ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Z oka do oka
Nepravý muž na nepravém místě, i tak je možné interpretovat návštěvu ministra práce Zdeňka Škromacha na večírku na policejní akademii v Praze Hrdlořezích. Dnes si to Škromach jistě vyčítá. Že já tam chodil! A kdyby to nebylo zrovna v Hrdlořezích, kdyby to bylo aspoň v Libni, napadne ho možná, když si vzpomene, že na večírku byl i František Mrázek, později zavražděný rukou střelce, možná nájemného, možná amatérského, v každém případě střelecky zdatného.

O Škromachově setkání s Tomášem Pitrem a Františkem Mrázkem nejdříve pojednala televize Nova. Škromach, místo aby si najal někoho formátu aspoň pana Hrabovského coby odborníka na krizovou komunikaci, udělal druhou nejhorší věc (hned po účasti na tom večírku), kterou mohl udělat, totiž vytáhl do boje s Novou. Jenže hrozba žalobou na "neznámého pachatele" ztrácí na účinnosti poté, co se objevily důkazy, že na zmíněném večírku byl. Těžko bude teď vysvětlovat, že žaloba se netýkala reportáže jako takové, ale údajně zfalšovaného dopisu, který měl potvrdit jeho účast na dalších privatizačních jednáních. V mediálním světe víc záleží na interpretaci faktů a pseudofaktů, než na skutečnosti samé. Dobře to věděl Miloš Zeman, když na ideologii o "spálené zemi" vybudoval porážku Občanské demokracie a vítězství své vlastní strany.

Do mediálních obrazů dobře zapadá vize křídel. Každý dualismus je dobře přehledný a pochopitelný. Když tedy šlo o privatizaci Unipetrolu, vysocí straničtí činovníci měli svoje koně. Je to přirozené a sotva ve které zemi by tomu bylo jinak. Bývalý náměstek ministerstva národního pokladu Jozef Wozniakowski svědčí, že se Škromach o privatizaci Unipetrolu zajímal a vyptával se ho na polskou firmu PKN Orlen. Podle něho prosazoval účast skupiny kolem Pitra a Mrázka, kdežto Stanislav Gross stál na straně skupiny kolem Andreje Babiše. Fakt, anebo fikce? A pokud fakt, je to nutně špatné, že jeden vládní činitel zastává jeden koncept a druhý prosazuje jiný?

Bohužel, neprůhlednost se stala metodou práce. Samozřejmě toho využívají různé temné figury a podpora jedné či druhé uchazečské strany budí podezření korupce. Dochází k bumerangovému efektu, když politický předák formátu Škromachova musí vysvětlovat, že není co vysvětlovat. Kdopak mu uvěří?

Dnes by už nebylo možné, aby sociální demokracie založila svoji kampaň na sloganu "budeme se vám dívat do očí". Vláda vedená sociální demokracií má na svém kontě nesporné úspěchy. Ale jedno se jí osudně nepodařilo - vybudovat důvěryhodný systém privatizace (a udílení veřejných zakázek). Momentálně je obětí tohoto neúspěchu Zdeněk Škromach. Těžko se mu bude odpovídat na otázku: "Když jste se s Mrrázkem bavil o Unipetrolu, díval jste se mu do očí?"