ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Recepty proti krizi
Národní ekonomická rada předloží vládě návrh na protikrizová opatření. Novinky zde nejsou, novinkou je zamítnutí návrh na legalizaci "švarcsystému", tedy najímání pracovníků bez zaměstnaneckého poměru a s ním spojených daňových povinností. Náklady na tato opatření dosáhnu výše několika desátek miliard korun. Topolánek se v souvislosti s tím vyjádřil, že je ohroženo naše přijetí eura. Vzhledem k tomu, že jeho vláda nic viditelného pro přijetí eura neudělala, není známo, zda to pokládá za dobrou nebo špatnou zprávu. Jak to s eurem je, to ukáže budoucnost - zdali se naše ne-eurovost prokáže jako výhoda nebo nevýhoda. Že by to bývalo šlo, to dokázali Slováci. Nikdo z renomovaných ekonomů a komentátorů k tomu nic podstatného neříká, podstatně se vyjádří až praxe a renomovaní komentátoři a ekonomové potom budou vykládat, že to všechno předvídali a věděli. Pak bude ODS skládat ze svého euroskepticismu účty, buď na něm vyhraje nebo prohraje.

Paroubkovi socialisté mají jiný recept - uvalit daně na bohaté. Bylo by zajímavé po nich ctít přesná čísla - kolik je lidí pobírajících gáži přes 1,2 miliónu korun ročně a kolik to jejich třicetiprocentní zatížení přinese státní kase a jaká je záruka, že jsou ti bohatí tak tupí, že se svými příjmy nevyklouznou někam jinam.

Celkový dojem?
S krizi se nedá nic dělat, to jenom ti, kdo jsou u vesla, vytvářejí dojem, že něco podnikají a vymýšlejí.

JAK ŽIVOT JDE: Vypůjčená příhoda
Zavolali si mého kamaráda na policii, kvůli rychlé jízdě. Policista byl rozumný, viděl "pána zralého věku", ani on nebyl nejmladší, zkrátka, slovo dalo slovo a ukázalo se, že k předmětné rychlé jízdě došlo, dejme tomu, ve středu tolikátého a tolikátého ve tři odpoledne na Zlíchově.
Můj kamarád se zasmušil. Bylo mu jasné, kolik uhodilo. V tu dobu půjčil svoje auto dceři.
Policista z výrazu tváře vše odečetl a dobrácky radil:
"Tak to uděláme na osobu blízkou."
Můj kamarád je ale muž zákonů dbalý a nemá rád kličky a vykrucování a že tu pokutu zaplatí. Chvilku se tak dohadovali, načež policista k němu otočil monitor s fotkou: za v autě sice seděla slečna dcera, ale nikoli za volantem, tam seděl borec, a slečna dcera mu kladla hlavičku na mohutné rameno.
Kamarád se smál a že to tedy za toho borce zamázne. Pak ho ale napadlo, že kromě pokuty jde taky o stržené body.
"Body mi strhnete?" ptal se.
"No to musíme."
"No ale já přece..."
"Tak to uděláme na osobu blízkou," děl plicista vlídně a při tom zůstalo.
Z čehož plyne poučení, že i stupidní zákony jsou k něčemu dobré, když do hry vstoupí opravdu lidský faktor.