RODINA A PŘÁTELÉ: Nordická lest severně nad Táborem
Laik žasne, odborník se diví - jak je to s tou budějovickou dálnicí? O víkendu jsme byli s Ljubou na výletě...
V pátek jsem poslouchal v rozhlase povídání o dálnicích, o tom, že kilometr stojí 300 milionů, když je na trase tunel, tak miliardu (o to se například prodraží obchvat Plzně kvůli nesmyslnému prokopání vrchu Valík pro potěšení hrstky ekohobbistů) a taky tam povídali, že se neví, kudy ta dálnice na Budějovice povede, jestli od Benešova, nebo na trase Příbram - Písek. To vše v souvislosti s otevřením "dalších šesti kilometrů" dálnice mezi obcemi... jména jsem neznal, takže dejme tomu mezi Papáčkovem a Babáčkovem.
No a o víkendu jsme tamtudy jeli a ona ta dálnice, která má být evidentně součástí chystané budějovické, je severně nad Táborem a míří nahoru, tedy na Benešov!

Můj ty smutku a zármutku... V létě jsme byli v Chorvatsku... Jak tam se bere vážně doprava, jak tam vědí, že bez pořádného silničního spojení ekonomika hyne! Za rok tam podstavili stakilometrovou dálnici v horách, s tunely, ve strašných podmínkách, dokonale provedenou, včetně přechodů pro zvířata, z obou stran důkladně oplocenou. Jeli jsme po té chorvatské dálnici a vzpomínali na "výstavbu" dálničního systému u nás a říkali si, proč všechno u nás musí být tak usrané a ubohé a tak alibisticky impotentní? Proč vždycky musíme mít v čele zbabělé posery, neschopné rozhodnout? A když se rozhodnou, tak nějak lstivě, jak věci protlačit pod stolem, švindlem / kšeftem. Jako tady na jihu Čech, kde prošašili šest kilometrů nesmyslné dálnice, aby Táboráci mohli prosadit svou, že dálnice nutně musí jít přes Posázaví, když už tak velký kus stojí!
Jak rád bych řekl "pliji na váš hrob"!

PSÍ PŘÍHODY: Energeticky náročné hlídání
Ráno bylo šest stupňů, pára jde od pusy, listí na stromech zčervenalo a padá a pejskové hlídají jak zjednaní. Bez ohledu na to, že se v baráku topí.
Iris leží na pelíšku u prosklených balkónových dveří a vyhřívá se, Bart volí jinou taktiku. Má pelech na spolehlivě teplém místě, u stěny sousedící s koupelnou, tam nefouká a neotravují tam mouchy. Dva koncepty vedoucí ke stejnému cíli - k maximálnímu pohodlí.
Venku zaštěká pes. Iris vyskočí a začne ječet. Bart není tak vznětlivý. Nechce budit hrůzu, on chce pojídat jedlé psy a zvukové efekty ho nezajímají. Jenže když ta ženská tak strašně řve... Co jiného zbývá, než se přidat?
Potíž je v tom, že vchodové dveře jsou zavřené a pouštění hrůzy se odehrává venku, na frajplace, kde, jak řečeno, je šest stupňů celsia a pára jde od pusy, respektive od huby.

Chtě nechtě jsem do hry zapojen.
¨Buď budu poslouchat vřeštění a štěkání uvnitř domu, nebo budu muset vstát od práce a jít otevřít a čekat, až se ti dva šášurové vyblbnou a zavolat je a nahnat na pelechy a zavřít dveře a vrátit se k práci a čekat - až zase začne nějaký ten chlupatý pitoma venku štěkat.