ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Ministr vnitra pokrčil rameny nad porušováním zákona
V živé paměti veřejnosti je aféra rozpoutaná kolem výroku policejního prezidenta Jiřího Koláře o odposleších, kterých se řádný občan nemusí bát. Aféra šla tak daleko, že si prezident republiky pozval na kobereček ministra vnitra Františka Bublana. Panovaly tenkrát dvě teorie. Podle jedné je "Kořistkova aféra" součástí široce založeného předvolebního spiknutí s cílem pošpinit a ve volbách utopit Občanskou demokratickou stranu. Pak se jeden ze tří voličů dostavil k urnám, deset procent z celkového počtu občanů oprávněných volit dalo důvěru ODS a bylo z toho "drtivé vítězství" občanských demokratů. Aféra nezanechala na volebním výsledku rozpoznatelnou stopu.

Jenže aféra pokračuje a vývoj ukazuje na to, že pravděpodobnější než spiklenecká teorie je hypotéza druhá, založená na presumpci neschopnosti a bordelu. Bezpečnost je v rukou hlupáků a alibistů, kteří konají jen aby "byli z obliga" a když mají vysvětlit své počínání, plácají hlouposti, až jde rozum stranou. Tak nějak by se ve stručnosti dala druhá teorie vyložit.

Ovšem, pokud je druhá teorie správná, má to možná ještě horší důsledky, než kdyby se potvrdila teorie o spiknutí.

Co je tragedie

Pro potvrzení této hypotetické teze citujme výrok pro změnu ministra Bublana:

"Nezákonný postup ještě neznamená protizákonný a to, že se někdy postupuje nezákonně, se také často stává státním zástupcům. Tragédii v tom nevidím," takto komentoval fakt, že také olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan ve své prověrce uvedl, že policie nezákonně zadržela poradce šéfa ODS Marka Dalíka a lobistu Jana Večerka.

Kolářův výrok o odposleších byl možná nešťastný a navíc byl vytržený z kontextu. Policejní prezident totiž ve skutečnosti netvrdil, že policie hodlá odposlouchávat hlava nehlava a že kdo na hlavě nemá máslo, může klidně spát. Přesto se mnozí právem podivovali nad ledabylou samozřejmostí, s jakou policejní prezident na tak citlivou kauzu pohlíží. Projevil, při nejmenším, nepochopitelný nedostatek taktu - pokud nebudeme hovořit o politickém instinktu. Člověk tak vysoce postavený by měl umět rozeznat, kdy drží v ruce kedlubnu a kdy odjištěný granát. Nicméně, dejme tomu, že jde o klasickou policejní tupozrakost.

Ovšem výrok ministra vnitra, že "nevidí žádnou tragédii" v "nezákonném postupu" státních zástupců, ten budí u soudného člověka úžas.

Invaze do soukromí

V důsledku nezákonného postupu dozorujícího státního zástupce Martina Fraše byli dva lidé zatčeni. Zatčení a odvlečení do basy je jistě o mnoho řádů horší invaze do soukromí, než je odposlech. Záleží na nátuře - lze si snadno představit reakci člověka, kterému skutečně nevadí, že si někdo napíchne jeho telefonní linku. Moje povídání ať si někdo poslouchá za trest! Ovšem zatčení?

Především žijeme ve společnosti, která si dychtivě přeje, aby policie "ty lumpy" konečně pozavírala, ber kde ber. Zatčení toho druhu, jakému byli podrobeni Marek Dalík a Jan Večerek mají stigmatizující efekt. Pan ministr vnitra by si měl udělat průzkum, jak lidé nahlížejí na Dalíka a Večerka. Měl by si ověřit důsledky činu, který nevnímá jako tragédii. Velmi pravděpodobně by se ukázalo, že mnoho lidí uvažuje v duchu úsloví, že "není kouře bez ohně a že se zatčení dostali policii ze spárů jen díky "konekcím tam nahoře".

