ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Česko a německo-ruské vztahy
Máme mnoho důvodů, proč pozorně sledovat německo-ruské vztahy. I proto, že obě země nás vojensky okupovaly, jedna šest, druhá jednadvacet let. Takže, zatímco při sbližování jiných pochvalně mručíme, sbližování Německa s Ruskem pozorujeme s povytaženým obočím. Od dob rapallské smlouvy čekáme od sbližovaček nějakou čertovinu, a spolková "ost politik" skutečně čertovinou byla - jistě pomohla udržet ztrouchnivělý bolševický režim o pár ročků déle. Takže čekáme, že od německo - ruského objetí se se nějaká nekalost časem vyklube. Bude tomu i tentokrát, kdy Vladimír Putin jednal s Gerhardem Schröderem ve šlesvickém zámečku Gottorf?

Uklidnit nás může především fakt, že Schröder jednal s Putinem jako německý, ale také evropský státník. Rusko sice začne splácet dluhy Německu, avšak politickou podporu, hlavně v čečenské otázce, hledá od Evropské unie. Německo si nemůže ohřívat na ruské plotně svoji polívčičku, aniž by Evropa pořádně studeně nezafoukala do hrnce. Toho je si Schröder moc dobře vědom. Žádné obětování Čečny výměnou za Siemensovy rychlovlaky se určitě nekonalo a ani konat nemohlo. Evropská unie si přeje rozumné a reálné urovnání konfliktu, který už dávno přerostl dimenze lokálního sporu. Pokud by k řešení mohla přispět, byl by to první příklad skutečné zahraničně politické iniciativy toho, čemu se stručně říká "Brusel". Třebaže to, snad, začalo v Gottorfu. "Výstupy" z jednání jsou kusé a naznačují, že nedošlo ani k takové dohodě, která by specifikovala evropské angažmá na Kavkaze. Putin by si přál, aby tam Evropa cpala peníze a Evropa by si přála, aby se tam přestalo vraždit. To jsou opravdu značně vzdálené představy. Takže i to je úspěch, že Putin vůbec připustil, že by se nějaká mocnost směla o události na Kavkaze zajímat. Začnu českými obavami a jimi skončím. Není pravda, že jsme absolutně bez vlivu. Byli bychom, kdybychom stáli za dveřmi evropského klubu. Jenže my tam jsme a bude záležet, kdo se bude drát o míč a kdo dostatečně hlasitě bude poukazovat na úskalí spolupráce s Ruskem - na úskalí, které může uniknout pozornosti těch členských států, které na rozdíl od nás přímo okupovány nikdy nebyly. Připomínám, že Rakousko aspoň nějakou dobu bylo a Německo bylo ve své východní části okupováno ještě déle, než my.

Aston

RODINA A PŘÁTELÉ: Utrácení peněz
Včera jsem tu zpochybňoval "předvánoční shon". Je ale pravda, že čas předvánoční znamená nápor na peněženku. Na Boží hod nastává ta správná finanční kocovina, když si spočtem, co ty ptákoviny všechny stály.

V dnešní době byly dovedeny k dokonalosti metody, jak vydolovat z lidí peníze.
Především jsou to akce. Byl jsem si onehdy koupit v sámošce kus sejra a vidím, na sejru je napsáno akce. Před lety bych si se slovem akce spojoval něco jako dobytí severní točny. Dneska je to sleva na sejru.
Další úžasný vynález praktikují u Meinla, tam mají trvale snížené ceny. Zajímavý to nesmysl. Když je něco sníženo, znamená to, že teď je to nižší než před nějakým dohledným časem. Cena je snížena a pak je to normální cena, pokud nebude zvýšená a pak to bude nějakou dobu zvýšená cena a potom zase normální. Trvale snížená cena je stejná konina, jako trvale uzdravený palec. Bolel mě, pak přestal (uzdravil se) a pak je to normální palec. Jinak bych musel sám sebe prohlásit za trvale uzdraveného, protože během života mě tu a tam bolelo či pálilo či škrábalo to a pak zas ono a přešlo to.

Pak ještě jsou výprodeje. Normální jsou povánoční výprodeje a letos jsem si všiml předvánočních výprodejů. To je taky konina, jako ty trvale snížené ceny. Před vánocemi se prostě věci prodávají. Lidi nakupují a obchodníci prodávají. Co zbude, to se zlevní (ne trvale - prostě se to zlevní) a bouchne se to, aby to šlo pryč.
Ono takhle hrozí, že ze všech těch akcí a výprodejů a trvale snížených cen trvale zblbnem... pokud se to už nestalo.

PSÍ PŘÍHODY: Už začaly rachejtle
Do Silvestra daleko, ale ohněstrůjci už zkoušejí svoje kousky. A naše Iris z toho může mít psotník. Bartovi nevadí rachejtle, nevadily by mu, ani kdyby mu je pouštěli u zadku. Iris se bojí rachejtlí, i když prsknou na druhé straně města.
Tentokrát je někdo pouštěl za barákem. Byl to osamělý ohněstrůjce. Dovedl jsem si ho představit, jak dává špejli do flašky, zapaluje doutnák, odstoupí a bum, rachejtle vyletí.
A pes šílí.
Loni chudák zalezla pod postel. Iris je hubená, jenže postel je hodně nízko nad zemí a museli jsme ji nadzvednout, abychom Iris vylovili. Chudák, vzpírala se, hrabala tlapkami a snažila se vrátit do úkrytu. Letos ji odvezeme na Silvestra někam do lesů, jenže nemůžeme být čtrnáct dní v lesích, přece jen je třeba něco pracovat!
Naštěstí to rachejtlování netrvalo dlouho.
"No vidíš, Iris, už je po všem," chlácholil jsem ji.
Přišla si ke mně pro pohlazení. Seděl jsme na křesle s nohama na podnožce.
Milostivě přijala pohlazení, pak dala najevo, že by si vylezla na podnožku a byla tak milostivá, že si mi nakonec položila hlavu na nohy.
Pohnout jsem se samozřejmě nesměl, to by se milost překonala do hrubé nemilosti.
Což je to poslední, co si přeji.

NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI