RODINA A PŘÁTELÉ: Včera šly děti do školy
Je to k neuvěření, ale taky jsem chodil do školy. V sobotu jsem dokonce byl ve škole. Ne na rodičáku. Já tam měl přednášku - konal se, jak každý rok, Parcon, tedy slezina českých a slovenských scifistů. Měl jsem ji dokonce v chemické posluchárně (na gymnáziu v Brandýse nad Labem). Mohutný zážitek! První Parcony byly totiž v budově chemicko-technologické vysoké školy v Pardubicích (odtud název Par - con) a přednášky a jiné akce se konaly ve velké posluchárně. Pochopitelně, že chemicko - technologické - žádná katedra, ale obrovský pokachlíkovaný stůl, byl tam i kohoutek s vodou a zavedený plyn.
V Brandýse měli taky kohoutek s vodou, jen ten plyn tam nebyl,. Trochu mi chyběl k dokonalému techno - prožitku.
Vzpomínka na ty první Parcony se mi živě promítla v mysli, jakmile jsem vstoupil do brandýské chemické posluchárny. Asi nejmohutnější byla vzpomínka na dražby sci-fi knih. Ušmudlané čtyřkorunové sešity se tam v dražbě vyšplhaly do ceny kolem pěti set korun, tenkrát, před dvaceti lety! Celá aréna, tedy posluchárna, byla na nohou a povzbuzovala borce. Jsem pyšný, že jsem první dražbu řídil já a protože jsem neměl kladívku (kde vzít kladívko v chemické posluchárně), mlátil jsem do podložky pákou od hlavního uzávěru plynu.
V Bradýse - slyšel jsem - žádná dražba nebyla, jen burza antikvárních knih. Koho by zajímaly nějaké staré hadrapušky, když vycházejí stovky nových titulů.
Taky bych měl nějaký nový napsat, aby byl o jeden víc.
A bylo co prodávat na burzách antikvárních knih, až přijde čas.

PSÍ PŘÍHODY: Ale fakt, teď je to vážné
Pejskové hlídají. Člověk si toho přestane všímat. Ale pes si všímá, že si člověk nevšímá. Těžko mu vysvětlit: pse, kdybych měl letět k brance pokaždé, když tam zaštěkáš a pokaždé se vracet pln uspokojení, že tentokrát bylo nebezpečí (ve formě babičky o holi) odvráceno, pak, milý pse, by nám brzy došly zdroje na psí konzervy.