 | Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit. |
|
Středa 13. - pátek 16.10. 2004,
|
- Krajské státní zastupitelství označilo stíhání a zatčení Dalíka a Večerka za nezákonné
- Zastupitelství zároveň zpochybnilo pravdivost některých odpovědí Kořistky na detektoru lži
- Sněmovna začala projednávat klíčový bod - návrh zákona o státním rozpočtu na příští rok
- Koaliční partneři se shodli, že by státní zaměstnanci mohli dostat 25% měsíčního platu
- Novým primátorem Brna se stal dosavadní náměstek Richard Svoboda z ODS
- Ranní nehoda tří aut u Chotěšova na Plzeňsku si vyžádala pět lidských životů
- Počasí v Praze: zcela jasný a velmi chladný den
Upozorňuji p.t. čtenářstvo, že jsem do pátku na Invexu v Brně a další Hyena vyjde až v pondělí.
Ondřej Neff
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Všichni jsou znechuceni
Znechucen je poslanec Zdeněk Kořistka politickými komentáři krajské státní zástupkyně v Ostravě Zlatuše Andělové. Zdá se, že právem. Znechuceni jsou Marek Dalík a Jan Večerek, neboť policisté je zatkli neprávem, jak rozhodla právě Zlatuše Andělová. Znechucení dali najevo policisté, když byli nuceni oba zatčené propustit. Znechuceny jsou vládní strany a znechucena je opozice. A znechuceni jsou – a to je nejhorší – občané, přinejmenším ti z nich, kteří aféru plnou nechutností sledují a nevěří svým očím: tohle že se děje ve státě, který aspiruje na přídomky „demokratický“ a „právní“?
Z mlhoviny nechutností totiž vyplývají dvě možné varianty vysvětlení: buď je ve sféře státní a zvláat pak policejní monumentální chaos a všudypřítomná neschopnost, anebo naopak stát a zvláat pak policie jsou schopné čehokoli, podle toho, jak který mocný politik zapíská. Obě varianty jsou děsné, ta druhá horší. Nápravu v tom prvním případě by zjednal energický hlavoseč. Je-li ale pravdivé vysvětlení druhé, pak jsme podstatně blíže nějakému Minsku, než Paříži nebo Londýnu. Opozice teď bezpochyby přitvrdí ve své mobilizační kampani. Ovšem jasné a rázné činy čekáme od vlády. Špína dosáhla takového rozměru, že nejde ani spláchnout, ani zamést pod koberec.
RODINA A PŘÁTELÉ: První mrazík
Včera ráno bylo lehýnce pod nulou. Na popelnicích byla jinovatka a od huby se kouřilo. Že
to ale přišlo brzy! Má to jedinou výhodu - brzký příchod zimních temperatur je vhodné
konverzační téma.
"Že to ale přišlo brzy... Už se neohřejem... Tak tomuhle se říká globální oteplování..."
A tak dále.
Je to vskutku zvláštní. Dnes, tedy ve středu, jedu do Brna na Invex. Vybavuju si, že jsme na Invexu běhali jen tak v košili s vyhrnutými rukávy. Nebo je to fikce? Včera jsem si povídal o globálním oteplování s přítelem Danielem Špičkou. Shodli jsme se na tom, že dřív, správně česky dřívávějc byly zimy lepší, jaksi Ladou namalované, se spoustou sněhu a sněhuláků, koulovaček a klouzaček, sáňkování a bruslení.
Povídali jsme si o těch bájných zimách a v krbu praskalo dřevo a pak Daniel řekl:
"A je to skutečně pravda?"
Musí to být pravda, protože si to oba pamatujeme. Nosíme ty krásné zimy z dětských let v sobě a jsou v duši zimavé a přece hřejí, víc než ten krb.
Mohl by přijít někdo a zničit to. Stačilo by málo. Na jeden malý čip o velikosti malíkového nehtu by se vtěsnaly záznamy teplot tisíc let dozadu a kdyby někdo začal "jo, dřívávějc", stačilo by aktivovat na obrazovce či displeji (čehokoli, nejlíp mobilního telefónu) položku počasí - statistika.
Jenže to by bylo po debatě. Nastoupila by šeredná holá fakta. Neměli bychom si o čem povídat.
Jenom ta zima by studila, letos neobvykle brzy.PSÍ PŘÍHODY: Zase ten zpropadený tenisák
Historik sportu jistě ví, kdy a kde vznikl tenis. Škoda, že neznám žádného historika
sportu. Zeptal bych se ho, zdali se při vymýšlení hry počítalo s velikostí psí tlamy. Žádné
sportovní náčiní není tak příhodná psí hračka, jako právě tenisák! Bartův předchůdce
Gordon jednou dostal na hraní golfový míček. S tím to šlo rychle: ozvalo se "křup"
a míček puknul jako vlašský ořech.
Referoval jsem tu, že Bart dostal k devátým narozeninám sadu tří tenisáků. Spoustu dalších tenisáků nanosil domů zvenku. Mohu směle prohlásit, že dome nemám nouzi o tenisáky, přesněji, nemám nouzi o trosky tenisáků v různém stádiu destrukce. Podobně jako já jsem přešel na systém "rozsev brýlí" a nasytil jsme prostor okuláry, takže je nemusím hledat, vždy nazdařbůh sáhnu a je velká pravděpodobnost, že nahmátnu brýli, Bart nasytil prostor tenisáky.
Jemu to usnadňuje život. Mně ne. Musím chodit opatrně, abych na některý nešlápl a nesvezl se.
A pak se stává, že si Bart lehne ke skříni, vrazí pod ni čumec a zírá.
Nemusím se ptát. Samozřejmě, že pod skříní je tenisák. A taky vedle skříně a vedle Barta, z jedné i druhé strany. Mohl by se zvednout od skříně, shýbnout se a vybrati si tenisák podle chuti, některý sotva načnutý, jiný oholený, tenisáky zčernalé i tenisáky takřka nové.
Jenže on chce právě ten, co se zatoulal pod skříň.
Je v tom touha po vzdálených obzorech? Je to stejné nutkání, jaké dohnalo Kryštofa Kolumba až k novému kontinentu? Dost možná. Mne ale Bartovo hledačství nepovznáší - naopak, musím se válet po břiše a hmatat pod skříní, až nahmátnu tu nechutnou lepkavou věc, která byla stvořena k tomu, aby ušlechtile poskakovala po antukovém povrchu.