ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Šachový tah proti dvěma figurám
To, že si Jiří Paroubek nechal schválit velkou koalici na dva roky s Občanskými demokraty je odvážný krok, jaký se v našem rybníku vyskytuje zřídka (dodávám eufemisticky: nepamatuju se na čin, který bych k tomuto přirovnal. Uvidíme, jak se tento krok promítne už v pátek a sobotu, až lidé začnou přistupovat k urnám s volebními lístky v ruce. V minulosti i přítomnosti vždy ukazovaly výzkumy veřejného mínění, že veřejnost si přeje dohodu, že ji znechucují šarvátky, natož rvačky a fackovačky. Musí to ale být dohoda férová: když koalice, tak otevřená a nikoli maskovaná úřednickou vládou, která by sestávala z osob nastrčených a odkudsi zezadu postrkovaných.

Jde samozřejmě o politický tah volebně laděný. V šachové partii jsou takové tahy silné a obvykle umožněné nezkušeností protivníka: zasahují přinejmenším dvě figury najednou. O jedné už byla řeč: je to veřejnost, která je už umordována sledováním "šašků nahoře", kterak se drží za klopy a lomcují spolu už půl roku, aniž by postoupili o krok. Druhou figurou je samozřejmě prezident Václav Klaus. Ten oddaluje okamžik, kdy má někoho k druhému pokusu o sestavení vlády a odmítá stojedničkovou většinu podepřenou komunisty a přeběhlíkem. I tento postoj je z hlediska ústavnosti pochybný - není to přece role prezidenta, aby posuzoval hodnotu parlamentní většiny. Svůj osobní postoj může vyjádřit kupříkladu abdikací. Teď už ale o žádnou stojedničkovou většinu a podporu komunistů nejde. To co Paroubek nabízí je čisté řešení a jako o možné a vážné variantě o něm komentátoři začali poprvé hovořit v onen večer, kdy byly zveřejněny volební výsledky.

Klaus samozřejmě nepřehodí výhybku dnes, zítra nebo pozítří. Tímto šachovým tahem budou nejdříve ovlivněny volby a teprve pak bude na řadě prezident. Jakpak asi zareaguje Topolánek? Když nijak (což je nepravděpodobné), potvrdí pověst "dutého topola". Když negativně, posílí svůj obraz (zase tupé) neústupnosti. Když pozitivně, stane se z něho hráč s druhými houslemi. Musí vymyslet něco konstruktivního - a má na to málo času.

O šibalech a znechucení
Skandál kolem korupce prýštící z nejvyšších míst zasahuje už i Stanislava Grosse. Podle dosud posledních zpráv se rozhoduje o jeho politickém osudu ve špičce soc dem. Když už ta špička rokuje, nestálo by za úvahu, že by oficiální označení "přítel" bylo nahrazeno slovem "šibal"?

Právo (noviny, tedy Rudé právo) dělá všechno možné, aby šířící se špinavou skvrnu čistilo a když to nejde, aspoň kamuflovalo. Neopomnělo vytáhnout i proslulé "sponsorské dary" pro ODS. Ano, ale zaprvé, byly to "dary" pro partaj, nikoli jednotlivcům do kapsy. Třebaže nebyly nikdy uspokojivě vysvětleny (však taky tím ODS dodnes trpí a byla to obrovská chyba, že nedokázala se nikdy veřejnosti otevřít a sdělit jí plnou pravdu, zřejmě by to smetlo nejednoho šibala pro změnu v modrém kabátě), ODS odešla od vlády.

Právo taky omlouvá skandál tím, že holt je to tím, že byla sociální demokracie osm let u vlády a nejeden šibal se na ni nalepil, přičemž je logické, že se šibalové lepí na vládnoucí,m nikolli opoziční stranu. To je svatá pravda! A o důvod víc, proč by sociální demokracie měla od vlády odejít, ale tak to Právu určitě nemyslelo.

Příští týden bude první kolo senátních voleb, takže zběsilým tempem raketového šneka se nám blíží okamžik, kdy Václav Klaus bude muset určit toho, kdo se pokusí sestavit vládu a protlačit ji hlasováním. Topolánek před sebou hrne ideu úřednické vlády nasměrované na předčasné volby - jenže nelze zavírat oči nad faktem, že toto není jediná varianta. S tou druhou přišel v neděli opět Paroubek - velká koalice na dva roky, bez Paroubka.
Ono se toho najde ještě víc. O tom, jaká varianta nakonec zvítězí do značné míry rozhodnou tyto volby. A je pozoruhodné, že přes všechno obecné znechucení politikou se podle průzkumů chystá nadpoloviční procento občanů vyrazit k urnám.
Nebo právě proto, že jsou tak znechuceni.