ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Má jít Pavel Přibyl pryč?
V pondělí v devět ráno by se měla před Úřadem vlády konat demonstrace, požadující odchod nového šéfa. Je jím Pavel Přibyl, který podle tisku měl v lednu 1989 velet policistům při demonstracích během Palachova týdne.
Má jít Pavel Přibyl pryč?
Na první pohled tady není o čem přemýšlet. Člověk, který velel brutálnímu zásahu zajisté nemá co dělat v tak vysoké pozici, jakou zastává šéf Úřadu vlády - člověk bez politické moci, ale s velkou faktickou mocí, neboť drží v rukou páky mechanismů vykonávání moci.
Problém je ale složitější.
Jsme patnáct let po pádu komunismu. Jsme členský stát Evropské unie.Jsme tedy - snad - civilizovaný právní stát. Takový stát by měl mít jasná kritéria, podle jakých se obsazují klíčová místa ve státní správě. Jednim z takových kritérií jsou měřítka lustračního zákona. Tento zákon jednoznačně jmenuje místa, kam nesmí být dosazen člověk s jednoznačně stanovenou minulostí. Je to správný zákon, protože nastavuje kritérium.
Další kritérium je požadavek bezpečnostních prověrek. Ty jsou z povahy věci samé složitější, nicméně mechanismus jejich průběhu a dopadu je daný.
Pavel Přibyl, jsme ujišťováni, bezpečnostními prověrkami prošel. Nikdo ho nikde, pokud vím, neobvinil, že má pozitivní lustrační osvědčení. Jsou ještě nějaká jiná kritéria pro nominaci do čela Úřadu vlády? Nechť jsou zveřejněna a nechť je podle nich posuzován Pavel Přibyl. Pokud nějaká taková kritéria existují a pokud mezi nimi je i podmínka uchazeč nesmí mít minulost policejního pendrekáře, nechť Přibyl odejde.
To je samozřejmě absurdní. Nicméně, v kádrových předpokladech bezpochyby stojí, že uchazeč musí splňovat kritéria občanské a mravní bezúhonnosti.
A ta je zřetelně zpochybněna. Pak by ale měl veřejně vystoupit ten, kdo je za Přibylovo jmenování odpovědný, a jasně a srozumitelně veřejnosti vysvětlit, jak a v čem se minulost policejního obucha slučuje s obrazem občanské bezúhonnosti.
Ten "někdo" je především Stanislav Gross, předseda té vlády, jejíhož úřadu se pan Přibyl stal předsedou. Na tohoto muže by měl být vynaložen tlak, aby konečně řekl něco jednoznačného.
Je-li toho schopen. Zatím jen tvrdí, že "informace o působení tohoto vysokého vládního úředníka u policie v lednu 1989 nepokládá za pravdivé". Co pokládá nebo nepokládá není v danou chvíli důležité. Důležité je, zda jsou nebo nejsou pravdivé a pokud ano, jak se k nim staví. To nevíme.

Náročný večer

Občan zběžně obeznámený s politickou situací by soudil, že podstatné jsou peníze. Budou záměry chystaného vládního programu stát čtvrt biliónu, nebo jenom sto miliard? Je lidovec Miroslav Kalousek krotitel škromachů, nebo je něco jiného? Je to hlavně opilec, odpoví občan kontaktovaný s "informovanými kruhy". Souboj mezi šéfem vlády a šéfem "opozice v koalici" se odvíjí i tímto směrem. Na ústech jednoho i druhého visí dychtiví interpreti a trvám na tom, že vzniká grossologie. Když Gross řekne, že měl Kalousek "náročný večer", může to znamenat, že dřel jako tažná kobyla až do hodiny deště Perseid. Pamětníci éry premiéra Zemana mají jiné představy o náplni náročného večera. Pak ovšem vznikají rozmíšky. Nechme je být a přidejme se k občanovi zběžně informovanému. Ptejme se s ním - tak jak velký dluh budeme my a naše děti za příští rok platit? Čtvrt biliónu, nebo jenom pitomých sto miliard?

Aston

Poděkování Jitce Splítkové
Už na začátku roku 2004 jsem se dohodl s Jitkou Splítkovou, že bude se mnou dělat Psa do konce tohoto léta. V neděli jsem se vrátil z dovolené a přebírám tedy otěže. Jitka chce nadále dělat vědeckou rubriku. Se čtenáři se loučila o víkendu, teď je na mě, abych jí poděkoval za všechno, co Psa udělala a ještě bude dělat, jak věřím. Udělala toho hodně a souhlasím s těmi, kdo podotýkají, že přidala Psu další rozměr. Ne každému vyhovoval, ale já si vždycky přál, aby byl Pes vícerozměrný, a chci, aby byl takový i nadále. Mám Jitku osobně rád a vážím si jí a budu rád, když její osobitě formulované názory budou křesat jiskry ve čtenářské obci - ať už Psa nebo kdekoli jinde.
Ondřej Neff, vydavatel Neviditelného psa

