|
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Logika logická a ta druhá
Je to zvláštní jazykový zvyk, že se i zvrácené logice musí říkat pořád ještě logika. Tak například sledujme logickou úvahu sociálně demokratické vlády, která za dobu svého působení ve Strakově akademii dokázala zvýšit státní dluh nad stomiliardovou hranici. Jelikož se ekonomice daří lépe, sděluje ministerský předseda, je možné… co? Snížit dluh? To by bylo vskutku logické počínání, a tak by se asi zachovala každá rozumně spravovaná rodina. Ne tak Grossova vláda. Ta přerozdělí získané peníze na 14. platy pro státní zaměstnance.
Státní zaměstnanci jsou od počátku tohoto roku rozděleni do 16 platových tříd. Jejich plat je čtyřsložkový. Jeho základem je platový tarif, ten závisí na povaze práce, na kvalifikaci a na délce praxe. Kdo se snaží a pracuje dobře, dostane osobní příplatek. Třetí složku tvoří příplatky uznávané za mimořádné funkční nasazení, např. za vedení. A konečně jsou tu odměny za mimořádné pracovní úspěchy a pracovní zásluhy.
Třináctý a čtrnáctý plat do toho nezapadají, leda tím, že se to stalo zvykem. Omílaným argumentem odborů je nové rozdělení do tříd. Protože jich je teď víc, než bývalo, někteří lidé mají míň peněz. Jenže to je dáno tím, že se spravedlivěji ohodnotila jejich kvalifikace a spravedlivěji se ohodnotila jejich kvalifikace. Tak by zněla úvaha založená na autentické logice. Podle té druhé logiky ten, kdo se dopídí mzdové hladiny, nesmí za žádnou cenu pod ni klesnout, a když se nastaví jinak stavidla peněžního rybníku, stát je povinen napumpovat záchranné kruhy těch, kdo klesnou nosem pod hladinu.
Průměrný plat ve veřejném sektoru loni byl o 200 korun nižší než v soukromém sektoru. I kdyby sám Karel Marx vstal z hrobu, musel by uznat, že právě v soukromém sektoru je třeba hledat pramen užitných hodnot. Veřejný sektor je tu proto, aby vytvářel pro soukromý, produktivní sektor podmínky. Pracuje v něm 750 tisíc osob. Celkově je v naší zemi tak či onak zaměstnáno přes čtyři milióny osob. Ovšem svět už je tak zařízen, že právě veřejný sektor má nejpřímější páky na vládu a dokáže z ní nejúčinněji ždímat peníze.
Podle autentické logiky by i lidem ve veřejném sektoru bylo pomoženo nejvíc tím, kdyby ekonomika fungovala naplno. Pak by bylo možno snížit zadlužení země a bylo by možno zvýšit životní úroveň ve všech sektorech. Podle vládní logiky je třeba používat peněz k zacpání úst těm, co nejvíc křičí, přičemž slyšet jsou nejlépe ti, kteří jsou vládnímu stroji nejblíže.
|
RODINA A PŘÁTELÉ: Nordická lest severně nad Táborem
Laik žasne, odborník se diví - jak je to s tou budějovickou dálnicí? O víkendu jsme byli s
Ljubou na výletě...
V pátek jsem poslouchal v rozhlase povídání o dálnicích, o tom, že kilometr stojí 300
milionů, když je na trase tunel, tak miliardu (o to se například prodraží obchvat Plzně
kvůli nesmyslnému prokopání vrchu Valík pro potěšení hrstky ekohobbistů) a taky tam
povídali, že se neví, kudy ta dálnice na Budějovice povede, jestli od Benešova, nebo na
trase Příbram - Písek. To vše v souvislosti s otevřením "dalších šesti kilometrů" dálnice
mezi obcemi... jména jsem neznal, takže dejme tomu mezi Papáčkovem a Babáčkovem.
No a o víkendu jsme tamtudy jeli a ona ta dálnice, která má být evidentně součástí
chystané budějovické, je severně nad Táborem a míří nahoru, tedy na Benešov!
Můj ty smutku a zármutku... V létě jsme byli v Chorvatsku... Jak tam se bere vážně
doprava, jak tam vědí, že bez pořádného silničního spojení ekonomika hyne! Za rok tam
podstavili stakilometrovou dálnici v horách, s tunely, ve strašných podmínkách, dokonale
provedenou, včetně přechodů pro zvířata, z obou stran důkladně oplocenou. Jeli jsme po té
chorvatské dálnici a vzpomínali na "výstavbu" dálničního systému u nás a říkali si, proč
všechno u nás musí být tak usrané a ubohé a tak alibisticky impotentní? Proč
vždycky musíme mít v čele zbabělé posery, neschopné rozhodnout? A když se rozhodnou,
tak nějak lstivě, jak věci protlačit pod stolem, švindlem / kšeftem. Jako tady na jihu
Čech, kde prošašili šest kilometrů nesmyslné dálnice, aby Táboráci mohli prosadit svou,
že dálnice nutně musí jít přes Posázaví, když už tak velký kus stojí!
Jak rád bych řekl "pliji na váš hrob"!
|
PSÍ PŘÍHODY: Energeticky náročné hlídání
Ráno bylo šest stupňů, pára jde od pusy, listí na stromech zčervenalo a padá a pejskové
hlídají jak zjednaní. Bez ohledu na to, že se v baráku topí.
Iris leží na pelíšku u prosklených balkónových dveří a vyhřívá se, Bart volí jinou
taktiku. Má pelech na spolehlivě teplém místě, u stěny sousedící s koupelnou, tam nefouká
a neotravují tam mouchy. Dva koncepty vedoucí ke stejnému cíli - k maximálnímu pohodlí.
Venku zaštěká pes. Iris vyskočí a začne ječet. Bart není tak vznětlivý. Nechce budit
hrůzu, on chce pojídat jedlé psy a zvukové efekty ho nezajímají. Jenže když ta ženská tak
strašně řve... Co jiného zbývá, než se přidat?
Potíž je v tom, že vchodové dveře jsou zavřené a pouštění hrůzy se odehrává venku, na
frajplace, kde, jak řečeno, je šest stupňů celsia a pára jde od pusy, respektive od huby.
Chtě nechtě jsem do hry zapojen.
¨Buď budu poslouchat vřeštění a štěkání uvnitř domu, nebo budu muset vstát od
práce a jít otevřít a čekat, až se ti dva šášurové vyblbnou a zavolat je a nahnat na pelechy
a zavřít dveře a vrátit se k práci a čekat - až zase začne nějaký ten chlupatý pitoma venku
štěkat.
Nesmím si však stěžovat příliš nahlas. Nebo si toho všimne nějaký zákonodárce a
bude se chtít proslavit a navrhne zákaz štěkání při teplotách pod deset stupňů Celsia.
|
NEVIDITELNÝ PES
EUROPE'S
ZVÍŘETNÍK
VĚDA
SCI-FI