ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Po volbách jako po výprasku
Tohle úsloví bezpochyby platí pro sociální demokracii. Fiasko je natolik totálním, že je až trapné o něm hovořit. Výsledek nula v senátních volbách je politováníhodný. Bezprostřední reakce Standy Nuly je snad ještě horší. Pokus svalit vinu na Špidlu, kterého před tím svrhnul ve vnitrostranickém puči a následně odsunul do Bruselu, to je školní ukázka politické trapnosti. A pokud o na rychlo sesmolený pakt s komunisty, když se v týdnu mezi dvěma koly voleb ukázalo, že teče do bot, to je příklad podlosti, nad níž se chvěje žaludek. Místo aby sociální demokracie mužně a důstojně nesla hrozící porážku, pokusila se chytit za podolek nepřítele, který jí už jednou zakroutil krkem. Opravdu, stydno musí být voliči sociální demokracie, že dal důvěru takovému podniku.

Občanští demokraté jsou na koni. Měli by však zachovat střízlivou hlavou. Něco jiného jsou senátní, něco jiného jsou parlamentní volby. V těchto senátních volbách se ukázalo, že volit jde inteligentnější a odpovědnější část populace. Ty vrstvy, které se Gross pokusil korumpovat ze státních peněz, ty zůstaly doma a neobtěžovaly se podpořit ruku, sypající jim šrot do koryta. Není to jen lenost. Šrotu není nikdy dost a ten, kdo si zvykne na "dávky", je vždy přesvědčen, že dostává málo a že je vlastně ošizen. Jednoduchá je psychologie korupce. Korumpovaný nebude nikdy spokojen, nikdy nebude mít dost. Vždy bude plivat na podplácející ruku.

Jenže, co dál? Občanští demokraté odložili číše se šampaňským a sáhli do skříně pro strašáka jménem Předčasné volby. Je to strašák do té doby, dokud jsou ve hře sami, a to jsou. Nikdo jiný, než oni, se do změny současného stavu nehrne. Vždyť posílila jenom ODS, všichni ostatní oslabili, nepomohli si lidovci, unii volby zametou do popelnice, nezávislí jsou tak nezávislí, že se nikdo nevyzná, kdo je nezávislejší než ten či onen nezávislý a na evropské demokraty si veřejnost nemohla zvyknout, protože nejsou vpouštěni do médií. Kdo tedy by se měl pokoušet o štěstí v předčasných volbách?

Návrhy ODS na předčasné volby je bohužel třeba pokládat za součást dobových tanců. Občanští demokraté si upevnili pozici v krajích. Zde, konkrétní rozumnou politikou budou moci pracovat na zmaření snah socialistických pábitelů. Jejich čas přijde za dva roky.
A socialističtí pábitelé? Pořád ještě by mohli chytit dech a začít dělat rozumnou politiku. Ta by ovšem nesměla být směrována na vyžírání státní pokladny a rozdávání almužen exotům, kteří pak ani nedojdou s lístkem k urně. Volič sociální demokracie by měl být pracovitý člen střední vrstvy s vyvinutým smyslem pro sociální solidaritu, nikoli lehkomyslný konzument dávek. Pokud tohle partě v Lidovém domě dojde, mohly by být volby v roce 2006 zajímavě vyrovnané.

RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina - Svět zítřka
Sedmdesát procent lidí není schopno pochopit ironii , nejsou k tomu psychofyziologicky přizpůsobeni. To je asi vysvětlení, proč je film Svět zítřka kasovní propadák. I když, dodejme, první Terminátor byl také propadák a teprve na kazetách diváci objevili Schwarzeneggera v robotí podobě a vynutili si obnovenou premiéru a tak nastartovala epopej, která má jako čtvrtý díl za jeviště guvernérský palác v Kalifornii.

