ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Blesk udeřil naprázdno

Humoristům pokvete v příštích dnech pšenice. Blesková akce s názvem SNÍŽENÍ PLATŮ POLITIKŮM skončila fiaskem ještě dřív, než začala.

Vše začalo loni v listopadu, kdy se ukázalo, že senát není tak docela k ničemu, jak si většina lidí myslí. Dovede například obratně spojovat hrušky s jablky do jednoho zákona. Takto se mu podařilo spojit odklad zvýšení platů příslušníků ozbrojených sborů s odmrazením platů ústavních činitelů. Ty měly zůstat zmrazeny až do volebního roku 2006. Jako první na této povedené novele zatančil svůj taneček Miroslav Kalousek, v roli zastánce obecné mravnosti. Jeho strana podpoří senátní návrh s tím, že se platy zase zmrazí a peníze mezi tím získané se dají na charitu. "Když budou peníze vyplaceny, pak nikdo, kdo to myslí vážně, si peníze nesmí nechat," prohlásil v listopadu Kalousek.

Teď jsme o dva měsíce dál a došlo k posunům.

V pátek se mělo ve zrychleném jednání odhlasovat snížení platů. Sázkové kanceláře mohly vyhlásit tipovací soutěž, jak tahle akce dopadne. Ve zrychleném čtení se podle jednacího řádu sněmovny nemohou dávat pozměňovací návrhy. Návrh je typu "ber, nebo nech být". Což má logiku, protože na jedno sezení by se opravdu nedal zákon i s pozměňovacími návrhy projednat. Právě to byl argument ODS, proč odmítnout jednání o návrhu, který počítal s platovou mrazírnou až do roku 2007, tedy do doby, kdy bude ve sněmovně zasedat jiná sestava než ta, která tam sedí dnes.

Což je ilustrace známého zákona, že každý nesmysl má minimálně jeden zcela rozumný důvod.

Případ má ještě jeden pikantní detail - zákon, který měl být ve zrychleném řízení v pátek projednáván, a který tedy projednáván nebude, počítal se snížením platů ústavních činitelů, ale soudci na svých platech neměli být zkráceni. Inu, na soudce si hned tak někdo netroufne.

A ještě jedna vrstva je nedotčená a nedotknutelná, zákon nezákon, zmrazení nemrazení: vrchní vrstva ministerského papalášstva. Chabý pokus sněmovny napravit to, co se v listopadu schválením senátního návrhu nadrobilo, vyvolal tlak veřejnosti. Ta by byla nejraději, aby si poslanci zmrazili platy na věčné časy, jak ukazují žebříčky popularity našich ústavních institucí. Na prosté státní byrokraty ale oko veřejnosti nedohlédne. V televizi nejsou vidět a rozhovory do novin nedávají. Zato vesele berou oběma rukama.

RODINA A PŘÁTELÉ: O těch mrazech
V půli ledna udeřily mrazy. A my se tváříme, jak to říct - namrzle. Je to vůči přírodě nespravedlivé. Jaképak namrzlé tváření! Mráz v lednu, to je normální a proto se leden jmenuje lede, jelikož... atd.
V tom je ta ošidnost teplých dnů v zimním období. Když jsem se projížděl na motorce krajinou a sluníčko svítilo a ptáčkové vřeštěli a měli se k sobě, říkal jsem si - tohle teď bude pořád takové a pak přijde léto a bude to ještě lepší.
Říkal si to můj pocit, rozum nabádal k ostražitosti a připomínal mi, kolikátého že je, to za první,a že i v předešlých létech bývala teplá údobí v zimě a pak udeřily mrazy.
Minulý týden jsme koukali na zprávy a tam ukazovali strašné počasí v Británii a já varoval, že to přijde do tří dnů k nám. Bývá to tak. Trvalo to déle, pravda. Nejsou tu záplavy, pravda. Ale mrzne a trvá mi to dvacet minut, než ráno rozmrznu auto.
Copak asi udělá příroda? Vždyť na Mrázovce rašily keře a dokonce i nějaká kvítka jsem spatřil, o vilínu na mé zahradě ani nemluvím, protože ten vystrkuje ty svoje žluté kvítky mráz nemráz, i za krutého zimního počasí.
Ona si ta příroda poradí. Nemráz v zimě, to je normální a ona s ním počítá. Mráz v zimě je ještě normálnější a ona s ním počítá.
Jenom člověk, s tím svým věčným divením se tomu či onomu je nenormální. Ale i s ním příroda počítá, přinejmenším v tom smyslu, že si říká: to je svědění, které přejde.

PSÍ PŘÍHODY: Iris revíruje Hrad
Dovolte, abych se vrátil k neděli, té krásné slunečné neděli. Vypravil jsem se na Strahov a na Hrad a vzal sebou Iris. Potřeboval jsem fotit a s Bartem na vodítku bych toho moc nenafotil.
Když jdu s Iris po městě, Iris neběhá zběsile, jako třeba na Mrázovce v parku, kde závodí sama se sebou, kolikrát ho oběhne. Běhá uměřeně a pořád kouká, kde jsem. Je to spíš revírování, než opravdové běhání.
Takže cestou zrevírovala kdejaké zákoutí, kdejaký zajímavý objekt, včetně vinárny Na Kajetánce a strážní budky Hradní stráže.
Zrevírovala i ledovou dráhu, kterou tam zrovna demontovali.
O víkendu se totiž konala v okolí Hradu atrakce: před Arcibiskupským palácem postavili rampu a z ní vedla visutá cesta, či spíš ledová strouha, vedla cik cak až dolů do Nerudovy ulice a na této dráze podobné bobové dráze odvážní mužové závodili ve sjezdu na bruslích. Kdo umí, ten umí, já bych se bál i čumět.
Ledová dráha byla demontovaná jen dole v Nerudovce, když jsme tam s Iris zdola, od Úvozu,přišli. No a Iris, jak revírovala, spatřila ve zdi na druhé straně té ledové dráhy otevřené dvoře, přeběhla dráhu a zmizela tam!
Zatracenej čokl! Ona věděla, že se za ní neodvážím, že nevstoupím na led, kam si ona, čtvernožec, bez problému troufne.
Naštěstí za těmi dveřmi byl jen pach historie. Kdyby tam Kostelecké párky měly filiálku, myslím, že bych tu ušlechtilou bytost zvanou Iris spatřil až po demontáži bobové dráhy.

NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI