ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Ústup bez nátlaku
Šlo to rychle. Ani ne týden poté, co v Německu spustili systém výběru mýtného pro nákladní automobily nad dvanáct tun, ministr dopravy Šimonovský vystoupil před veřejnost, aby sdělil, co chystá vláda udělat v této oblasti. Zabývala se touto otázku už za premiéra Špidly. Teď ovšem už jde do tuhého.

Od vstupu naší země do Evropské unie stoupl o polovinu nákladní provoz na našich silnicích, především na dálkových tazích. Dalo se to čekat. Ekonomika nabyla na obrátkách, export se zvýšil o třicet procent a už to muselo být na dopravní zátěži vidět. Zvyšuje se i tranzitní doprava a po zavedení mýtného v Německu se čeká další vzestup o pětinu. Doposud jsme z vládních zdrojů slyšeli jen nářky stran technických potíží. Nebyly neopodstatněné. Výběr mýtného je náročný technický úkol a také Němci museli řešit velké problémy, než se dopracovali k funkčnímu systému. To by mohlo být k našemu prospěchu - leckdy bývá výhodné zůstat technicky o něco pozadu a převzít technologii vyzrálou, s odchycenými chybami a technickými šotky.

Česká vláda ovšem má v záloze ještě jednoho šotka, to jsou čeští uživatelé dálnic a silnic. Ti srazili bez zbytečně hlasitých řečí paty a začali montovat elektronická zařízení, nezbytná ke vstupu do německé dálniční sítě - pět kamionů z šesti je už touto technikou vybaveno. Na německou vládu žádný klacek nemají. Chceš jezdit? Koukej klopit, nebo zůstaň doma.

Jenže doma je vláda, která se chce udržet metodou "zalíbení se". Tu přidám na dotaci, tam uberu na dani. Nebylo třeba žádného nátlaku, aby Šimonovského ministerstvo začalo "zvažoval úlevy" autodopravcům. Naši dopravci vědí, že mýtné platit budou muset - bude se vybírat od všech dopravců, cizích jako domácích, ve stejné výši. Jenže co zaplatí na mýtném, to chtějí, aby se jim strhlo na daních, a něco takového ministerstvo "zvažuje", aniž by mu zatím kdo kroutil palce od nohou. Prostě tak, ze zvyku, věrno principu - pokud se zalíbíš, tvoje strana bude volena. Že to nefunguje? Co na tom, zkusit se to může!

Pikantní je,že to vše bude dočasné řešení, protože od roku 2008 má začít celounijní satelitní systém Galileo, který bude základ pro sjednocení poplatků na území všech členských států.

RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Televize 2
Konečně jsou zase normální poměry a mohu se vrátit k rozepsané kapitole o televizi v padesátých létech! Začátek je zde a pak už jsou odkazy na všech dosavadních 67 dílů.
V prvním dílu jsem psal, jak a kde jsem poprvé viděl televizi. Bylo to na dlouhou dobu naposled. Rodiče pokládali televizi - právem- za blbost a trvalo to mnoho let, než ji koupili - z výborné webové stránky oldradio.cz se dozvídám, že televizor Lotos (náš první přístroj) se vyráběl až od roku 1961! První televizory měly maličkou obrazovku (průměr kulaté obrazovky 25 cm), samozřejmě černobílou, to dodávám jen pro pořádek. Některé přístroje měly krom obrazovky ještě rádio.Obraz to byl maličký, takže ho lidi všelijak vylepšovali. Prodávala se zvětšovací skla,která se stavěla před obrazovku! Někteří lidé si dávali na obrazovku barevný filtr, který byl nahoře do modra a dole do červenohněda, aby vyvolali iluzi barevného televizního vysílání.
O televizory byl mezi lidmi obrovský zájem. Režim nebyl dlouho schopen krýt poptávku a lidé stávali dlouhé fronty, aby si mohli televizor koupit. Režimní noviny to vydávaly za úspěch - jako doklad blahobytu, že lidé stojí frontu na něco tak luxusního, jako je televizor.
Na program si téměř nepamatuji - jen na několik detailů. Předpověď počasí, to byla kreslená postavička svatého Petra. Kreslené bylo i varování "závada není na vašem přijímači", na kresbě byl rozlícený muž štípající televizor sekyrou, takže to bylo ve smyslu "zadržte, člověče!".
To "téměř", to je soutěžní pořad Hádej hádej hadači. Psal jsem o něm už před dvěma lety:
Pořad moderoval doktor Jan Pixa. Úsloví dodnes užívané o "ztrátě kytičky" pochází z těch dob - když někdo udělal kiks, sebrali mu kytičku a teprve když přišel o všechny, vypadl. Moc si na ně nepamatuju, v roce 1955 jsem byl na takové věci moc malej a pak už zase moc velkej. Jenom si vzpomínám, že soutěžící dostávali od diváků dárky, dárkové koše a pod., a soudruzi pracující protestovali proti obohacování a bylo to vedením televize zatrženo. A pak mi taky utkvěla v paměti tahle blbost:
Jeden ze soutěžících, jak se ukázalo, byl občanským povoláním kominík. No a dr. Jan Pixa s ním hovořil a ptal se, jaké je vaše povolání, a on řekl, že kominík a Pixa vyhrkl:
"To musí být zajímavé, když kominík zmokne!"

Program samozřejmě neběžel 24 hodin a byl jen jeden! V době, kdy se nevysílal program, byl na obrazovce jen "monoskop", zkušební obrazec, který umožňoval nastavit geometrii obrazu. A když nebyl monoskop, televizor jen pískal.
No, kdyby tenkrát pískal celej den, nebyla by to žádná škoda.

PSÍ PŘÍHODY: Až do středu Země
Psal o tom už Verne ve své Cestě do středu Země. Iris se pokouší ten projekt realizovat. Příroda je k jejímu úmyslu příznivě nakloněná. Letošní zima si zaslouží svoje pojmenování jen ze zvyku a po těch několika mrazech se půda nestačila zocelit, jak by se na skutečně zimní půdu slušelo. V neděli jsme byli na vycházce v Mokropsích a tam, podél Berounky na lukách jsme viděli i krtiny, které vypadaly jako čerstvé krtiny!
Nám připadaly, Iris byla přesvědčená, že to jsou čerstvé krtiny a že má za povinnost toho černýho parchanta lapit.
Vrhla se k jedné z nich, kde černý parchant zřejmě ještě před chvilkou usilovně krtal, a hrabala a hrabala v naději, že už v příští bvteřině mu natrhne ty jeho kalhoty.
Bart se zájmem přihlížel.
Co to dělá, pane?
Chce vykopat krtka, Barte, odpoíval jsem mu.
Nikdy neviděl krtka a když na to přišla řeč, já viděl krtka snad jen jednou v životě, v dětství, ještě ve Slapech.
Krtka? Zajímavé! na to Bart a přešlápl znohy na nohu.
Tak až ho vykope, tak já ho zabiju.
A smál se, jak to pěkně vymyslel.

NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI