ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Práce se nevyplácí
Noviny objevily, že se nezaměstnaným rodinám nevyplatí pracovat. Je lépe pobírat dávky. To je skutečně kolumbovský objev! Osobně znám řadu lidí, kteří nejsou zaměstnaní a pobírají dávky. Tím neříkám, že z dávek žijí. Samozřejmě že každý si nějak dál vydělává, má všelijaké džoby a kšeftíky. Ale nemusí nikam pravidelně chodit, nemá žádného šéfa, nemusí chodit do závodky od do, nemusí se o nic dovolovat a nemusí nic napracovávat. Navíc, jakmile si někdo na tohle zvykne, těžko si odvyká. Noviny ujišťují, že to není náš výmysl, že tohle se praktikuje i ve Švédsku, Finsku nebo Rakousku. Jmenované země jsou na rozdíl od nás bohaté a mohou si to dovolit, i když i těm začíná téct do bot. Jenomže mají mnohem vyšší podrážky. A navíc, tihle lidé na podpoře co nechodí do práce nechodí ani k volbám, to je jejich pozoruhodná vlastnost! Což se ukázalo při posledních volbách. Bylo by věru dobré spočítat, kolik peněz ze státní kasy utratila sociální demokracie úplně zbytečně, korupce obyvatelstva šla do prázdna - v důsledku nezájmu obyvatelstva.
Ještě jeden postřeh z posledních dnů. Sociální demokracie je i nadále rozsekaná na několik kusů. Jeden z nich jsou zemanofilové. Ti si myslí, že když budou "hodně jako bolševici", že vyhrají. Jenže voliči, kteří by na tuto notu slyšeli, uvažují jinak. Řeknou si: proč dát hlasy bolševíčkovi, když je mohu dát bolševikovi? A dají hlasy Grebeníčkovi.

RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá: Sportovní pytle
Vzpomínání na dobu mého dětství, jak ho lovím z děravé paměti.
Do školy jsem začal chodit v roce 1951, ve vesnici Slapy, první třída byla samostatně, druhá až pátá byla jednotřídní. Od roku 1954 jsem chodil do školy na Žižkově, stála na Sladkovském náměstí: tehdy to byla škola kompletní, od kašičky po maturitu, teď už dávno je to jen střední škola.
Pochopitelně jsem nosil tašku. Moje první taška byla zcvokovaná z ústřižků kůže, navíc červená. Trpěl jsem velmi, že mám tak holčičí tašku! Do druhé třídy jsem dostal novou, koženou, s kapsami na sešity, prostě proto, že ta první se rozpadla. Ale ta pravá frajerská taška, té jsem se dočkal až na Žižkově.
Byl to "sportovní pytel".
Mělo to kruhový půdorys a skutečně to byl pytel, bez ucha, na okrajích měl dírky a jimi byl provlečen provaz. Nezbytnou součástí pytle byly nášivky sportovního typu. Mám dokonce pocit, že to byly fiktivní symboly, tedy že to nebyly znaky stávajících sportovních klubů. Navíc, tenkrát nesměly být názvy jako Sparta a Slávie a podobně, Sparta byl tuším Spartak, Slávie Dynamo a Viktorka byla Lokomotiva.
Byla to strašná otrava, nosit učení v pytli. Sešity se mačkaly, obsah se míchal, taška se špatně nosila, když bylo hodně učení, provaz se zařezával do ruky.
Ale co naplat, sportovní pytel, to byla frajeřina.
Nosit sportovní pytel bylo originální.
Všichni jsme byli originální, všichni jsme ho nosili!

PSÍ PŘÍHODY: Zuřivej dědek a bílej fantom
Pamatujete na Čochtanovo vyprávění? Když padne mlha, vy se koukáte sem a řeknete si, tady někde by mohla bejt krásná ženská...
Včera nebyla mlha. Byla tma. Šli jsme s Bartem na procházku. Bart byl na vodítku a klidu si očmuchával psí podpisy. Najednou zvedl hlavu.
V tu chvíli jsme kráčeli podél plotu sportovního areálu Sokola, u hotelu Mövenpick. Cesta je níže položena, než povrch areálu, od plotu vede nahoru asi tak dvoumetrový pešunk.
Bart zavětřil a zadíval se kamsi. Sledoval jsem směr jeho pohledu. Nic jsem neviděl, jen tmu a haluze akátů sebou mrskaly v náporech západního větru.
Bart začal štěkat a dorážel na plot.
Pak jsem si všiml, že kousek dál stojí onen pes, kterému říkám Bílý fantom. Je to variace na boxera, statný pes, podobně stavěný jako Bart, takto rotvajler. Byl by to souboj Titánů, kdyby se do sebe pustili. Naštěstí byl Bílý fantom uvnitř sportovního areálu.
Stál a tiše se díval, jak ten černý pes dole pod ním běsní. Bart ho neviděl, musel ho však cítil. Silný vítr asi strhával Fantomův pach, takže Bart dorážel do míst po větru.
Zajímavé ale je, že se Fantom nenechal strhnout tou zběsilostí. Přitom je to opravdový pes, žádná čtyřnohá Bílá paní. Už proto, že Bílé paní nepáchnou.

NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI