Začíná nepřehledná vřava
Celá ta patálie kolem odložení voleb má jediný prvek uchopitelný laickým rozumem. Poslanec Melčák uvažuje logicky, když vznáší obavu, že by obě komory parlamentu mohly čistě teoreticky prodloužit svoje funkční období do nekonečna, a že by tudíž měl i ústavní zákon prozkoumat Ústavní soud. Vše ostatní je patálie hodná Kocourkova či spíš Blbákova.

Právníci by měli posoudit, zdali tato Melčákova pochyba má účinek odkladný, zdali námitka může způsobit odklad voleb a s ním spojený chaos a nevyhnutelné hospodářské důsledky. Kdo ale má autoritu přemáznout rozhodnutí Ústavního soudu? Nikdo. V tom je ten problém.

Ústavní soud by se tedy měl povznést nad svoji nepohnutelnou velebnost a vynést úsudek čili rozhodnutí ne za měsíce, ne za týdny, ale v "horizontu" dnů, ne-li hodin. Každou hodinou průtahů roste obraz Česka jako státu obývaného národem, který si prostě neumí vládnout, nedovede spravovat veřejné věci.

Budeme teď svědky nepřehledné vřavy. Lidovci si pospíšili na viditelné místo a povykují, že chtějí politickou vládu. Kde ji vzít? Jak má vzniknout? Je to jen heslo, jelikož politická vláda může vzejít jen z voleb a ty jsou teď zpochybněné.

Radost může mít Václav Klaus, jelikož jeho váha teď prudce vzrostla. Ústavní soud mu ležel v žaludku vždycky a teď má důvod, proč proti němu se vší parádou vytáhnout svoje dělové kusy. Ale v podstatě může mít radost i Topolánek. Socialisté proti němu rozvinuli kampaň plné tak nechutné a zdrcující demagogie, že proti ní se těžko najde obrana a hrozí nebezpečí reprízy drtivého vítězství Paroubka. Takže odklad mu hraje do ruky.

Ideální řešení? Kdyby došlo k politické dohodě a zákonodárný sbor by oběma komorami schválil nové ústavní uspořádání s novým systémem voleb, který by umožnil ustavení silné vlády nezávislé na figurách typu poslance Melčáka. Ale to už jsme za hranicemi Kocourkova - přecházíme do Utopie, jelikož taková dohoda předpokládá rytířskost poraženého, který ustoupí hlasy úspěšnějšímu soupeři. To je totiž důsledek každé dohody o nějakém bonusu pro vítěze. Zde sluší citovat Hurvínka: chá, chá...

JAK ŽIVOT JDE: Brýle neztratky
Víkend přinesl mnohé atrakce, začalo to už v pátek, kdy jsem s naší školičkou Idifu byl v Modřanech fotit veleohňostroj pořádaný na závodišti v Chuchli. Ovšem, hlavní atrakcí bylo uklízení v garáži. Koupili jsme si nové police v IKEA a teď je tam v té garáži pořádek, jaký tam nebyl nikdy. A věřím že zůstane zachován, ehm, ehm.
V průběhu úklidu se přišlo na mnoho zajímavých věcí. Ljuba mi našla moje brýle neztratky. Jsou to brýle, které jsem si koupil minimálně před deseti lety v Salon en Provence, když jsem tam na municiálním koupališti zapomněl ty svoje původní. Není na pohled hnusnějších brýlí než tyto, je to oklivé kačátko mezi brýlemi - jiné tam tenkrát neměli, na výběr měli jen toto ošklivé kačátko.
Odbočka: kdyby to bylo ošklivé kačátko bezi brýlemi, dalo by se čekat, že z nich po čase vyroste astronomický dalekohled. Ale za deset let se to nestane a asi už nestane.
Tyhle brýle neztratky jsem ztratil a vždy opět nalezl snad dvacetkrát. A vždy si vzpomenu na půvabnou knížku, kterou jsem v dětství četl. Jmenovala se Můj přítel pan Prchlík a napsal ji John Haldane. Psalo se v ní mimo jiné o víle, která vedla obchod s podivnostmi, například s manžetovými knoflíky, které nešly ztratit. Teď, když píši tuhle glosičku, jsem si Haldaneho vygooglil. No a vida, on to byl významný britský genetik, scifisty zaujme, že to byl oponent C.S.Lewise, a naopak byl ideově blízký H.G.Wellsovi a Olafovi Stapledonovi. V originále se ta jeho knížka jmenuje My Friend Mr Leakey - a je to jedna z nejmilejších knih, jaké jsem kdy četl.
Jsem zvědav, kdy opět ztratím a kdy zase najdu brýle neztratky....
Zde připomenu, že jsem jednou za kuriózních okolností taky našel jedny brýle neztratky: ležely tři roky v kompostu, při hnojení zahrady jsem je našel, omyl, nasadil a pak jsem pálil oheň, sklonil jsem se nad oharky a spadly mi z nosu a uhořely.
Ne každá pohádka dobře skončí.