|
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Dvakrát o dopravě
Opět došlo k tragédii, která může svým citovým nábojem veřejnost nadzvednout ze židlí. Skoro osmdesátiletý řidič zcela prostě neviděl dvě děti na přechodu a všiml si až po chvíli, že má raněnou dívku na kapotě. Že druhé dítě smýká pod vozem v té chvíli netušil. Dá se čekat, že nějaký dosud neviditelný a neslyšitelný poslanec se pokusí z tragédie vymačkat co půjde. Dovedeme si představit protistařeckořidičský akt, který donutí seniory, aby se vykazovali silničním hlídkám, že skutečně prošli lékařskou kontrolou. Ta je sice povinná, leč policejně nesledovaná. Budeme od pětašedesáti nahoru sebou vozit medicinální přílohu řidičáku, nebo se bude seniorům dávat razítko na čelo, podobné emisní známce na SPZ? To záleží na poslanecké invenci. Pořád je tu ještě jiná možnost - že tato tragédie připomene řidičům - seniorům realitu, a si že oni, jako svobodné dospělé osoby, budou dávat větší pozor. A půjdou k lékaři, pokud to ještě neučinili. Kéž by to tak bylo.
Akce Kryštof
Čtyřicet osm tisíc pokut rozdali policisté během pěti dnů akce Kryštof, která skončila v neděli. Je to hodně, nebo je to málo? Když vidím, co se na silnicích děje, nedivil bych se, kdyby se rozdalo padesát tisíc pokut denně. Hlášení o dopravní situaci na dálnici d1 připomíná válečné zpravodajství. Nemine dne, aby se tam nestrhla bouračka, velmi často řetězová. Na základě letité zkušenosti řidiče vidím v tom všem jednu hlavní příčinu: lidi jezdí a spoléhají na to, že jsou v právu, nebo si aspoň myslí, že jsou v právu. Nedbají na fyzikální zákony. Já mám právo jet - a nedbám na to, že nárazník auta přede mnou mám dva metry od předku. Mám právo. A pak stačí maličkost a já mám místo práva nabourané auto a ten druhý taky a můžeme mluvit o štěstí, když to odnesou jenom plechy. Proti tomuhle nešvaru, jak se obávám, nezmůže ani tucet Kryštofů - a letos jich má být snad dokonce dvacet!
|
RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina - Já, robot
Po dlouhé době zase jeden pořádný scifoid! Pro milovníka žánru je to nutnost ke
shlédnutí.
Asi víte, že film natočil Alex Proyas podle motivů povídkového cyklu Isaaka Asimova.
Připomenu, že Asimov v cyklu zavedl tři zákony robotiky, velmi stručně:
1) robot nesmí ublížit člověku
2) musí člověka poslechnout, pokud to není v rozporu s 1. zákonem
3) musí chránit sám sebe, pokud to není v rozporu s 1. a 2. zákonem.
Prosté a elegantní - stejně tak prosté a elegantní jsou Asimovovy zápletky.V nich
prakticky vždy robot nějak přestoupí některý ze zákonů, obvykle v důsledku absurdní
interpretace nebo nepochopení zákona.
V tomto duchu je i tento film, jde fakticky o detektivní příběh - hrdinou je detektiv
John Spooner (Will Smith), který vyšetřuje udánlivou sebevraždu Dr. Alfreda Lanninga (James
Cromwell), otce robotiky. Že jde o vraždu je nám jasné od první chvíle. Že ji neosnoval
robot Sonny, to je taky jasné. Vše se pak odehrává podle kánonu klasické detektivky,
ostatně: jde o příběh zamčeného pokoje! Největší podezřelý je druhý mrtvý, jak má v
řádné detektivce být.
Rozluštění není zas tak moc překvapivé, takže se nedopustím "faux pas" v duchu vrah
je zahradník" když řeknu, že viníkem je zcela v Asimovově duchu aplikace tří zákonů
robotiky.
Zde připomenu Asimovův pozdní čtvrtý zákon, který zformuloval v závěru života - v
tom smyslu, že robot smí ublížit člověku, pokud je v sázce osud lidstva.
Vždy jsem silně nesouhlasil s tímto "zákonem" a pokládám ho za zárodečně
fašo-komunistický. Jakmile totiž začneme uvažovat v intencích "zájmu lidstva", jsou z nás
Himmhlerové a Beriové a Attové. Nejhorší vrazi jsou ti idealisté, kteří chtějí zachránit ať
národ nebo "rasu" nebo nedejbože lidstvo. Nebo "přírodu", i toho jsme svědky.
Zpět k filmu. Krom toho, že je to detektivka, je to poutavá podívaná: Spoonerova audina
umí psí kusy, právě tak jako Spooner na motorce. Zlí roboti skáčou trochu jako Gumídkové,
ale když lezou po mrakodrapu, trochu jsem se bál, protože vypadají jako pavouci a těch se
já štítím. Příběh nesnese logické šťourání, to by se musel sesypat. Však taky šťourat
nebudu, jen závěrem se uchechtnu, že ani tentokrát jsme nebyli ušetřeni povinného visení
za jednu ruku nad propastí - tento úkol byl nyní svěřen Spoonerově pomocnici
Calvinové ( Bridget Moynohan ), visela pěkně - dlouho a nevěrohodně, jak se patří na závěr
amerického filmu.
Shrnuto: film je to pěkný, nicméně asi se nestane filmem kultovním, jako byl
Blade Runner, později Matrix (první díl, ne ty pitominy jež následovaly) a mezi tím do
jisté míry i Terminátor (opět jednička). Na to je málo temný, aby se stal kultovním filmem.
Je to zajímavé, jak se dovedeme robotů bát a zatím jsme viděli jen jednoho (Asima v
Národním muzeu).
|
PSÍ PŘÍHODY: Krvavé koleno? Ne! Krvavý krk.
Po dlouhé době jsme o polední pauze vyrazili v plné sestavě k Dívčím hradům na procházku.
Skončilo to krvetokem.
Plná sestava, rozumí se Ljuba, Bart a Iris. Prakticky taková vycházka vypadá tak, že s
Ljubou kráčíme po cestě, Bart se metelí kolem nás a kouká jestli není někde v dohledu jedlý
pes, a Iris obíhá v půlkilometrových kruzích, jelikož chce naběhat svých padesát kilásků, než
my urazíme ty dva tam a dva zpátky. Což se jí hravě daří při tempu, které dokáže nabrat. Tak
dobře, ne padesát, ale dvacet bezpečně.
Tak tomu bylo i dnes, s tou výhradou, že Irda proběhla křovím a když vyběhla, měla
krvavý krk.
Je bílá, s černými skvrnami, ovšem ten krk má sněhobílý a vypadala tedy jako Marie
Antoinetta, kdyby se jí podařilo vyklouznout Sansonovi z gilotiny. Tvářila se, že je všechno
v pořádku a divila se, proč kolem ní skáčem a lamentujeme. Občas zaklepala hlavou a kapičky
stříkaly všude - nejvíc na Ljubiny kalhoty (parádní, jako všechny Ljubiny kalhoty).
V takových případech zachovávám chladnou hlavu. Psi jsou jak Highlander. To si jednou
Gordon rozřízl tlapu o střep, krve byly všude louže, doslova, a když jsme dojeli ke
zvěrolékaři (tehdy se jezdilo do Říčan), doktor tu ránu nenašel, ona se tak dokonale
zatáhla, že nešla najít a doktor si myslel, že jsme nějací zmatkáři a pošukové.
Irda taky přestala odkapávat, než jsme došli do auta. Teď ale se válí na pelechu a nechává
se obskakovat.
Ví, že být marod je někdy výhoda, zvlášť, když člověku psovi) dohromady nic není.
|
NEVIDITELNÝ PES
EUROPE'S
ZVÍŘETNÍK
VĚDA
SCI-FI