Premiér Petr Fiala odjel do Egypta na klimatickou konferenci a oznámil při té příležitosti odhodlání Česka se připojit k závazku snížit do konce dekády emise metanu o 30 procent. Závazky a ambiciózní plány, to je něco, co konference tohoto typu produkují na běžícím pásu. Jak si nevzpomenout na doby, kdy se uzavíraly závazky k výročí toho či onoho a plány se plnily na sto pět procent a na těžních věžích se rozsvěcely rudé hvězdy na znamení, že byl překročen plán. V reportech o klimatických konferencích se hemží spousta čísel. Jednu sadu tam ale nenajdete: za sto let se počet obyvatel světa zečtyřnásobil. Já se učil, že je nás na světě dvě miliardy, dnes nás je miliard osm. Všichni ti lidé touží po důstojném životním standardu – a navíc ho zprostředkovaně přes média znají, vědí jak žijí lidé jinde. Jejich vlády se snaží jim to umožnit. Chovaly by se nemravně, kdyby to nedaly a ti lidé by je smetli. Bez průmyslového rozvoje to nejde a průmyslový rozvoj produkuje znečištění, to je logika dnešní situace. Toto je mapa znázorňující podíl zemí světa na znečištění. Když už jsme u těch demagogů a podvodníků, v těchto dnech vyrukovala proti „despotickému kapitalismu“ Greta Thunbergová. Ta už začala být nudná, takže přitvrdila a vyrukovala proti tržní ekonomice a namixovala do toho nezbytný rasismus. Její příklon ke komunisticky znějícím heslům mohly vyvolat podiv jenom u toho, kdo nechápe, že zelená ideologie je komunistická ze své podstaty. Takzvané ambiciózní cíle vymyšlené u stolu bez ohledu na realitu se dají prosazovat jen nátlakem, a to se skutečně děje. Greta se vlamuje do otevřených dveří, volný trh a kapitalismus už neexistují a katastrofální výsledky se už dostavují. Optimistický závěr: výsledků klimatické konference v Egyptě a nápadů Petra Fialy se nemusíme bát. Je to součást laviny, která jede už dlouho a pojede dál, dokud nedosáhne dna úpadku se všemi politickými důsledky.
Normálně kotel přestane fungovat, když je venku mínus patnáct, teď je venku plus patnáct, tak bych měl děkovat kotli za milosrdnost. Neudělám to, protože také uvnitř je patnáct (kecám, je sedmnáct, ale stejně..). Štěstí je, že Ljuba není doma a já sedím v malé cimřičce, píšu knížku, přitápím si olejákem. A pejskové? Nemějte o ně starost. Gari se dovede zavrtat, třeba pod moje triko. Nora se zavrtat neumí, ale dovede si říct, takže ji přikreju dekou. Na noc si pod deku vlezu sám a kdyby bylo nejhůř, povolám mě obě, aby mě ze stran ohřívaly. Kdo nevyzkoušel netuší, jakou ohřevnou sílu má pes pod peřinou.
|