RODINA A PŘÁTELÉ: Dovolená, díl druhý a poslední
Čtrnáct dní dovolené, no, dejme tomu, dovolil jsem si hodně! V neděli jsem se vrátil a bylo to bezvadné. S Ljubou a partou kamarádů - ze Psa jistě znáte Františka Mrože Novotného a Ivana Gentlemana Straku, abych jmenoval pravidelné přispěvatele Psa - jsme byli v Chorvatsku. Mrož je jachtař s třicetiletou praxí. Najal v Zadaru třináctimetrovou plachetku a týden jsme se mrskali mezi ostrůvky mezi Zadarem a Šibenikem - a nikomu se neudělalo blbě! Tedy, moc blbě. Mně jenom trošku a ještě v Praze po návratu se mi zdálo, že se záchodová mísa nějak kejve.

Příští čtyři dnny tedy zase budete muset vydržet nějaké ty příhody z uplynulého týdně, jako před nedávnem, kdy jsem s Martinem Zhoufem byl v Toskánsku.

Dnes trochu nostalgie.
Bylo nebylo... Kdysi dávno, kdyby se pradědeček Neff rozhodl putovat z Prahy do Zadaru, nemusel by si brát sebou cestovní pas (pravděpodobně ho ani neměl). Já si pas vzít musel a několikrát jsem ho ukazoval - jak je pěkný zvnějšku, protože ho nikdo neotevřel na žádné z třech hranic, jež jsme při každé z obou cest překročili. Ale kdybych pas neměl, asi by byl povyk - přinejmenším na hranici s Chorvatskem.
Cestování do Zadaru: je na ní moc hezky vidět naschválismus.
V Česku putujete v pohodě do Znojma až na hranici, pak nastává okázalý rakouský nezájem a jedete po okresce, která se vlní mezi Alíkovou boudou a trafikou pana Nowaczka, než se napojí na dálnici do Kremže. Pak je to v pohodě, až do Slovinska, kde zase je silnice přes Maribor pečlivě udržována v tom nejšílenějším myslitelném stavu - aby si snad Chorvati nemysleli, že Slovinci budou podporovat turisty táhnoucí za jižním (chorvatským) mořem! V Chorvatsku se záhy dostanete na dálnici. Je skvělá, bez ironie a mhouření oka, velkou část vybudovali během loňského roku a jedou dál! O něčem podobném se našim kridiotům nemůže ani zdát. Ale i ona má své chybky.
Především je placená, což znamená, že před platebním místem vznikají zácpy a trvá to i hodinu, než se prokoušete. Takže čas, který naženete na dálnici, ztratíte při placení. Kromě toho dálnice není hotová, na jednom místě stavějí tunel a je tam 16 km dlouhá horská objížďka, tedy další hodina utrpení. Takže Praha - Zadar, šestnáct hodin jízdy, lhostejno, kdy vyjedete. Možná, že během týdne je to lepší, my jsme vyjeli z Prahy v pátek večer, při zpáteční cestě ze Zadaru v sobotu večer a bylo to prašť jak uhoď.

Ještě ke stavebním pracem - do Vídně jsme dorazili kolem čtvrté ranní. Opravují tam dálnici - tedy ve čtyři ráno tam pracují. Když jsme pak dojeli k Praze, kde už půl roku stavějí mostek přes dálnici a vznikají z toho dennodenní fronty, nebyl tam nikdo.

PSÍ PŘÍHODY: Zase jedno vítání
Vrátil jsem se k Bartovi po týdnu z cest. Vítal? Ano, ale ne mě.
Přijeli jsme s Ljubou obytným budem někdy v deset dopoledne. První vítání jsme si tedy odbyli s Annou Marií a s Iris. Pak, po mnohých obřadech, jako je vaření kafe a strkání slaných ručníků do pračky, jsme se přesunuli na Mrázovku za Bartem.
A Bart?
Čekal u vrat. To je v pořádku. Pes má svoje radary a ví už dlouho dopředu, že se mu vrací pán. U vrat z té naší strany byla první Iris. I to je... ne v pořádku, v každé příručce se píše na straně - nejdéle - tři, že první má jít pán a teprve potom !!! pes. Takže znova: nejdřív běží pes a teprve potom !!! jde pán. Iris byla u vrátek dřív než já a když jsme odemkl a vrátka otevřel, prosmýkla se dovnitř a Bart ze všech nejdříve uvítal ji. Oprávněně, neviděl ji taky týden, byla v Annou Marií na prázdninách na venkově.
Dobře, Barte, vítej Iris. Je to v pořádku. Tak tomu chce příroda. Na světě jsou podřízené a nadřízené vrstvy náklonností. Já ti sice dávám nažrat, ale Iris je tvoje kamarádka - třebaže z fyziologických důvodů nebude a nemůže být tvoje nic jiného než kamarádka. Je tvoje kamarádka a to je hodně. Víc než miska žrádla z mé ruky.
Však já na tu dovolenou taky nejel s ledničkou, to ví bůh, že ne!

NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI