Kissinger se mýlí, ale...
Doyen a legenda americké a světové diplomacie Henry Kissinger se v Davosu vyjádřil k válce na Ukrajině. Vzbudil tím nevoli, zvláště pak na Ukrajině. Varoval před pokračováním války a doporučoval k obnovení statu quo ante, tedy k návratu před 24. únor, kdy Rusko svého souseda přepadlo. Historické příklady takového řešení by se našly. Nejinak skončila Korejská válka, která začala komunistickou agresí proti sousedovi pod 38. rovnoběžkou a po třech letech skončila příměřím na téže osmatřicáté rovnoběžce. Situace je po bezmála sedmdesáti letech beze změny.

Úskalí racionality
Rozdíly mezi jsou zjevné a zároveň poučné. Především je to délka trvání konfliktu. Postupně v Koreji došlo ke stabilizaci fronty a všem účastníkům bylo zjevné, že konflikt nemá řešení. Proto po třech letech došlo trvalému zamrznutí bojů. Oproti tomu Ukrajinská válka trvá teprve tři měsíce a obě strany jsou stále přesvědčeny, že mají šanci zvítězit. Rusův sice ztroskotal jejich úmysl podniknout blitzkrieg, avšak významných úspěchů dosáhli, především strategicky důležitého spojení s Krymem, a obsazení černomořského pobřeží Ukrajiny není mimo realitu. Naopak ukrajinská strana aspiruje na vytlačení agresora nejen z území po 24. únoru, ale z celého území Ukrajiny včetně Krymu. Což se jeví jako něco nedosažitelného, nicméně je to vyhlášený válečný cíl ukrajinské války.

Za této situace diplomaticky vyjednaný návrat na linii před 24. únor je v tuto dobu zjevně nepřijatelný pro jednu i druhou stranu. S jednou podstatnou výhradou: dlouhodobě je to akceptovatelné řešení, pokud se obě strany přesvědčí, že jejich válečné cíle jsou nedosažitelné. K realitě se vize přiblíží, až Rusové zjistí, že se s Podněstřím nedokáží přes Oděsu propojit a Ukrajinci až shledají, že na obnovu své státnosti nad ukradeným územím jim chybí síla. Toto prozření si vyžádá čas, ten je těžko odhadnutelný, v Korei to trvalo tři roky.

Z tohoto hlediska je aktuálně Kissingerovo doporučení nereálné. Tím spíš, že osmdesát procent Ukrajinců podporuje úsilí vlády pokračovat ve válce a je absolutně vyloučené, že by se teď smířilo s – odhadnuto – stovkou tisíc mrtvých vojáků a civilistů, raněných a znásilněných žen a rozmlácenou a vykradenou části země jen proto, aby všechno bylo jako dřív. Tohle je skála, na níž lodice racionality musí ztroskotat. Nicméně pořád ještě je to lodice racionality.

Jsme ve válce
Do úvah o současnosti a budoucnosti ukrajinského konfliktu je nutno zakalkulovat skutečnost, že opravdu jde o válku demokratického Západu s Ruskem. To, že to tvrdí ruská propaganda, neznamená, že to není pravda. Válku vedou především bojovníci na frontě, ale ovšem i zázemí produkující vše, čeho je k vedení války třeba, od munice po potraviny a léky. Rusko má svoje zázemí, ovšem zázemím Ukrajiny jsou země Evropské unie a NATO a další členové komunity svobodného světa. Do Kissingerovy hlavy nevidíme, avšak je jisté, že si této skutečnosti je velký realista diplomacie vědom. Ukrajinské úspěchy jsou na podpoře Západu neodmyslitelně závislé. Pokud podpora opadne, ruský tlak se zvýší, protože výrobní potenciál Ruska je sice omezen sankcemi, nikoli ale ochromen. Přitom podpora Západu ani nemůže pokračovat v současné intenzitě do nekonečna. V první vlně šly ze Západu přebytky a zastaralé systémy z doby studené války. Už teď dochází k situaci, kdy přestává být z čeho dávat. Fronta je nejen mlýn na lidské maso, ale zároveň šrotovna techniky. Ochota Západu šrotovnu živit zbrojními dodávkami je podmíněna obavou před ruskou expanzí. Rusko se rozpoutáním války v Evropě na dlouhou dobu vyčlenilo z mezinárodního standardu soužití. I kdyby válka skončila zítra, návrat do statu quo ante mu bude trvat neodhadnutelnou dobu, jistě v řádu spíš desetiletí než jednotlivých let. Proto Západ se svou podporou hned tak neskončí. Zároveň ale bude posilovat své východní křídlo, pás od Baltu po Černé a Středozemní moře, kam spadáme i my. Ten proces už je v chodu, ostatně do něho patří i snahy o energetickou nezávislost na Rusku. Čím bude toto obranné pásmo silnější, tím bude slábnout ochota živit válku na Ukrajině bez perspektivy na nějaké řešení. Tím se naopak k řešení přiblížíme. Je pravděpodobné, že se bude blížit návrhu, jak ho Henry Kissinger nadhodil v Davosu. Vůči aktuálním ambicím Ukrajinců je to drsná úvaha, ale není možné, aby dirigentem tohoto orchestru byl jenom pan Zelenskij. Důležité je, aby jím nebyl Putin nebo jeho ještě horší nástupce.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz No a bouchlo to

Byla to pěkná prda a Norinka se šla podívat, co se stalo a když to viděla, odebrala se na zahradu, kdežto Gari otevřela jedno oko a spala dál. Vybuchl kotel, což je kupodivu, když uvážíte, že končí květen a před námi je léto. Kotlové jak známi nejraději explodují na přelomu ledna a února v čase zimních prázdnin, když topenáři lyžují v Davosu.

Jirka Knébl (více o něm viz web Woleschko) mě včas varoval, že instalace topného výměníku do krbu rádo vede k výbuchu. Bagatelizoval jsem jeho varování. Doba pokročila, atuomaty všechno jistí. Nejistily.

Poučení hodným dítkám: výměník v krbu je blbost a nedělejte to. a) je to drahé, b) topný přínos nezaznamenatelný, c) vybuchuje to. Sice po letech, ale čas se mrcha mrštná. Pan topenář není na lyžích v Davosu a přijde příští týden. Podám zprávu.

Čtěte neff.cz.