ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: I vzdělání je trh
Přibývá vysokých škol ekonomického směru. Je to dobře, nebo špatně? Tato otázka patří mezi ten typ problémů, jako zdali je sklenice piva napůl plná nebo napůl vypitá. Optimista si bude pochvalovat, že přibývá vysokých škol a studentů. Jsou to školy soukromé a studenti si svoje studium platí. Nic špatného na tom není. Nejvíce nositelů Nobelových cen produkuje americká vzdělanost, přičemž americké vysoké školství je placené. Tamní rodiny s tím počítají a často spoří na studium svých dětí už v době, kdy budoucí studenti tahají za sebou kačera. Kolem peněz se točí i naše česká debata o školném, bylo to i jedno z vážných předvolebních témat. A někde stranou tohoto tématu vyrůstá struktura založená na čistě komerční bázi.
Pesimista se bude zabývat kvalitou studia a kvalitou studentů. Rozdíl v nárocích bije do očí. Otázky pro přijímací zkoušky na státních vysokých školách jsou často tak obtížné, že nad nimi kroutí hlavy i dávní absolventi vysokých škol minulosti. Oproti tomu jediným kritériem pro vstup na leckterou soukromou vysokou školu je zaplacený účet. To je nespravedlnost a křivda, zní kritika a něco na tom skutečně je.
Jádro problému však neleží v rovině vymezené pojmy "státní" a "soukromé". Problém má dimenzi časovou. Soustava vysokých škol vzniká a zraje přinejmenším desítky let. I v minulém režimu jsme citlivě rozeznávali mezi hodnotou vzdělání získaného dejme tomu na Filosofické fakultě Karlovy univerzity a na "Vokovické Sorbonně", která produkovala "Rozhodnutím Strany Doktory" značkované RSDr. Jestliže je dnes v naší zemi devětatřicet soukromých vysokých škol, těžko se v nich vyznáme. O většině z nich jsme neslyšeli a jejich kvalita je velká neznámá. Některé ty školy si během let vybudují vysoké renomé a hodnota vzdělání získaného na takové věhlasné vysoké škole se bude hodně cenit, kdežto diplom z nekvalitní školy bude spíš cejchem méněcennosti, než vstupenkou ke kariéře. Zde by pomohla otevřenost a veřejná kontrola.
Specifickou otázkou jsou kvóty. Nejeden mladý, ale i zralý člověk pokládá ekonomické či právnické vzdělání jako poukázku na milionářství. Hrozí inflace ekonomů, přebytek právníků. Jenže i to patří k trhu. Praxe nakonec vždycky ocení výkon bez ohledu na papír. Schopný se uplatní, neschopný profesně propadne, je to kruté, avšak přirozené a tudíž spravedlivé. Jediné, co opravdu zaslouží naše starosti, jsou rychlokvašení vysokoškolští vzdělanci ve státních institucích. Ostatně, starosti si zaslouží i samy tyto instituce,takže to bude jen jedna další útrapa navíc.

Po setkání s prezidentem
Vaše sny jsou naše černá můra, to by měl právo říct občanský demokrat Topolánek sociálnímu demokratovi Paroubkovi: Paroubek sní o tom, že sestaví sám vládu, když se to Topolánkovi dvakrát nepovede. A k tomu to zřejmě směřuje po středeční schůzce předsedů pěti parlamentních stran u prezidenta republiky. Pokud by Paroubek takzvaně dostal šanci, jistě by dokázal nabídnout někomu z dosavadního Topolánkova tábora nabídku - která, jak se říká - se nedá odmítnout. Tím spíš má naději, když zelení už nejsou tak pravicoví, jak vypadali ještě před týdnem.

JAK ŽIVOT JDE: Zdvořilá výzva
Práce na našem domečku se chýlí ke konci. Ljuba s Annou Marií včera natíraly poslední část fasády na bílo (když byly samy nejvíc nabílené - kdo bílí, sám je obílen, podle principu "pokropený kropič, obílený bílič), přijela televize se mnou natočit odpověď do ankety do pořadu o médiích, tak to jsem to schytal, já na to zapomněl, že přijedou a dámy jsem neavizoval!). Já rozvážím zeminu a opravuju a doplňuju trávník. Mám od známého půjčený válec na trávník.
"Je to moc dobrý válec," komentoval známý při předávání válce. "Ani moc těžký, to pak se s válcem strašná práce, ani moc lehký, takový válec je k ničemu. Má jedinou vadu - vrže. Prostě vrže."
Což byla svatá pravda. Válec vrzal. Smířil jsem se s myšlenkou, že válec vrže, neboť musí vrzat, tak ho pánbůh stvořil.
Takže válcuju a vržu a najednou se u plotu objevil pán ze sousedství. Načež pravil:
"Pane Neff, neberte to tak, že by mi snad vadilo vrzání vašeho válce. Mně to vrzání fakt nevadí, nikomu z mé rodiny nevadí, nevadí našemu psu a dobře ho snáší i papoušek. Je to docela melodické vrzání a vrzání patří k venkovu, bez vrzání by to už nebylo ono. Ale mně tak napadlo, že kdyby VÁM snad to vrzání vadilo, což by se mohlo stát, protože ne každý vrzání snáší, tak že byste ho mohl namazat!"
No jo! Ten pán měl pravdu! Proč mě to nenapadlo, válec namazat? Jen proto, že jsem uvěřil, že vrzání patří k jeho podstatě?
Ono možná patří a až ho budu vracet, třeba se na mě jeho majitel vrhne :
"Vy chlape špatná, vy jste mi ZNIČIL můj vrzající válec! Příště si raději ruce urazím, než bych vám zase něco půjčil!"
A bude mít pravdu. Co nechceš mít, půjč. Zapůjčil vrzající válec, dostane tichý. Opět jedna hodnota zničena.