ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Kartáč pro prezidenta (policejního)
Kartáč policejnímu prezidentovi Kolářovi dali při čtvrtečním slyšení poslanci na schůzi sněmovního branného výboru. Tématem byly odposlechy. Hlavně pro opoziční ODS jsou odposlechy velké téma a přidal se k ní i nezbytný Miroslav Kalousek, který extra kvůli tomu na schůzi přišel. Policie podle něho porušuje principy demokratického právního státu, jelikož se vlamuje do svatého soukromí.
Některé momenty této debaty jsou vskutku groteskní. Tak například se poslanci pozastavují nad tím, že je odposloucháván člověk, který není součástí vyšetřování, ale vyšetřovaná osoba mu telefonuje. Jak se má odposlouchávat člověk, který je podezřelý a zatelefonuje třeba mně? To mě má policista stříhnout nebo vygumovat? Další podiv je nad tím, že nesledovaná leč odposlouchávaná osoba se nedozví, že byla odposlouchávána. Kdy má být informována? Až vyšetření skončí? Nebo hned? Nebo až po soudním rozsudku?
Když je na stole debata na nějaké "žhavé téma", ptejme se, zdali je to opravdu reálné téma. Budou poslanci ODS tak spravedliví a horliví, až bude ministrem vnitra jejich člověk? Až si dosadí do křesla policejního prezidenta svého věrného? Na to jsem velmi zvědav, podobně jako jsem zvědav na rušení ministerstev ze strany ODS.
Bylo to zločinné a hnusné, když nás odposlouchávala StB, tato banditská organizace, dodnes nepotrestaná a ponechaná na pokoji. Za patnáct let od pádu bolševismu se provalilo několik "odposlechových afér" - ze strany politiků, obvykle to skončilo fiaskem a trapností. Pan prezident Klaus není spokojen s předloženou analýzou policejních odposlechů. Jeho věrní by měli předložit analýzu zneužitých odposlechů.
Je také otázka, jak se na odposlechy dívá veřejnost. Ve veřejné diskusi dostal ve čtvrtek v rozhlase kartáč poslanec Vidím. Na něho se lidé vrhli, že ODS se staví proti všemu, co by mělo podpořit stíhání zločinců. Zajímavý názor, který by se mohl v roce 2006 promítnout i v parlamentních volbách. Na lidi navíc udělal příznivý dojem výsledek odposlechů - totiž proval korupční aféry ve fotbale. A občané si uvědomují, že žijeme ve státě, kde je deset miliónů obyvatel a jedenáct miliónů mobilních telefonů. Gaunerů je kolem nás hodně. Jejich svaté soukromí není pro občana zas tak svaté, jako Miroslavovi Kalouskovi. A jsou-li to gauneři, to se bohužel pozná mimo jiné i tím, že se na ně nasadí odposlech.
Třeba si policie opravdu zjednodušuje práci. Třeba je to opravdu špatnost a unfair hra. Zvolme tedy ODS a ona nám nadělí ministra vnitra a - bezpochyby - se vymění i vedení policie (i na to buďme zvědavi, jelikož vedení policie by mělo být politicky imunní a mělo by přežít střídání vlády) a pak nastane to lámání chleba. Jak to bude s odposlechy potom?

RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Auta 3
Vzpomínání a dobu mého dětství, jak se uchovalo ve spižírně paměti. Celý seriál je zde.

Posledně jsem tu psal o autech,jaká jsem v dětství vídal na ulici. To jsem ještě zapomněl na vyhynulé značky, jako byl Borgward nebo Panhard. Nakousl jsem ale i domácí výrobu, nejdřív to byly tudory (nástupce škoda popularu), pak sedany a konečně spartaky a octavie, to vše od škody.
Tatra vyráběla skvělé "osmičky", později tatraplány, klasicky papalášské auto, jež nahradila T603. Ovšem ten hnusný stalinský režim, ten je nerozlučně spjat s tatraplánem, v něm taky jezdili ti mužové v kožených kabátech, soudruzi zatýkající soudruhy, a samozřejmě ještě raději nesoudruhy.

Po celou dobu režimu byly problémy s výrobou aut. Vždy byl pořadník a navíc byly poukazy. Kdo nechtěl čekat několik let v pořadí, mohl se zasloužit a pak dostal poukaz od závodní organizace KSČ a pod.
Do republiky se vozila i auta ze Západu- jedny z prvních byly renaulty 4CV a fiaty 600. Jednou psali ve Večerní Praze, že jsou problémy s výrobou škodovky spartaka a že ti, co jsou v pořadníku na forhontě, mají na vybranou, zdali budou čekat anebo zda se spokojí jako náhradním řešením s fordem anglií.
Tenkrát jsem si říkal, jestli byl někdo tak blbej a počkal si na spartaka a nevzal toho forda. Zajímá mě to ostatně dodnes.
Ta auta stála - nominálně - velmi málo, kolem dvaceti tisíc. Ovšem platy byly taky hodně nízké, kolem tisícovky. Těžko ale posuzovat, do jaké míry byly automobily "dosažitelné" normálnímu člověku. Každopádně, aut bylo pramálo. Vzpomínám, jak jsem jednou stál s tatínkem na rampě Muzea na Václavském náměstí a dělali si statistiku: průměrně jela po Václavské náměstí, po celém náměstí, současně tři auta a to bylo v době dávno před tím, než kridioti na magistrátě zničili dopravu ve městě a mohlo se jezdit všude (včetně Karlova mostu, což bylo, uznávám, velmi kuriózní).

PSÍ PŘÍHODY: Pes a zimní pneumatiky
Pes má na nohou univerzální obutí. Nevěříte? Otestujte si to na Bartovi. Je to jednoduchý test. Stačí vyjít si s Bartem na Mrázovku. Jdu po rovné, ovšem do hladka ušlapané vozovce, Bart brouzdá po zasněženém chodníku. Jeho čuchací zájmy jsou, zdá se, na sněhu ještě silnější, než bez sněhu. Pachových zdrojů je málo a když už na některý padne, stojí to za to! Postaví se, zaboří čumák a čmuchá a čmuchá a čmuchá.
A já stojím jak Ypsilon a mrznu a mrznu a mrznu.
Když mě to omrzí (nebo spíš umrzí?), zatáhnu za vodítko. Bart nic. Zatáhnu víc. Bart nic. Zatáhnu veškerou silou. Spíš bych odtáhl svatého Václava i s koněm z jeho soklu, než Barta. No a pak mi začnou prokluzovat podrážky a je po tahu.
Pikantní je, že já mám zimní obutí, kdežto Bart má celoroční univerzál.
Ovšem, na rozdíl od mne má náhon na všechny čtyři. Bart je 4WD.

NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI