Kde bude deštník
Američané zvažují možnost, že zvolí jinou lokalitu pro klíčové body protiraketového deštníku. Proti radarové základně v Česku a raketovým silům v Polsku se zvedl odpor (podporovaný Moskvou) a je tedy logické, že americká strana hledá méně kontroverzní variantu. Zde na Neviditelném psu jsme psali už na začátku celé polemiky, že se Američané myšlenky deštníku nevzdají - odpovědná vláda musí kalkulovat s reálnou hrozbou ze strany nevyzpytatelných diktatur, ozbrojených raketami a jadernými zbraněmi. Když to nepůjde s Českem, půjde to jinak, takto jednoduché to je.

Odmítnutí radaru v Česku, o nějž usilují komunisté, Paroubkovi socialisté a Moskva, se rovná odmítnutí Marshallova plánu Československem v předvečer komunistického státního převratu. Na tuto paralelu se zapomíná, přitom je zřetelná a jednoznačná. Rusko je reálná hrozba, ať si nám k tomu kdo chce říká co chce. Blázen je ten, kdo ruskou hrozbu podceňuje z čistého srdce, a padouch ten, kdo to dělá z jiných pohnutek. Zdá se, že blázni a padouši začínají mít vrch. Až se klacek zlomí a dějiny se zase hnou, tentokrát na tu horší stranu, ti, co to zavinili, utečou do emigrace. Odtud budou kázat těm, co tu zbyli, co se má dělat a hlavně - jak se to mělo dělat jinak.

Kdepak asi Američané ty svoje mašinky nezbytné pro deštník umístí? Těžko soudit. Tipoval bych třeba Slovinsko... To je můj odhad bez nejmenšího nároku na expertnost, jen jsem se kouknul na mapu.

JAK ŽIVOT JDE: Demilitarizovaná zóna
Jak může každý věděti, Severní a Jižní Koreu dělí demarkační čára, více méně na 38. rovnoběžce. S turistickou kanceláří si tam můžete udělat výlet. Boohužel byla ten den mlha, takže jsme do Severní Koreje neviděli. Nesměli jsme fotit ani tu mlhu, jenom koukat dalekohledem a tím nebylo nic vidět.

Nejvíc mě zaujaly tunely. Severokorejci vybudovali čtyři tunely pod hranicí - možná víc, ale čtyři byly v sedmdesátých až devadesátých létech objevené a my byli v čísle 3. Ten je dlouhý cca 400 metrů a sestupuje se k němu šachtou, vybudovanou už jihokorejci, a ta má taky 350 m. Ocitáte se tedy v docela slušné hloubce. Dozvíte se, že tunely měly sloužit k útoku na Soul (ten je odtud asi 50 km) a že za hdinu by tím tunelem prošlo 10 tisíc vojáků. To je určitě pravda, pokud by ovšem ti vojáci byli Pygmejové s maximální bojovou výškou metr. Dovnitř vás pustí jen s přilbou na hlavě a věřte, ač nejsem žádný dlouhán, několikrát jsem té přilbě blahořečil.

K čemu sloužily nebo měly sloužit? Prý jich existuje ještě dvacet. Ten ve kterém jsme byli objevili na základě udání severokorejského sběha. Ten ale nemohl určit přesnou polohu. Jihokorejci tedy navrtali díry, vyložili je plastem a dovnitř nalili vodu. Při detonaci při hloubení tunelu voda vystříkla.
Je to pravda, není to pravda?
Vzpomínám, jak jsem poslouchal ražení pražského metra u kamaráda v kuchyni, bydlel na Klárově. Odstřely byly jasně slyšet, bylo to jako když se uhlí sype do sklepa.

Záhada nad záhadu. Nicvméně je to smutné podívání, zase vidět železnou oponu, byť z té lepší strany.