ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Kolik bylo těch odborářů?
Jsme si vědomi nutnosti ozdravit veřejné finance, víme, že na dluh se žít nedá, praví se ve výzvě Českomoravské konfederace odborových svazů, proklamované na sobotní demonstraci na Václavském náměstí. To je chvályhodné konstatování skutečnosti, před kterou se nedají zavírat oči. Tolik tedy stránka, dejme tomu, analytická, z onoho dokumentu. Stránka konstruktivní? Přijměte reformu, která není ideologickým gestem, ale profesionálně promyšleným a připraveným dokumentem, stojí v závěru výzvy o pěti stech slovech. Vše ostatní jsou útoky na navrhovanou vládní reformu, která je zde zesměšňována jako "škrtforma".

Těžko čekat od odborářů, aby radili vládě, jak má ozdravit veřejné finance. Zdravé jsou takové finance, kde příjmy se rovnají nebo převyšují výdaje, případně kde eventuální dluhy vedou k investicím do budoucnosti a tudíž k příštímu blahobytu. Takové naše veřejné finance nejsou a konstatují to i odboráři. Jak ale finance ozdravit bez škrtů, to je neprůhledný hlavolam. Co je průhledné, je role odborů, jak se vykrystalizovala a v čisté podobě projevila při sobotní demonstraci: odbory přejaly jednoznačně konfrontační pozici socialistů a komunistů a vzaly na sebe čistě politickou roli. Svědčí o tom dikce přijatého dokumentu i fakt, že se demonstrace zúčastnili političtí předáci, Jiří Paroubek, Bohuslav Sobotka i další. Nesouhlas s chystanou reformou a podporu vládní pozice signalizovaly odbory už před tím, v sobotu otevřeně vystoupily. Jistě by se to nestalo bez souhlasu vedení sociální demokracie. Ta spolu s komunisty vede vcelku málo zajímavý zápas: síly jsou vyrovnané, karty rozdali voliči a nějaký vliv třetí síly zvenku, dejme tomu odborů, nemůže mít na výsledek střetu žádný vliv. Navíc, úzké spojení odborářství s politikou kompromituje jednu i druhou stranu. Za jeden provaz se oběma dobře táhne v době, kdy jsou politici v opozici. Jenže už po příštích volbách to může být jinak a zisky dneška se mohou proměnit v zátěž pro budoucnost.

Z tohoto hlediska může být Paroubek rád, že sobotní demonstrace vyzněla tak neslaně nemastně. Bylo třeba herojského úsilí médií, aby se početně skromná demonstrace zviditelnila. V době, kdy lijavec rozháněl protestující do tepla a sucha narůstaly ve zpravodajství počty účastníků: odpoledne to bylo dvacet, pak třicet a večer už pětatřicet tisíc. Čísla nabízela médiím ČTK, právě tak jako obrazové zpravodajství: řady demonstrantů snímané pěkně odspodu, aby nebyly vidět prořídlé zadní voje. Ba i fotku z demonstrace středoškoláků (která byla početnější, než protivládních odborářů) se objevovala ještě v neděli v poledne na hlavní straně Lidovek.cz. Zásada? Hlavně shromáždění nefotit z rampy Muzea, odkud je nejlíp vidět a odhady se nejlépe dělají! Pak došlo ke korekci a čísla byla "zpřesněna" na desetitisíce. Mimochodem, autentické fotky z demonstrace, jak je pořídil Jiří Wagner (Neviditelný pes) jsou zde.Z nich si kadý může představu o těch "desetitisících" udělat sám...
Je to úsměvný detail. Nemyslím si, že šlo o politický záměr -v okurkové sezóně šlo v médiích o "drama" a jako už mnohokrát před tím, fakta šla stranou. Přitom hlavní fakt je jasný - odboráři nedodali Paroubkovi slíbených sedmdesát tisíc "rozhořčených pracující" a Paroubek ve chvílích soudnosti musí za to být vděčný - aspoň tenhle dluh nebude muset v budoucnosti platit.

JAK ŽIVOT JDE: Ještě o té myši
21. června ulynulo 40 let ode dne, kdy Doug Engelbart ze Stanford Research Institute (SRI) podal patentní přihlášku na "polohovací zařízení", etdy na myš k počítači. Pan profesor Pavel Kocovský z Department of Chemistry na University of Glasgow mě upotornil na fotky první myši. Tady taková fotka je:

Zásluhy Doug Engelbarta o rozvoj informatiky jsou ohromné. K "myši" se dostával dlouho a pracně. Uvažoval o světelném peru (říkal mu "buug", tedy něco jako brouk, štěnice - "bug" se dnes používá ve smyslu chyba, závada), zkoušel joystick a pracoval i na zařízení připevněném zespoduk desce stolu, aby se dalo ovládat kolenem. Nakonec skončil u dřevěné krabičky, v níž byly dva potenciometry usazené vůči sobě v pravém úhlu.
Zachovaly se záznamy, ve kterých Engelbart píše: "Ve zkouškách povelového zařízení ( "operand-selecting device") se nejlépe osvědčily myš, ovládání kolenem a světelné pero. Všechny tři byly obecně rychlejší a přesnější, než ostatnínzkoušená zařízení. S myší se nezaškoleným lidem pracovalo hůř než se světelným perem a kolenovým ovládáním, avšak zaškoleným lidem vyhovovala myš nejlépe. Obě skupiny s ní byly spokojené jak co do ovladatelnosti, tak snadnosti práce. Kolenové ovládání bylo na počátku testů ještě nedokonalé, avšak bylo velmi slibné jak co se týká rychlosti, tak i přesnosti. K jeho hlavním přednostem patří to, že obě ruce zůstávají volné pro práci s klávesnicí."
Je zřejmém, že v době, dky psal tento text (1967) nebyl vynálezce ještě pevně rozhodnutí pro myš jako konečné řešení. Patent si však podal a další vývoj rozhodl o tom, že nás dnes bolí zápěstí, místo abychom měli otlačené koleno.

PSÍ PŘÍHODY: Broučci naposledy
Včera bylo svatého Jána, takže cesta s Iris vedla za broučky. Už jich je pomálu, ale několik přece jen poletovalo nad cestou a nad pšeničným polem. Už si vysvítili baterky? Svatba skončila? Nebo prostě byla zima?