 | Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit. |
|
Pátek 10.12. 2004,
|
- Senátoři se postavili proti zákazu měnit nemocnice na obchodní společnosti
- Správní soud bude o stížnosti KSČM na volby v Ústeckém kraji rozhodovat až v pondělí
- Senát schválil novelu trestního zákona, napadení hasičů a zdravotníků bude trestáno přísněji
- ODS neuspěla, povinnost kolkovat lihoviny byla senátem schválena
- Komunisté uvažují o vlastním rozhlasovém a televizním vysílání
- Rychlík se srazil s vojenskou tatrou, pět vojáků zemřelo, další jsou zraněni
- Počasí v Praze: stále pošmourno, chladno
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Bude věcná debata? Kéž by.
Tak přece jenom je senát k něčemu, řekne si po čtvrtku leckterý jeho odpůrce. Senát, ve
svém složení dnes pravicový, přehlasoval levicovou sněmovnu ve věci přeměn krajských
nemocnic na obchodní společnosti. Komunisté a sociální demokraté s podporou čtyř lidovců
byli v dolní sněmovně proti - třebaže až dosud se přeměny nemocnic na obchodní
společnosti osvědčily, nemocnice lépe hospodaření a pacienti nikde nepřicházejí zkrátka.
Navíc, ten zákaz se dostal úplně podlým způsobem, jako doplněk do zákona, který s
nemocnicemi vůbec nesouvisí, do zákona o snižování hluku v životním prostředí. Byly tedy
napraveny dva nesmysly najednou. Napraveny dočasně - předloha jde zpátky do sněmovny a
dolní komora bude znovu o něm hlasovat.
Proti sobě budou stát dva principy, které budou dominovat i dalším politickým střetům. Ty pak určí tón parlamentních voleb v roce 2006. Levice straší lidi, že by kraje zneužívaly nemocnic, že by je tlačil do ziskové činnosti a peníze vyždímané z pacientů využívaly jinak, třeba na stavbu silnic. Zatím ještě nikdo neviděl ani metr silnice postavené z peněz vyždímaných z nemocných lidí. Naopak, jsou zde průkazná čísla o lepším hospodaření obchodně vedených nemocnic. Čeká nás tedy debata, která by se měla vést co nejvíc na veřejnosti - nemocní jsme občas a čím dál častěji budeme všichni. Čím věcnější bude, tím lépe.
Zatím se ale zdá, že více věcných argumentů má v této kauze v rukou pravice, kdežto levice se opírá o ideologické předsudky.RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Kýnka a čeeser
Vzpomínání na dětské časy, jak si je vybavuju v paměti. Celý seriál je zde.
Na Žižkově a jistě jinde se hrály dvě hry či dva sporty.
Jeden se jmenoval "kýnka" a jeho pravidla byla - řekl bych - poněkud volná.
Hrálo se to hokejkami a tenisákem, přičemž branek bylo víc. V našem případě do byla okénka do suterénních prostor naší školy na Sladkovském náměstí. Okénka to byla malá, důkladně chráněná drátěnou sítí. Každý hráč zároveň útočil na ostatní okýnka a hájil to svoje.
Hokejky hrou na asfaltu trpěly. Vždy šlo o starší, na ledě už nepoužívané hokejky, olámané, odrbané, že se podobaly spíš nějaké holi než hokejce.Čeeser byla hra hraná s kopacím míčem - nebylo kluka, aby nevlastnil nebo nechtěl vlastnit kopací míč neboli merunu. Něco jako fotbal na jednu bránu. Hrálo se to po dvojicích, přičemž po jednom setu se hráči střídali, ten kdo střílel, šel dobrány a střílel ten druhý. Střílelo s, tuším ze dvou met, a muž v bráně v ideálním případě míč chytil do rukou. Když ho vyrazil, útočící muž si ho mohl přiblížit kolenem. Nesměl to ale přehánět s tím doťukáváním, protože brankář směl vyběhnout a míč sebrat, což se často stávalo.
Čeeser, to byla zkratka našeho státu ČSR. Dodnes mám k této zkratce vztah a bylo to pro mne šeredné překvapení, když se hned po převratu začalo uvažovat a dumat o jiné zkratce pro naši zemi. Tohle s republikou nemůže dopadnout dobře, napadlo mě tenkrát, když jsem to slyšel poprvé, a však taky nedopadlo. Jenže to opravdu nepatří do vzpomínání na zlatá padesátá.PSÍ PŘÍHODY: Bart se nepopral. Ne svou zásluhou.
Nemá nárok na chlupatou svatozář. Na tom, že se nepopral, mám zásluhu já, moje
prozíravost, silná paže a kvalita vodítka.
Včera večer jsme kráčeli po vyhlídkové cestě Mrázovka podél plotu sokolského hřiště. V dálce jsem spatřil cosi, co by mohlo být volně ložený pes a čím více jsme se blížili, tím více to byl volně ložený pes."Jdeme jinudy," rozhodl jsem a šli jsme jinudy, ne horní cestou kolem hotelu, ale spodem, podél zdi lemující zahradu zámečku Bertramka.
Bart nenamítal. Ve chvíli, kdy jsem se takto rozhodl, sice psa taky viděl, ale byl ve stavu zvýšené pozornosti, jako když mají vojáci žlutý stupeň a nesmějí z kasáren a podobně. Šli jsme tedy v poklidu
Pak to začalo. Někde nahoře se vyskytl druhý pán s druhým psem a ten druhý pán neměl moji prozíravost a oba psi se pustili do sebe a rvali se a štěkali - shůry k nám doléhal ryk psí rvačky.Žlutý poplach? Nejvyšší stupeň bojové připravenosti! Teď dostala moje paže zabrat, teď se prověřila síla vodítka.
Pusť mě tam, pane, já zjednám pořádek!
Já vím, Barte, že bys zjednal pořádek. Nastal by hřbitovní klid. Nechme událostem volný průběh, aby nastal klid nehřbitovní, bez našeho, přesněji bez tvého, přičinění.
K čemuž došlo a dobře tak.