2021
leden 2.-3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.-10. 11. 12. 13. 14. 15. 16.-17. 18. 19. 20. 21. 22. 23.-24. 25. 26. 27. 28. 29. 30.-31.
únor 1. 2. 3. 4. 5. 6.-7. 8. 9. 10. 11. 13.-14. 15. 16. 17. 18. 19. 22. 23. 24. 25.
březen 1. 2. 3. 4. 5. 6.-7. 8. 9. 10. 11. 12. 13.-14. 15. 16. 17. 18. 19. 20.-21. 22. 23. 24. 25. 26. 27.-28. 29. 30. 31.
duben 1. 2.-3. 4.-5. 6. 7. 8. 9. 10.-11. 12. 13. 14. 15. 16. 17.-18. 19. 20. 21. 22. 23. 24.-25. 26. 27. 28. 29. 30.
květen 1.-2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.-9. 10. 11. 12. 13. 14. 15.-16. 17. 18. 19. 20. 21. 22.-23. 24. 25. 26. 27. 28. 29.-30. 31.
červen 1. 2. 3. 4. 5.-6. 7. 8. 9. 10. 11. 12.-13. 14. 15. 16. 17. 18. 19.-20. 21. 22. 23. 24. 25. 26.-27. 28. 29. 30.
červenec 1. 2. 3.-4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. prázdninová pauza 26. 27. 28. 29. 30. 31.-1.8.
srpen 2. 3. 4. 5. 6. 7.-8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.-15. 16. 17. 18. 19. 20. 21.-22. 23. 24. 25. 26. 27. 28.-29. 30. 31.
září 1. 2. 3. 4.-5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.-12. 13. 14. 15. 16. 17.



(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016, rok 2017, rok 2018, rok 2019, rok 2020

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
.-Pondělí 16.8.
  • Tálibán vstoupil do Kábulu, z města se snaží odjet tisíce lidí
  • Diplomaté kvapně opouštějí Kábul, prezident prchl do Tádžikistánu
  • Na západě Haiti udeřilo zemětřesení, počet obětí se blíží tisícovce
  • Polský prezident řekl, že podepíše kontroverzní zákon o restitucích
  • Česko stahuje z Kábulu diplomaty a tlumočníky, kteří pracovali pro AČR
  • Tvrzení Rakušana o sledování je podle Havlíčka stihomam, nebo marketing
  • NKÚ opět upozorňuje na růst počtu zaměstnanců státu i výdajů na platy
  • Veřejnosti se otevřel opravený kostel v Plasích s románským portálem
  • Počasí v Praze: jasno, 30 °C ...

    
 border=
    Zhroucení snu o konci dějin
    Dějiny pokračují, momentálně je to pád importované demokracie v afghánském Kábulu. Každá taková událost nasvětluje směšnost teorie o konci dějin, který nastane, jakmile svět zjistí, že demokracie a tržní hospodářství je ten nejlepší systém: on sice je, ale nebere to tak ani velká část naší veřejnosti, natož pak primitivní společnosti, které by mohly pozitivní výsledky realizovat až n enté generaci za sto let, možná déle. Situace je nepřehledná a Ivan Bartoš coby šéfpirát opět přispěl k celkovému obrazu směšnosti své sestavy, když v televizi povykoval, že vláda zaspala a měla jednat dřív, myslel tím naši vládu. Ještě včera se obecně předpokládalo, že spojenci držený režim vydrží celý měsíc… Největší cenu zaplatili Američané, především lidskou, padlo 3 a půl tisíce amerických vojáků. Našich tam padlo čtrnáct. Kábul může padnout každou hodinou a je ve hvězdách, zdali Tálibán se opravdu bude chtít chovat civilizovaně, jak naznačuje a pak je naděje, že se z kaše v pořádku vrátí náš diplomatický a vojenský personál. Zda se podaří zachránit aspoň někoho kdo nám pomáhal je nejasné – tady už nejde o naši vůli, ale o reálné možnosti.

    Co bude dál se uvidí, teď je čas aspoň na některá pozorování.

    Z pohledu na Ameriku je nápadný rozdíl mezi odezvou na vietnamskou a na afghánskou válku. Technicky je rozdíl samozřejmě v tom, že do Vietnamu americká vláda povolávala své mladé muže povolávacím rozkazem, kdežto Afghánistán byl čistě profi záležitost. Afghánistán nezplodil žádnou Jane Fondu, která byla ochotna se nechat fotit v Hanoji u protiletadlového děla, určeného k sestřelování letadel její vlasti. Levice sice aspoň vlažně podporuje islám, protože – vřele – podporuje cokoli, co je namířeno proti systému. Žádná masová hnutí se ale nekonala a nekonají, v USA a tím méně kdekoli jinde. Aspoň že tak, protože antivietnamské hnutí má neblahé důsledky dodnes.

    Další pozitivum: afghánské tažení byl neúspěch už dávno před tím, než vyústil do katastrofy. Snad je to souběh okolností, spíš ale nikoli, západní mocnosti nevstoupily do konfliktu v Sýrii pozemními vojsky. Tam by to dopadlo stejně jako v Afghánistánu, ale bylo by to jaksi v předsíni Evropy. O dmýchání situace se sice staralo Turecko a můžeme mu vděčit za katastrofu z roku 2015, ale i to nakonec bylo v mezích únosnosti.

    USA si přidaly další záznam do seznamu nevyhraných, ba prohraných válek. Budou ochotny k dalším dobrodružstvím? O export demokracie v pumovnicích B52 se snažily zejména vlády demokratické. Stále častěji se objevují spekulace, že se USA táhnou do sebe a omezí vojenská angažmá za hranicemi. To může být nebezpečné. Připomeňme, že popudem k komunistické agresi vůči Jižní Koreji bylo prohlášení Bílého domu, že Amerika nemá na této oblasti zásadní zájem. A dále připomeňme, že klid západní Evropy je zajištěn americkým odhodláním ho bránit, zatímco si Evropané jenom hrají na vojáky a šijí těhotenské mundúry pro tankistky. Žádnou americkou prohru nemůžeme vítat. Tato poslední je i naše prohra. Nevíme jako důsledky ponese, že by měly být pozitivní je krajně nepravděpodobné. Nezbývá než si přát, aby se naši vrátili v pořádku a vzali s sebou i další lidi, kterým pomohou z pekla. Co se dělo po komunistickém vítězství v Kambodži je dosud v živé paměti.

    Aktuální dodatek
    Obrana Kábulu se zhroutila, místo jednoho měsíce afghánská armáda vzdorovala hodinu. Situace je zcela nepřehledná. V této souvislosti zaznělo:
    „Vyzývám vládu, ať se začne chovat lidsky, zodpovědně, v tradici zahraniční politiky, kterou se tady snažil nastolit Václav Havel. Pomozme afghánským spojencům!" napsal na Twitteru předseda STAN Vít Rakušan.
    Já nyní vyzývám vládu: zanechte partajních sporů a pověřte Víta Rakušana, ať duchu Václava Havla pomůže Afgháncům, které nechala jejich armáda na pospas nepříteli.

    Toto je míněno ironicky, jak se stalo zvykem na to upozorňovat.

    Zcela vážně dodávám: zneužívat tragické situace v Afghánistánu k předvolebnímu boji je mimořádně hnusná odnož hyenismu. Navíc je kontraproduktivní, protože, pokud to pan Rakušan neví, tak zdaleka ne všichni občané České republiky souhlasí s naším angažmá v Afghánistánu, a tudíž Rakušanovy srdceryvné apely přijmou příznivě.

    Objektivně a bez zaujatosti vzato, jsme svědky tragédie, se kterou se dá těžko něco rozumného udělat a zdrženlivost v úsudku je to, co by se slušnému člověku dalo doporučit.

    
 border=
    Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz
    
 border=
    O pejskách ne

    Moc se omlouvám, ale co se děle v Afghánistánu mě trápí a nějak se mi nechce psát nic o tom, co vyvedli pejskové. Cítil bych se při tom nějak hloupě...