|
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Říkejte lidem, ať jdou volit
Mnozí z nás podlehli dojmu, že máme po volbách. Vyhrála je ODS, komunisté jsou druzí a sociální demokraté leží na krovkách a vykládají, že volby byly úspěšné. Jenže toto všechno je pravda jen částečná. Máme po volbách krajských, ale senátní volby vrcholí - v pátek a sobotu se rozhodne o šestadvaceti nových senátorech. Nemá smysl mávat nad senátem rukou a říkat, že on je stejně k ničemu. Tedy, já to říkám od chvíle, kdy je senát senátem. Jenže když už ho máme, pak je důležité, kdo v něm sedí. Nepřísluší mi radit někomu, aby volil levici nebo pravici. Radím ale - nezůstávejte doma. Věnujte volbám tu půlhodinu. Už proto, že budete moci nadávat jiným, kdežto když volit nepůjdete, pak můžete - spravedlivě - nadávat leda sobě. A to zamrzí.
Mimochodem, během tohoto týdne jsme slyšeli pošetilé řeči o tom, že ODS zvítězila s pouhými 10% hlasů oprávněných voličů. To je sice pravda, jenže pro naši dalšíá politiku to je pravda asi s takovým významem, jako je pravda, že velryby jsou velké a že banány jsou mdlé chuti. O složení institucí s volenými činovníky rozhodují ti, kdo se dostavili k volbám. Takto prosté to je, vše ostatní jsou plané řeči.
|
RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Dráteníci
Vyprávění o době mého dětství, tentokrát o ztraceném řemesle. Celý seriál je zde.
Na venkově, zřejmě v každé domácnosti, mívali na poličce s nádobím aspoň jeden zdrátovaný hrnek. To byl hrnek nejdříve rozbitý - hospodyně pečlivě sesbírala všechny střepy a zavázala do šátku. Dvakrát, třikrát ročně přicházel potuný dráteník. Dostal kafe, krajíc chleba, sedl ke střepům a z nich složil hrnek a omotal ho drátek: udělal si z drátů oka, jako je drátěný plot a ta zase vrátil hrnku podobu.
Bylo mi divné, jak dokáže rozbitý hrnek zpevnit natolik, aby v sobě držel vodu, až po mnoha letech mi došlo, že tyhle hrnky se úpoužívaly k přechovávání sypkých matérií, jako je třeba čočka nebo hrách, anebose do nich odlévalo sádlo nebo se tam dávalo máslo.
Tihle řemeslníci taky nýtovali hrnce a brousili nože a nůžky. Museli existovat ještě v šedesátých létech (tedy za hranicemi mého vyprávění). Tvrdí se, že to byli Slováci nebo Cikáni - tak to si opravdu neamatuju. Jen mám v paměti pohled na jejich prsty, vypadaly jako dřevěné kolíky a kmitaly strašně rychle, to zadrátování hrnku bylo za pár minut hotové.
Kdepak, tenkrát se nic nevyhodilo, všechno se schovávalo a pravovalo. Dokonale recyklační společnost. Ale žít by v tom dnes nechtěl ani zanícení ekohobista...
|
PSÍ PŘÍHODY: Někdo by jí to měl říct
Iris je bílá a Bart černý. Když je léto a svítí sluníčko, Iris leží na výsluní, kdežto
Bart ve stínu. Když jsou uvnitř, Iris si lehá k proskleným balkónovým dveřím, protože tam
je v létě nejtepleji. Bart si lehá do zádveří, protože tam je největší chládek.
A přijde zima, načež:
Od balkónových dveří fouká, zato v zádveří je radiátor a Bart tedy leží u radiátoru a
hřeje si záda.
Pokusil jsem se o nápravu, když jsem viděl, jak se Iris klepe zimou. V první fázi
jsem ji přikryl dekou. Ona ráda spí pod dekou. Pak jsem si uvědomil, co to dělám za
pitomost. Stačí přece posunout její pelíšek o pár metrů stranou a ocitne se u radiátoru,
který je rodný bratr toho radiátoru, ke kterému tiskne záda Bart dole v zádveří!
Usmysleno, vykonáno.
Úspěch? Nulový. Iris dál leží u balkónových dveří a třepe se zimou. Měl bych jí tam
dát spacák? Nejspíš zastřu balkónové dveře dekou, aby míň foukalo.
Takhle se budu s Iris dohadovat, až najednou kouknu na kalendář a on bude květen a
začnou teplé dny.
Čas letí a ono to bude co nevidět.
|
NEVIDITELNÝ PES
EUROPE'S
ZVÍŘETNÍK
VĚDA
SCI-FI