grosse a dosavadní trhlina uvnitř strany se rozšířila do podoby pořádné průrvy. I odštěpení levice, pokud to bude menšinová akce a vše tomu nasvědčuje, může Grossovu křídlu dlouhodobě prospět.

Jestliže tedy Gross patří ke straně vítězů sjezdu, pak je třeba hovořit o tom, kdo je na straně poražených. Zdeněk Škromach, to nepochybně. Miloš Zeman, muž v pozadí, jemuž se nepodařilo straně vnuknout nic ze svých geniálních myšlenek, i ten si potvrdil statut politické mrtvoly. Ovšem velkým poraženým se stal i Miroslav Kalousek, přestože si to navenek nepřipouští.

Slabé síly

Poražený nemusí být jen ten, kdo sbalí fidlátka a uteče, jako Škromach ze sjezdu nebo Zeman z Hradu po Klausově vítězství. Poražený je i ten, kdo nevyhrál, kdo neprosadil svoji vůli. Miroslav Kalousek nasadil veškeré síly, aby Grosse složil. K abdikaci ho nepřiměl, ač pro to udělal vše, co mohl. Ukázalo se, že síly jsou malé. Vyhlásil klid zbraní do sjezdu, samozřejmě v naději, že Grosse svrhne sjezd. Delegáti však dali přednost reformnímu křídlu, byť vedeného mužem pokrytým skvrnami od bláta. Lidovecké síly byly i zde slabé. Každý, kdo se o politiku zajímá, čekal, co na to Kalousek. První termín vystoupení byl v neděli. Nestalo se dohromady nic. Druhý byl v úterý, na koaliční schůzce. Nestalo se nic - jen to, že Kalousek vyhlásil další malý odklad. O eventuálním odchodu lidovců z vlády rozhodne ve středu celostátní konference.

To zní velmi čestně a demokraticky, ovšem ve skutečnosti je to další ne-vítězství. Situaci vyhrotil až na kraj koaličního štěpení bez nejmenších pochyb Miroslav Kalousek, snad za přispění Jana Kasala jako sekundanta. Ovšem to hrocení probíhalo v naději, že skutečný čin udělá ten druhý: buď odejde Stanislav Gross, anebo vyhodí lidovce z vlády a vezme odpovědnost za pád koalice na sebe. Nestalo se ani jedno, ani druhé, Černý Petr odpovědnosti zůstal v Kalouskově hrsti. Takže teď má být svolána celostátní konference a ta rozhodne, zda s Grossem dál anebo proti Grossovi do opozice, rok a něco před volbami.

Tři možnosti

Celostátní konference, to je Kalouskova poslední ústupová linie. Tato konference může mít v podstatě trojí výsledek. Buď podpoří Kalouska v jeho energickém "buď Gross anebo my". Odpovědnost vezme na sebe. Poté, co předseda komunistů Grebeníček dal najevo, že by jeho strana mohla při pátečním hlasování o důvěře vládě vystoupit proti vládě, je tato první možnost velmi pravděpodobná. Bylo by přece směšné, kdyby se po tom všem lidovci stáhli a vládu vedenou obecně odsuzovaným předsedou nechali sundat někoho jiného.

Stát se ale může vše, i to málo pravděpodobné, jako třeba to, že konference Kalouska odmítne a zvolí "odpovědný přístup", tedy spolknutí hořké pilulky jménem Gross v čele a pokračování v koalici. To ovšem by byla zásadní a tvrdá Kalouskova prohra. Po divadle tak dlouho provozovaném by konference zatáhla oponu. Tím, by ovšem zároveň prohlásila kus za nepodařený a odmítla by autora a režiséra v jedné osobě. Kalousek je mistr slova a snažil by se pro sebe vyždímat maximum i z tohoto neúspěchu. Budoval by si image jediného spravedlivého, kterýž, Bohu budiž žalováno, zůstal se svými žulově pevnými zásadami osamocen. Ale i přes všechny rétorické snahy, jež můžeme očekávat, by to byla prohra zcela zásadní.

Nu a konečně je tu i varianta třetí, možnost jakési české plichty. Od vypuknutí aféry uplyne další voda a ve veřejnosti opět o něco zesílí hlas řkoucí něco ve smyslu "však ti druzí nejsou o nic lepší". Jakousi únikovou cestu nabízí projekt předčasných voleb. Na ně by se mohla upoutat pozornost veřejnosti a pokud by k nim nedošlo, vina by se dala svést na někoho jiného.

Sám Miroslav Kalousek odmítá názory, že vede osobní spor s Grossem. Pouze "tlumočí názory strany". V politice jsou ale rozdíly mezi "tlumočníkem" a "vůdcem" velmi malé. Třebaže Kalousek tezí o svém tlumočnictví přenáší odpovědnost na celou lidovou stranu, jsou to jen slova. Proto bude jistě s velkým napětím čekat, jak středeční konference dopadne.

RODINA A PŘÁTELÉ: Jaká je Barcelona?
Když jsme s Ljubou chodili v uličkách Starého města, přemýšlel jsem, v čem se to tu liší od Prahy. Tam máme taky uličky, také máme krásné stavby, paláce, kostely. V čem je sakra ten rozdíl?
Bude jich jistě spousta. Na první pohled nás trkne,že střed Prahy ztratil charakter normálního lidského obydlí. Mohou za to především kridioti na radnici, kteří zničili pražskou dopravu a pod záminkou jejího "zklidnění" ochromili střed města. Takže dnes, když se vypravíte na Staroměstské náměstí, neřku-li dejme tomu na Havelský trh, nevidíte tam Pražana, ledaže nakrčeného, spěchajícího, už aby byl z té vřavy pryč. Nejsou tu normální lidé, jen turisti a personál o turisty drze a nekvalitně pečující.
Takže, kdybych to měl shrnout - Praze chybí ta nejzajímavější atrakce, které má kupříkladu Barcelona (a nejen ona, samozřejmě) v míře vrchovaté: tou atrakcí je milé a zábavné místní obyvatelstvo.
Drobný příklad:
Ke kašně přijde chlápek. Nese nástroj sestrojený ze dvou tyčí - na konci je kovová placička a magnet. Tím nástrojem loví mince z kašny.
Opovržení? Lidi zavolají policajta?
Velký zájem, spousta čumilů a radilů, velká legrace. Tamhle je! Jde to? Nejde to! Ještě to zkus, ještě!
A pak, když se dílo podaří, velký potlesk.
Je to maličkost, ale myslím, že by se to u nás nestalo. Škoda.

PSÍ PŘÍHODY: Na Barta jde jaro
Ráno to bylo zcela neobvyklé. Místo, aby se Bart hrnul k misce a odháněl Iris, musel jsem Iris odhánět já, aby nesežrala Bartovi snídani! Ne snad, že bych byl nepřející. Jenže Iris je dáma štíhlá a kdybych na ni nedával pozor a vycházel jí ve všem všudy vstříc, byla by sice nadále dámou, nicméně už nikoli štíhlou a to by jistě byla škoda.
Vysvětloval jsem tedy Iris, že žrádlo v misce není její, že náleží Bartovi - a kde ten holomek je?
Holomek vartoval venku u vrátek a vyhlížel jaro. Bylo docela hezky. Necítil jsem ještě žádné vůně, ovšem Bart má miliónkrát jemnější než čich a jistě nashromáždil voňavých poselství dost na to, aby ho připoutaly k branky.
Díval jsem se na to jak u vytržení: to ale musí být silné volání, když přehlušilo práskání ledničky a klapání plechové misky o dlaždičky!
Přitom Bart není žádný mladý divoch, vždyť už mu bude deset, mohl by mít rozum.
Anebo by naopak mohl rozum ztratit, jak se stává pánům ve zralém a ještě zralejším věku.
Budu muset ještě pečlivěji branku kontrolovat, jestli je zavřená.
Tak pojď už, Barte, na to žrádlo!