Ministr vnitra se hluboce mýlí. Nezákonná zatčení ve skutečnosti jsou velkou osobní tragédií pro každého, kdo byl takového postupu oběť. A že to není ojedinělý případ! I když nebudeme brát v úvahu další dopady - že šlo o situaci před volbami, že policie se - opět nezákonně - štourala v kontech předsedy největší opoziční strany, je strašné, že je ministr vnitra schopen něco podobného bagatelizovat jako kdyby šlo o přehmat.

ODS tlačí na "osobní zodpovědnost", tedy čteme to jako odvolání, policejního prezidenta Jiřího Koláře, náměstek Jaroslava Macháně, šéfa protikorupční policie Milana Šišky a nakonec i ministra vnitra Františka Bublana. To je asi to, čemu se říká "maximální program". Ovšem to, že se nemá stát vůbec nic, že vše projde bez následků jak lusknutí prsty, že se nezákonné zatčení odbude ministerským pokrčením ramen, tak toto je skutečná tragédie. A že zase klesá důvěra v policii je jen jeden dílčí důsledek.
Aston

RODINA A PŘÁTELÉ: Patálie s uzenáčem
Následující příběh mi vyprávěl můj kamarád Pavel Frýbort. Je to huba mlsná, a jako takovému se mu zachtělo uzenáče. Zašel do samoobsluhy a tam měli uzenáče, dokonce zlevněné. Pavel miluje uzenáče a miluje slevy čehokoli. Vybral si tedy tři kousky, odnesl k váze, pan váha mu zvážil uzenáče a nalepil na pytlíček samolepku s čárovým kódem a cenou 26 Kč. Pavel odnesl pytlíček se třemi uzenáči s nálepkou 26 Kč ke kase.
Kasírka přiložila pytlíček ke čtečce, čtečka přečetla kód a na kase se objevilo:
UZENA RYBA 36 KC.
"Třicet šest korun," pravila kasírka.
Pavel miluje slevy a nemiluje, když mu někdo upírá peníze.
"Jak to? Tady na tom lístečku je 26 Kč!"
"Jenže na kase je 36 Kč!"
"Já jsem si koupil uzenáče za 26 Kč, tady je napsáno 26 Kč a budu platit 26 Kč."
"Zaplatíte, co je na kase."
"Zavolejte mi provozní."
Vznikl by příběh balzakovského rozměru, kdybych měl doslova reprodukovat Frýbortovo vyprávění. Dilema papírku versus kasa přesáhlo kompetenci provozáře, ten zavolal vedoucí směny, ta pak volala šéfovou mobilem. Nakonec to dopadlo velmi česky:
"Víte co? Dejte mi těch dvacet šest korun a jděte mimo kasu," řekl služebně nejvyšší činovník oné sámošky.
Předpokládám, že si za těch 26 ká čé koupil naproti v bistru ferneta a tři uzenáče zanesl do položky ztrát.

PSÍ PŘÍHODY: Neúplatný Bart
Nejdříve trochu topografie. Mám úzkou kuchyň. U úzké zdi stojí lednička, pak je mezera asi 40 cm a pak už je zase zeď a okno. V mezeře mám (Míša měla) vál na nudle (nelze si představit, že bych válel a řezal nudle). Na parapetu okna a částečně na hraně válu na nudle mám pytel s granulemi pro psa. To je konec topografie, nyní příběh.
Bart dostal nažrat, Iris dostala nažrat, já šel psát. Načež slyším z kuchyně hluk. Jdu se podívat. Bart ležel u ledničky a tlapou hrabal v té mezeře, kde stojí vál na nudle. Někdy se stává, že tam spadne pár granulí.
Odsunul jsem Barta, odsunul jsem vál - žádné granule tam v mezeře nebyly.
Vrátil jsem vál na místo.
"Nic tam není, Barte."
Podíval se na mne pochybovačně a hrabal dál.
"Víš co, kamaráde? Já ti dám jiné granule a ty se na to hrabání vykašleš."
Nasypal jsem mu hrstku granulí do misky a šel jsem psát.
Z kuchyně jsem slyšel funění a chroustání.
A pak zase rachot.
Hon na fantomatické granule začal nanovo.

NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI