 | Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit. |
|
Úterý 1.6. 2004,
|
- Prezident Václav Klaus se vyjádřil k nedávnému prohlášení bavorského premiéra Edmunda Stoibera a označil Benešovy dekrety za nedotknutelné
- Volební komise doporučila volebním komisařům, aby uznali i volební lístky, které budou mít tiskárenskou chybu
- Předseda Evropského parlamentu Pat Cox navštívil Prahu a agituje tady pro velkou účast v eurovolbách
- 57% občanů není spokojeno s politickou situací, příznivě se vyjádřilo jen 11%
- Ministr kultury Pavel Dostál odvolal k 1.6. z funkce ředitele Národní knihovny Vojtěcha Balíka
- Od 1. června platí nový trestní zákon, který vyměřil vyšší sazby za domácí násilí
- Počasí v Praze: Kouzelný, skoro letní den
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Proč by to dělali
- Proč by to dělali Diskuse o přímé volbě prezidenta nabyla na aktuálnosti poté, kdy se poslední volba prezidenta takřka zvrhla v grotesku a kdy to vypadalo, že Češi jsou neuspořádaná tlupa, neschopná si vládnout. Kdyby se odpovědnost přenesla na voliče, podobná ostuda by byla pro příště vyloučena. Jenže by to bylo divné, kdyby voličská veřejnost měla určovat kladeče věnců, byl by to trochu luxus. Odtud tedy pramení úvaha, že by prezident měl být něčím více, než reprezentantem.
Když budeme zkoumat názory politiků na tuto otázku, často se setkáme s odpovědí "proč ne". Taková odpověď nic nestojí a vůbec nic neznamená. Dokud se nezačne pracovat na změně ústavy a hlavně, dokud se o změnách nezačne hlasovat, takové "proč ne" naznačuje uvážlivost a pronikavost ducha a odvahu ke změně, tedy vlastnosti, které volič u politika rád vidí a politik je rád předvede, pokud ho to nic nebude stát. Což je tento případ.
Jakmile by se ale začalo hlasovat, tím spíše, že by šlo o volbu tajnou, nastala by zcela jiná situace.
Větší pravomoce prezidenta by totiž znamenaly menší pravomoci jiných orgánů - zejména pak parlamentu a senátu, přičemž právě parlament a senát by měl změny schválit a ústavní soud posvětit. Proč by to, u všech všudy, měli orgánové dělat?Prezidentský režim známe z Francie. Jeho vznik je spojen s neúnosnou politickou situací, která Francii zavlekla na hranici občanské války a kdy bylo třeba postavit do čela charismatického Charlese de Gaulla a vybavit ho mimořádnými pravomocemi. Jakmile se mu pravomoci předaly a situace se uklidnila, orgánové už nikdy nevysápnou pravomoci nazpět, už navždy zůstanou prezidentovi.
Situace v Česku se nedá se situací ve Francii na přelomu padesátých a šedesátých let srovnávat. Ač to z četby novin tak nevypadá, země v podstatě dobře funguje, odvážím se tvrdit že prosperuje, byla přijata do elitního klubu evropských demokracií, nemá nepřátel vnějších a ti vnitřní nemají zuby. Není jediný rozumný důvod, proč by se poslanci a hlavně senátoři vzdali špetky svých pravomocí - tím spíš ne, že právě senát by opravdu a reálně potřeboval větší pravomoci, aby přestal být tím, čím fakticky je, totiž neúnosně nákladnou trafikou.
AstonRODINA A PŘÁTELÉ: Kolistický výlet, cesta Rakovník - Křivoklát
V neděli jsem byl s oběma Vločkami a Šogo na výletě na kolech. Vyrazili jsme z Rakovníka podle Rakovnického potoka a dojeli až na Křivoklát. Cesta to byla idylická - s několika, přesněji se dvěmi - výjimkami.
Cesta je to idylická, protože vede prakticky pořád podle potoka. Je to skvěle udržovaná cyklostezka, precizně značená, s informačními cedulemi o pamětihodnostech (zde je mlýn, zde se vyskytují zmije a pod.) s výborným povrchem - však taky tam byl náramný cyklo-provoz. Někde na pátém kilometru je most. Kdo má dobrodružnou povahu, může jet brodem. Já jel po mostě. Malá Vločka jela brodem.
Brod je vyložen betonovými deskami. Ty jsou samozřejmě pokryté kluzkými řasami. Takže po dvou metrech jízdy se jí kolo začalo povážlivě naklánět a po dalším metru se elegantně skácela do vody. Zajímavé je, že Šogo v tu chvíli stále¨a ve vodě a přihlížela. Vše se odehrálo tak rychle, že psice nestačila reagovat, jen stála a zírala a pak šla blíž a smála se, hubu od ucha k uchu!
Druhá příhoda? Opět ta dobrodružná povaha. Tentokrát to byl pád z mostu, opět do potoka. Nic se jí nestalo, třebaže v potoce byly velké kameny. Říkali jsme si ale potom s Vločkou, že cyklistické přilby opravdu nejsou žádné frajeřinky pro parádu. Opravdu dobře chrání. Nejlíp ale chrání ne-dobrodružná povaha.Ještě k tomu fotografování.
Volba stanoviště byla snadná. Teď, když o tom uvažuju, si říkám, jestli to nebyl ze strany fotografujícího hyenismus - bylo pravděpodobné, že to tak dopadne, jak to dopadlo! Buď jak buď, dokument je pořízen, a největší radost z něho má sama poškozená.
Pád je fotografován Nikonem D100. Kupodivu série není pořízena v režimu sériového fotografování, mačkal jsem opakovaně spoušť. Rychlost závěrky byla 1/500 sec. Jak se opět ukázalo, je to zcela dostatečná rychlost - zachytila každou kapičku vody. Snímek by byl jistě efektnější v protisvětle. Slunce by rozzářilo krůpěje, jenže obrázek by byl pořízen proti směru pohybu. Co tedy volit? Světelný efekt, nebo větší sdělnost? Já si myslím, že je lepší sdělnost, ale třeba se mýlím.PSÍ PŘÍHODY: Pes autožrout
V sobotu slavila sousedka Miládka narozeniny. Sjelo se na osmdesát hostů a veselili se na
zahradě od půldne až do večera. A co pejskové? Inu, zlobili, pokud k tomu dostali
příležitost.
Bára ji nedostala, ta musela do exilu na chatu. Sára musela být ve svém kotci - jen jednou se prodrala ven, zrovna tak doga Čip, pes sousedů z druhé strany - procházel se mezi hosty, velký jako kůň, a tvářil se velmi spokojeně.
Bart se Šogo zůstali na naší zahradě. Chvilku se spokojili s tím, že koukali přes zeď (toť se ví, že svůj díl hodokvasu taky dostali), pak ale se začali dobývat na spojovací vrátka, takže jsem je zavřel na vnitřní plot, do té části zahrady, která s Miládčiným pozemkem, na němž se konala slavnost, nesousedí. Občas jsem mrknul přes zeď, zdali jsou pejskové v pořádku. Vždycky jsem zahlédl jenom Barta - ten vyhledává stín, kdežto Šogo leží ráda na sluníčku, snad je to tím, že Bart je černý, kdežto Šogo převážně bílá.
Pohoda?
Ne úplná.
Ukázalo se, že Šogo - ať už z jakéhokoli důvodu - ožrala Vločce gumové těsnění předních oken u auta, vlevo i vpravo. Vločka nechala okna otevřená, aby v autě nebylo horko. Šogo se postavila na zadní a pečlivě těsnění perforovala. Co ji to napadlo?
Vločka se mě ptala, jestli neznám nějakého psího psychologa. Ne, tak psího psychologa neznám. Že kuna ožírá auto, to je známé. Ale pes? Možná, že Šogo vstoupí do análů jako první zaznamenaný pes autožrout.
- Proč by to dělali Diskuse o přímé volbě prezidenta nabyla na aktuálnosti poté, kdy se poslední volba prezidenta takřka zvrhla v grotesku a kdy to vypadalo, že Češi jsou neuspořádaná tlupa, neschopná si vládnout. Kdyby se odpovědnost přenesla na voliče, podobná ostuda by byla pro příště vyloučena. Jenže by to bylo divné, kdyby voličská veřejnost měla určovat kladeče věnců, byl by to trochu luxus. Odtud tedy pramení úvaha, že by prezident měl být něčím více, než reprezentantem.
