Už víme, kdo nebude prezidentem
Bombasticky oznamovaná veledemonstrace rozlícených odborářů prosazujících dvacetiprocentní zvýšení platů pod taktovkou prezidentského kandidáta Josefa Středuly skončila v sobotu fiaskem. Pod koněm se na Václaváku sešla hrstka příznivců zaplacených odborářskými pětistovkami a aby využili jinak promarněný čas, někteří pod transparentem podporujícím předáka na Hrad podepsali sběračům registraci Středuly jako kandidáta. Blamáž to byla úměrná bombastickým představám o sedmdesátitisícovém davu, jak ho radostně předvídal Středula po schůzce se svým podporovatelem Milošem Zemanem.

Obecně je pováženou, když se odborový boss uchází o post hlavy státu, tím spíš, že formulací ekonomických požadavků „sedmdesátitisícové demonstrace“ prokázal absolutní míru nezodpovědnosti vůči státu, jehož by se chtěl stát prezidentem. Fiasko sobotní demonstrace by mohlo zafungovat jako sprcha, podobně jako fiasko v senátní volbě v Jihlavě zklamalo Andreje Babiše. To je ovšem spekulace, rozhodnou až volby.

Bez ohledu na Středulovu kandidaturu je sobotní neúčast rozhněvaných znepokojených občanů pozoruhodná – a nečekaná. Sobotní tištěné deníky byly ozdobeny titulky oznamujícími očekávání davů a sešel se hlouček. Jak je možné, že demonstrace svolaná dvojicí pochybných existencí (které se v současné době vzájemně přetahují o peníze vybrané mezi stoupenci) měly takový úspěch, kdežto oficiální odborářská demonstrace zkrachovala? Nasnadě je vysvětlení právě v té oficiálnosti. Středula kandiduje na prezidenta, odbory jsou součást „systému“, kdežto rozezlený „lid“ si přeje „změnu“: všemi prostředky svrhnout vládu, nahradit ji odborníky a s nimi nastolit blahobyt a spravedlnost. Kdežto Středula sliboval zvýšení platu o pětinu. To se jeví jako trapné troškaření, dirigované „mocnými“.

Neúspěch sobotní demonstrace ale neznamená, že ty příští budou taky takový výstřel do prázdna. Záleží na vývoji situace a ten nepodléhá režii Středuly ani nikoho jiného. Hrozba sociálních nepokojů roste a vede k tak šíleným krokům, jako je německý projekt na rozbití ekonomické rovnováhy Evropy. Může se zvednout taková tsunami hněvu, že smete všechny Středuly, všechny vlivné a mocné jako i ty, kteří ni na vliv a moc hrají.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Ona mě nechtěla

Je to už dávno, co se mi to občas taky dělo, hodně dávno, zamlada, když jsem se zakoukal a ona ne a ne opětovat. Vzpomínal jsem na to o víkendu, když jsem byl na scifistickém setkání v Bílovci, je to na severní Moravě, kousek od Studénky. Jedna kamarádka tam měla pejska, fenečku. Chodila mezi námi, nechávala se pohladit, podle mě od každého – jen ne ode mne.

Nebyl jsem neodbytný, nenadbíhal jí. Spoléhal jsem, že musí poznat svým instinktem canisfila neboli milovníka psů. Navíc, naše Gari s Norou se ochotně nechávají hladit i při náhodném setkání na ulici. Chápu, že to nijak nesouvisí s onou fenečkou v Bílovci, neplatí že když Gari s Norou ano, tak fenečka v Bílovci taky ano a přijde a já si ji budu moct pohladit.

Překonám to. Překonal jsem dávná „ne“ z doby mládí. Ale bolet to bude. Minimálně do zítra.