Je to ohromná událost významu, dá se říci, světového. Mimoděk vzpomínám na naše hypotetické úvahy o tom, že by se prezidentkou mohla u nás stát Madeleine Albright, Američanka s českými kořeny, v dobách, kdy Česko nebyla slepá skvrna na politické mapě, jak se o to zasloužil stávající obyvatel Hradu, aktuálně chválabohu na neslavném odchodu. Z vidiny „Američanky na Hradě“ se mohl kdekdo zbláznit, přičemž bez USA by v roce 1918 žádné Československo nevzniklo, a také během studené války by bez americké podpory vymývání mozků komunisty probíhalo v jiném grádu než se dělo, kdy jsme mohli poslouchat Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky. Ale zpět k Británii, o ni tu jde. Má premiérem příslušníka národa, který byl Británií poroben a začleněn do impéria. Nastupuje za nestandardní situace. Pokus paní Liz Truss o vzkříšení ducha paní Thatcher skončil fiaskem. Downing Street 10 nastoupí Rishi Sunak. Kdyby to věděl Winston Churchill, nejspíš by spokl doutník, ale taková je doba. Jak se pan Sunak osvědčí nevíme a nikde není psáno, že bude lepší než předchůdci jen proto, že je původem Ind. Obama také v Bílém domě zrovna moc nezazářil, a jak dopadl jeho restart s Ruskem, sledujeme se vzrůstajícím neklidem den ze dne. Můžeme jen planě filosofovat na téma, že periférie impérií se nakonec prosadí v centru a že to antický Řím zažil tady. Což je v životě praktickém úvaha absolutně bezvýznamná. Nás bude zajímat Sunakova politika ve vztahu k Unii, tedy k nám, dlužno podotknout. Samozřejmě taky bude podstatný jeho pohled na válku Ruska se Západem. Britové s jejich zkušeností vzdoru vůči zločinné diktatuře byli dosud v první linii. Bude v tomto ohledu Sunak víc Brit nebo Ind – Indie se zatím tváří, že se jí válka moc netýká, cítí se bezpečně, nejen proto, že je to atomová mocnost. Taky bude třeba sledovat vztahy se Spojenými státy, které jsou absolutně unikátní. Je v našem zájmu, aby se novému premiérovi podařilo situaci v Británii zklidnit a aby se navázaly někdejší partnerské vztahy.
Odpoledne jsme vyšli z domu a dorazili na roh ulice, když začalo pršet. Smůla. Máme se snad vrátit? Když to vezmu kolem a kolem, když uvážím, že chodím s pejsky určitě dvakrát denně, leckdy třikrát a výjimečně jen jednou (střídáme se s Ljubou), je až kupodivu, jak zřídka kdy jsme zmokli. Ostatně i ten dnešní den byl jen mírný, nešlo o žádný slejvák. Suchý nás ale nedostali, to tedy opravdu ne. Žádné námitky ze stran pejsků nebyly. Déšť to je otrava. Ale sušení ručníkem froťákem, to je blaženost. Z frotýrování se radujeme. Život je teď. Teď je radost.
|