Tak daleko Svět zítřka není. Režisér Kerry Conran natočil sci-fi film, který by se dal charakterizovat takto:

Je to film, jaký by vznikl, kdyby v roce 1939 bylo možné takový film natočit. Je to "retro" vizuálně, herecky a nádherným rodokapsovým příběhem. Rozumprdi kteří ovládli filmovou kritiku taky patří k těm nehumorným bytostem, jež nechápou ironii a mudrují nad "banálním příběhem". Svět zítřka je blízký "bondovkám" a Hvězdným válkám a Indiana Jonesovi, ale v podstatě nejblíž je Limonádovému Joeovi, jakkoli nepředpokládám, že Conran naši koňskou operu někdy viděl.

Na výtvarnou podobu filmu padlo už mnoho chvály, a plným právem. Mistrovsky a hlavně do nejmenších detailů zvládnuté "retro" má své monumentální vrcholy (vznášející se letadlové lodi-letadla RAF) i mini-vrcholy (fotoaparát reportérky Polly Perkinsové (Gwyneth Paltrowové). Dvojice hrdinů Joe Sullivan (Jude Law) a Dex Dearborn (Giovanni Ribisi) připomíná Bigglese a jeho přítele Gingera. Jako by z bondovky vyskočila Francesca „Frankie“ Cooková (Angelina Jolieová). Vizuální atraktivita by nám ale neměla zastřít zrak: z řemeslného hlediska je pozoruhodné, jak dokonale debutant Conran zvládl obrazovou monumentalitu, ale zároveň i drobnokresbu - situační i psychologickou (/samozřejmě v intencích rodokapsového žánru). Takže, Joe Polly pátrají pod dr. Totenkompfovi, chystajícím se zahubit svět, ale paralelně běží problém, kdy Polly má ve svém fotoaparátu dvě poslední okýnka filmu a jakožto reportérka setsakra váhá, co na ně vyfotí. Což je motiv, dovedený ke kouzelné pointě.

Povzdechl bych si, že film je příliš dobrý na to, aby v dnešním zblblém světě mohl mít kasovní superúspěch. Naštěstí to není pro Conrana poslední příležitost - bude filmově adaptovat Burroughsovu Princeznu z Marsu; kdo seriál o Pozemšťanovi na Marsu zná a viděl Svět zítřka, bude se těšit, co mu Conran ukáže. Aby mu čekání rychleji uteklo, půjde na Svět zítřka znovu - to je metoda kterou zvolím já.

PSÍ PŘÍHODY: Neřvi, blbe, rozčiluješ mě!
Hrabání listí je klidná, až poetická podzimní činnost. Pokud u něho neasistuje Bart. A když Bartovi asistuje Iris, je to drama. Přesvědčili jsme se o tom v sobotu, když jsme uklízeli s Ljubou zahradu - za asistence jak Barta, tak Iris.
Bart si nechal po delším přemlouvání (přeřvávání) vysvětlit, že hrábě nejsou ani nepřítel, ani sportovní náčiní. S kolečkem nedokázal uzavřít kompromis. Kolečko je veřejný nepřítel a musí být zahuben. Pokud ho nelze zakousnout, je třeba mu vynadat z plných plic.
Pokoušel se o oboje.
Iris to nesla se zřejmou nelibostí. Dokud se pokoušel do kolečka - tedy do kola kolečka, aby mi bylo rozuměno, kousnout, pozorovala to tiše a pohrdavě. Zato Bartovo hulákání jí šlo na nervy. Chvilku kroužila kolem Barta kroužícího kolem kolečka, takže vznikl složitý kolečkostředný systém: uprostřed já s kolečkem, kolem běhal Bart a po vnější oběžné dráze putovala Iris. To byla prvotní fáze. Další nastala, když Iris začala řvát na řvoucího Barta, aby neřval.
Neřvi, blbe, rozčiluješ mě!
To byla podstata jejího sdělení. Rozčilovali mě oba. Byl to zajímavý jev, kdy Bart coby porušitel pořádku i Iris coby zastánce pořádku dělali totéž, tedy štěkali, tedy vyluzovali hromské ohlušující a nervy cuchající zvuky.
Copak si kolečko zaslouží takový kravál? Copak si ho zasloužím já? A co svět kolem nás?
Ještě štěstí, že množina listí na zahrádce je konečná. Ovšem další scénka tohoto typu na sebe nenechá dlouho čekat.
Bude se hrabat sníh.

NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI