Referendum na Ukrajině?
Konec války na Ukrajině je v nedohlednu, ale co je to v nedohlednu? Začal když to rozhodl Putin a když se diktátor rozhodne ji ukončit, přestane. Má daleko více osobní moci než míval Brežněv neblahé paměti, komunistický SSSR máme právo vnímat jako kvetoucí demokracii ve srovnání s temnou orwellovskou diktaturou Vladimíra Putina.

Nicméně, všechno má svůj konec a bude ho mít i tohle dobrodružství s dopady, jež budeme vnímat ještě desítky let. Co bude s Ukrajinou? Tak zní bezprostřední otázka.

Odchod Rusů z celého území, včetně Krymu, Doněcka a Luhansku je nepravděpodobný. Experti uvažují o tom, jakou část území Ukrajina agresorovi ustoupí. Finsko se vzdalo Karélie, Polsko předalo SSSR sto kilometrů široký pruh území, dnes připadá Litvě, Bělorusku a Ukrajině, Československo přišlo o Podkarpatskou Rus. Je pravděpodobné, že pravděpodobný kompromis bude také znamenat územní koncesi. Experti se dohadují, zda vznikne něco jako Východní a Západní Ukrajina oddělená Dněprem, anebo zda se Putin spokojí s pobřežním pásem zajišťujícím pozemní propojení Luhansku s Krymem. Nějaký koncept bude na stole. „Já jsem ochoten přistoupit na cokoliv spolu se svým lidem,“ prohlásil Zelenskyj. Zrodila se formulace „dočasně okupovaného území“. Toto je tedy zřejmé a nejasné jsou „detaily“, jde přece o stát o rozloze Francie se 40 miliony obyvatel.

Co vůbec není jasné a naopak je zcela nejasné je mandát Volodymyra Zelenského kompromis uzavřít. Ví to moc dobře. Proto prohlašuje, že „jediným řešením bude referendum“ jako součást procesu, „do kterého se zapojí parlament i ukrajinský lid“.

Reálně vzato, obrana proti útočníkovi je v jistém smyslu snazší než poválečné narovnání: obrana vyžaduje sjednocenou vůli a shoda se na ni najde. Ale mír? Budou lidé, kteří se rádi vzdají Mariupolu, už aby byl klid. Budou s tím souhlasit ti, kteří – teď už měsíc – nasazovali krk a přišli o všechno včetně života svých blízkých? Další velká neznámá je postoj současných bojujících spojenců Ukrajiny. Mnichovanské nálady jsou na západním Západě zřetelné. Volodymyra Zelenského dnes někdo staví na roveň Winstona Churchilla. No jo, ale Churchill byl na straně vítězů. Pokud by Británie s Hitlerem prohrála a v Londýně by se ujal vlády nějaký quisling typu Lorda How How, z Churchila by se stal nezodpovědný válečný dobrodruh a dávali by mu za vinu oběti Coventry.

Toto jsou podstatné otázky a bylo by dobré na ně hledat odpovědi dřív než nastanou. Zelenskyj si jich je vědom, proto hovoří o referendu. Je mu jasné, že sám se všem nezavděčí žádným řešením, a pro část národa zůstane tím, kdo zaprodal část vlasti nepříteli. Chce se referendem krýt, ale to je přikrývka chatrná.

Situaci by mohlo řešit opatření osvědčené i v mnoha předchozích konfliktech, internacionalizace, tedy dohled nadnárodní organizace, nejlépe OSN. Kdyby to navrhla Čína, Rusko by mohlo v Radě bezpečnosti souhlasit. A žádného referenda by nebylo třeba a Zelenskyj by nemusel skončit před soudem svých lidí za vlastizradu, který mu za velmi snadno předvidatelných okolností hrozí.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Levá pravá

Pes má chodit pánovi po levém boku, Gari i Nora to vědí, učili jsme je to. A dělají to. Důsledně.

Nora nemůže do schodů a musíme ji nosit, nahoru i dolů. Už jsem si na to vypracoval grif, beru ji „jako aktovku“ pod pravou ruku, levou podpírám hrudník, pravou dlaň taky podsunu pod hrudník, abych jí netlačil bříško, šikovně povysunu bok jako somálská žena, když nese džbán, funguje to. Ťapeme po schodech nahoru i dolů.
Jenže ji musím nejdřív podchytit. Na standardní povel jdeme ťap ťap Nora slyší. Ví, že to znamená ťapání po schodech. Nasunese mi ale po levý, nikoli pravý bok. Sám jsem taky chromej, nemůžu se ohnout, bolej mi záda. Musím přehmátnout. Není to jednoduchý.
Ale jde to ťap ťap a to je hlavní.

Čtěte neff.cz.