ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Šílená statistika
Polovina zavražděných žen byla zavražděna partnerem a čtvrtina všech ohlášených trestných činů se týká domácího násilí - to jsou šílená čísla ze šílené statistiky. Od prvního června platí novela trestního zákona, která počítá až s osmiletým vězením pro domácího násilníka. Většinou jde samozřejmě o muže, tedy jde o násilí mužů na ženách, na to bychom neměli zapomínat. Je kupodivu - nebo je to logické - že převážně mužský parlament schválil tuhle novelu až po tak dlouhé době. Chystá se další vylepšení - podle něho by mohl být násilník vykázán z domu. To se sice hezky do zákona napíše, ale hůř vykoná. Nicméně, i tato nová novela je vítaná a i když jistě nezpůsobí okamžitý obrat k lepšímu, je to přinejmenším blýskání na lepší časy pro týrané ženy a děti.

RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Trpaslíci na zahrádce
Vzpomínky na dobu mého dětství, doposud publikované díly najdete na mém webu Hyena.

V padesátých létech se skoro každá zahrádka u nás ve Slapech pyšnila sádrovým trpaslíkem. Bylo třeba trpaslíky pravidelně kolorovat, takže na každém byla tlustá vrstva - čeho? Laku? Olejové barvy? Opravdu nevím, čím se to tenkrát dělalo. Na trpaslíky jsem si vzpomněl minulou neděli, kdy jsem jednoho klasického trpajzlíka zahlédl na zahrádce, když jsem s Vločkami jel po kolistické stezce na trase Rakovník - Křivoklát. Byl to opravdu sádrový trpaslík přesně toho druhu, jaké jsem vídal v dětství.
Někde měli jednoho, jinde i skupinu trpaslíků - například měli trpaslíky hrající karty na muchomůrce. K trpaslíkům patřily pestrobarevné skleněné koule na tyčce, zastrkané do záhonů. Koncem padesátých let se rozpoutala štvanice proti trpaslíkům. Ve všech pádech se skloňovalo slov "kýč". Proti kýči byl postaven "styl Brusel" - dědictví po Expo 58 v Bruselu. Tehdy režim investoval obrovské peníze do státní propagandy a najal nejlepší výtvarník,y aby vyštafírovali československý pavilón na světové výstavě. Pavilón měl úspěch, tak aspoň ho hodnotila naše propaganda, a "styl Brusel" pronikl i na domácí půdu. Ještě dnes někde můžete vidět hnusné mříže ve stylu "Brusel" - to jsou ty halabala svařené kovové tyčky, tak, aby tvořily trojúhelníky.

Zpátky k trpaslíkům. I Jiří Suchý zpíval "na zahrádce civí trpaslík neduživý, a kdekdo se mu diví, proč je tak ošklivý". Následovala genocida a trpaslíci byli - s malými výjimkami - vyhubeni. No a po letech si lidi uvědomili, že jim něco chybí a na trpaslíky nostalgicky vzpomínali.
Dnes se trpaslíci opět prodávají, ale v zahrádkách je nevidíte. Už nejsou sádroví, jsou z umělé hmoty, a německý původ z nich čiší a jaksi je vylučuje z použití na české zahrádce. Takže je dobře, že trpaslíci zůstávají převážně už jen v těch nostalgických vzpomínkách.