To nejhorší kolem Hradu
Odpověď na otázku, co je tam nejhorší, je snadná jen zdánlivě a na první pohled. Ve skutečnosti to, co tam je, už není podstatné, významnější je, co se děje kolem a vůbec nejdůležitější, co – nebo kdo – by tam mohlo / mohl být.

O hradním pánovi je ale přece jen třeba se zmínit. Je dobré si uvědomit, že celé to nechutné divadlo, jehož jsme nedobrovolnými svědky, je důsledkem stylu, který Miloš Zeman zavedl. Pojal úřad prezidenta demokratické strany jako cosi podobného monarchickému způsobu vládnutí. Ale pozor, takovou dávku svévole, arogance, nadutosti a pohrdání si nedovolí absolutně žádný moderní monarcha – tedy, abych nekřivdil, císař Jean-Bédel Bokassa míval ledničku nacpanou naporcovnými poddanými. Ale Zemanovo pojetí monarchismu nezapadá do stylu ani dvacátého století, ba ani devatenáctého – Rakousko císaře Františka Josefa vylo normálně fungující parlamentní demokracií. Museli bychom jít do století osmnáctého, ale spíš sedmnáctého nebo dokonce do středověku, abychom našli vhodnou paralelu. Že pak se kolem trůnu začaly hemžit kreatury, to je důsledek, nikoli příčina. Čili ten styl je hoden kritického pohledu.

Nicméně více znepokojení vyvolávají vize budoucnosti.
Za rok už začne kampaň do další přímé volby prezidenta, i kdyby aktuální neznámá choroba Miloše Zemana tak náhle opustila, jako mu odešla cukrovka. Volby ale mohou ze známých důvodů začít dříve. Bylo by krajně nešťastné, kdyby se měla vytvořit fáma, že Miloš Zeman je uštvaná oběť hyenistických ataků ze strany politiků a médií. Je na to bohužel pěkně našlápnuto, přispěla k tomu tiskovkou i Zemanova paní, ta, která má podpis tak nápadně podobný jako jaký je na posledně signovaném prezidentském dokumentu. Pořád je třeba mít na paměti, že Miloše Zemana uvedla do úřadu nadpoloviční většina voličů a že čerstvě poražené duo ANO – SPD má voličskou zálohu ve voličích těch stran, které se do parlamentu nedostaly. Třebaže jsou mezi nimi politické rozpory, ještě více je dělí od Pětky demobloku. Babiš tedy přišel ani ne tolik o hlasy, jako o spojence, to je podstata jeho prohry. Otevřeně koketuje s kandidaturou na prezidenta, už proto, že by si tím zajistil beztrestnost. Miloš Zeman ho názorně poučil, že prezident může všechno.

V tomto smyslu prezidentská kampaň už začala. Pokud jde o společného kandidáta demobloku, je s podivem, že se nemluví o Vítu Rakušanovi. Politicky zainteresovaná část veřejnosti ho má v čerstvé paměti jako rétorického vítěze nad Babišem v televizních debatách. Je tedy známý, ale ne omletý politickou nádeničinou. Z jeho úst zaznívají rozumná slova.
Ovšem poslední slovo v eventuální předvolební kampani má zatím Andrej Babiš. Nechal situaci od poslední neděle jak se říká vyhnít, aby po týdnu přišel s informací, že mu při poslední návštěvě prezident nabídl dva pokusy. On že je odmítl, jelikož si přeje, aby se nová vláda ustavila do Vánoc. Čímž získal punc uvážlivého, demokratická pravidla respektujícího státníka. A takového bychom měli si přát za prezidenta, není-liž pravda? A ti, kdo ještě teď budou čeřit vodu, budou označeni za ty, kdo na nemocného prezidenta pořádají štvanici. Předseda senátu Vystrčil bude první z těch, na které budou lidé z babišovsko-zemanovského tábora mířit prstem.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Tak co?

V neděli měla Ljuba noční natáčení, byl jsem s pejsky sám. Měl jsem docela dost práce, takže jsem Noře nabídl, že ji odnesu nahoru, aby se mnou mohla být v pracovně. Nezájem. Šel jsem tedy pracovat a přišla za mnou Gari. Po práci mi bylo Nory líto a sešel jsem za ní dolů. Gari přišla za mnou. Nakonec jsem přece jen Noru odnesl nahoru, Gari šla na svůj pelech v ložnici. Noře jsem pomohl na kanape. Zůstala na něm dvě minuty, načež slezla a šla za Garinou na svůj pelech v ložnici. Jestlipak ona proti mně něco nemá?