RODINA A PŘÁTELÉ: Evropské informační středisko
V Jungmannově ulici je informační středisko, jež vám má podat info o Evropské unii. Je to pěkně vypráskaná instituce, tohle střéďo!
Šli jsme s Ljubou do kavárny Krakatit v Jungmannově ulici. Už dlouho jsme tudy nešli a teprve teď jsme viděli, že Jungmannova Plazza je hotova - palác v těch místech, kde Charvátova vstupuje do Jungmannovy. Copak tady asi je? Velký nápis nás poučil, že informační středisko Evropské unie.
Viděl jsem takové středisko naposledy v Itálii, v Pize. To byl krámek, nabitý brožurkami,mapami, knížkami a byl tam pán, který byl nabitý informacemi jako leydenská láhev elektřinou. Krámek malý, že by se tam nedal prodávat karfiól.
Jo v Praze, tady je na to palác! Šli jsme tedy honosným průchodem na honosný dvůr a tam honosným vchodem do recepce a projevili přání, zdali bychom nemohli získat výtisk evropské ústavy.
"To musíte jít zpátky, vchod je z ulice,"zněla odpověď. "Jenže oni mají otevřeno jen o deseti do jedné."
Byly čtyři. Nechtěl jsem tomu věřit.
Vrátili jsme se a vskutku, vchod je z ulice. Prosklený, dovnitř je vidět - opět honosná, jak jinak, úřadovna. Za pultem klimbala jakási ženská osoba. Na dveřích nápis, že otevřeno od 10do 13. Ježe ta osoba tam byla!
Pokusil jsem se otevřít, bylo zamčeno. Tak to je vypráskaná instituce, tohle středisko!
"Až sem půjdem ve dvanáct, budou mít polední pauzu," usoudila Ljuba.
Uvidíme. To si pište, že se půjdu podívat ještě jednou, a podám zprávu.

K té Rytířské: tam je informační středisko, kde mají otevřeno jak se patří, až do večera, je tam ochotný personál, je tam všechno možné... ale jestli si myslíte, že tam seženete aktuální verzi evropské ústavy, tak jste vedle. Milá a opravdu ochotná slečna mi dala pracovní verzi, která má ale jiné číslování, než normální verze stažitelná z internetu (jenže v té se špatně hledá, přece jen papír je papír), anglická a francouzská verze jsou rozebrané a česká ještě nepřišla. Kristepane, vláda chce dát 200 miliónů do kampaně, nemělo by se začít tím, že se ten dokument v aktuální verzi vytiskne?

PSÍ PŘÍHODY: Sto dílků k blaženosti
Pes nesmí do postele. To je napsáno na první straně každé příručky, v prvním odstavci na první řádce. Problém je v tom, že psi nedovedou číst. Nedovede to Bart, naštěstí pro všechny, pro něho, pro mne i pro lidstvo jako takové, je strašný spolupostelník. Několikrát se stalo, že se mi vloudil do postele. Místo, aby byl rád, že tam je, vrtěl se, lízal si tlapy, pak se pokusil do omývání zařadit i mne, a nakonec odešel sám.
Mělo to jedinou výhodu, nemusel jsem ho vyhazovat.