 | Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit. |
|
Úterý 21.10. 2003,
|
- Podle výzkumu veřejného mínění mají dnes komunisté větší preference než sociální demokracie, vede ODS, lidovci jsou čtvrtí a unionisté by se nedostali do parlamentu
- Dva čeští patologové Richard Zemánek a Josef Karásek šli na Slovensku do vězení za to, že nezákonně odebírali lidské tkáně
- Odborníci konstatovali, že policejní provokace je nezákonná a to brání vládě, aby institut provokace přešel do praxe
- Vláda podpořila návrh zákona o změnu DPH, něco bude levnější, něco podraží, na př. holiči a kadeřníci
- Nákup stíhaček pro armádu má být bez výběrového řízení, protože je to "strategický nákup"
- Madeleine Albrightová pokračuje v návštěvě Prahy, setkala se s Václavem Klausem
- České dráhy vyzvaly občany, aby dávali pozor na to, kdo se motá kolem tratí - je to reakce na pumový útok na trať mezi Radotínem a Černošicemi
- Šéf pražského odboru boje s organizovaným zločinem a jeho náměstek poskytli televizi Nova osobní údaje devíti lidí
- Stovka celníků a policistů udělala zátah ve vietnamské tržnici Svatý Kříž na Chebsku
- V katedrále svatého Víta se slavila mše na oslavu 25. výročí nástupu Jana Pavla II. na papežský trůn, zúčastnil se prezident Václav Klaus
- Počasí v Praze: Podmračený chladný podzimní den
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Váháním vpřed
Váháním vpřed, ono to přejde, tak se zachovala naše vláda, když jednala o tak zvaném boji
proti korupci. Ministerstvo vnitra navrhuje, aby proti podezřelým úředníkům nastoupili
provokatéři. Tedy policejní agenti, kteří by nabízeli úplatek a pokud by úředníček natáhl
ručku, tak šup s ním do klepet. Na první pohled to vypadá jednoduše. Proč tedy váda váhá?
Nejspíš proto, že se bojí, aby na některých úřadech zbyl někdo kromě uklízeček a nočního
vrátného! Takže rozhodnutí odložila. Totéž udělala s evropským zatykačem. Žijeme přece v
zemi, kde se Viktor Kožený těšil na nejvyšších místech velké úcty a po krku mu jdou až
Američané. V cizině mají jiná měřítka na ekonomická specifika zavedená u nás. Že by tohle
byl důvod onoho vládního váhání?
RODINA A PŘÁTELÉ: Psychologie ztracení sedálnice
San Gimignano je v Toskánsku obrovská atrakce: opevněné město se středověkým půdorysem,
proslulé věžemi vztyčenými v měšťanských domech. Proto se mu říká "toskánský Manhattan".
Do San Gimi jsem přijel s Vločkou na kolech. Zastavili jsme před zdobenou bránou v hradbách, načež se od parkoviště autobusů přivalil dav ruských turistů. Vločka nezaváhala, šlápla do pedálů a vjela do města ještě před nimi. Já zrovna okouněl, díval se na hradby či co a když jsem se rozkoukal, všude kolem mě byli ti Rusové a Vločka byla pryč.Z mého pohledu se tedy Vločka ztratila.
Ona pak vyprávěla Malé Vločce, že vjela do San Gimi a když se ohlédla, Neffík byl v čudu: on se ztratil.
To je zásadní problém fenoménu "ztracení se jeden druhému". Ztrácí se vždycky ten druhý, protože ten první ani na okamžik nepozbyl kontroly nad vlastní lokací. Já věděl, kde jsem, taktéž Vločka věděla kde je.
Pohled na San Gimignano z hradní věže. Na kliknutí uvidíte větší obrázek.
Další vývoj děje:
Ponuře jsem hleděl na dav turistů. Uvažoval jsem: Vločka jede před nimi a jistě jede na náměstí. K němu bezpochyby nevede jediná ulice. A hned jsem nalezl boční uličku, ta vedla do širší ulice jež byla souběžná s tou hlavní, a během minuty jsem projel pustou paralelní ulicí a ocitl jsem se na náměstí San Gimi.
Bylo tam všechno možné, jen Vločka ne.
Vločka uvažovala: Neffík se ztratil, tak na něho počkám. Počkala, až Rusové přejdou, nedočkala se mě, takže se vrátila k bráně, kdež jsem nebyl, jelikož jsem byl na náměstí a čekal jsem, až se Vločka objeví.
Další postupný závěr: oba jsme uvažovali logicky a jednali racionálně. Výsledek byl, že jsme oba čekali, ona u brány, já na náměstí. Oba jsme byli z hlediska toho druhého ztraceni a oba jsme byli z hlediska vlastního ve správný čas na správném místě.
Je to pozoruhodný akt, kdy racionální jednání vede k nulovému výsledku.-
Nakonec to dopadlo tak, že jsem se vydal k bráně a ona k náměstí a v půli cesty jsme se setkali a naše slova - obou dvou - zněla: Kdes byl/a ?
To byla jednodušší varianta aktu vzájemného ztracení.
K té složitější se vrátím zítra.
PSÍ PŘÍHODY: Sám si za to můžeš, hňupe
Psi někdy dělají věci, že zůstává rozum stát. Proč to děláte, chlupáči, když je vám to tak
nepříjemné?
Abych upřesnil: jestli tedy dělá Bart něco rád, tak se pere. Dnes ráno si to dopřál. Byla to klasická situace "muž za rohem". On šel dva metry přede mnou a v divočině za Mövenpickem se bezprostředně před ním se vynořil velmi jedlý pes, velký, černý a chlupatý. Podívali se na sebe a okamžitě se dali do rvačky. Bartův protivník neměl košík. S takovou maličkostí si Bart neláme hlavu. Pustil by se i do krokodýla, kdyby byl černý a chlupatý.Popadl jsem Barta za zadní nohu, pán od chlupatého psa ho vzal za ocas, zatáhli jsme a bylo po rvačce. Vše trvalo tak maximálně deset vteřin.
Proč ale o tom píši, o takové banalitě.
Uvědomil jsem si, že se Bart po každé takové příhodě intenzivně myje. Strčí hubu do hromady listí, válí se v prachu, otírá se o trávu. Chová se trochu jako zhrzená znásilněná žena, která se po brutálním napadení plačky sprchuje celé hodiny, aby ze sebe smyla ponížení.Jenže, blbe, ty sis to zavinil sám! Nikdo se tě neprosil, aby ses pustil do rvačky, nejsi žádná znásilněná žena! Když ti pach protivníka tak vadí, tak se nepouštěj s nikým do křížku.
Tak tohle jsou ta nejmarnější slova, která lze vyjádřit - a uvedl jsem je jen pro pořádek.
