Tahanice kolem příspěvku na děti
Groteskní tón celé věci nasadil ministr páce Marian Jurečka. Ten si popletl hrubý a čistý příjem a musel se veřejně kát a vysvětlovat, že stát vyplatí jednorázově pět tisíc na dítě do 18 let s příjmem do milionu korun hrubého. Jurečkova blamáž je úsměvná a dá se vykrýt jednou miskou popelu nasypaného na hlavu. Horší je, že Jurečkovo ministerstvo přesně neví, jak se poplatek bude vyplácet. Každý ví, co je to dítě, ale co je to domácnost a co je rodina? Rozvedení rodiče někdy žijí spolu anebo nejsou rozvedení a bydlí každý jinde a někdo není sezdaný a má na krku dítě. Jurečka tedy sdělil obyvatelstvu přes rádio, že ministerstvo bude nyní porovnávat obsahy různých databází – řekl to v domnění, že tím někoho uklidní. To se děje jenom proto, že Babišovo ANO prosazuje princip plošné pomoci a aby to vypadalo, že vláda ví co dělat a má koncept, musí fedrovat pomoc adresnou.

Což v praxi znamená vyplňování dotazníků a stání ve frontě s čepicí v ruce. Sám Jurečka ale osobně zastává názor rozumný, že by příspěvek měl přijít na všechny děti. Bylo by to o miliardu víc, ale ubylo by byrokratické šikany. Což je zjevně něco, o co vláda nestojí – proto se taky postarala například o odstřelení stavebního zákona.

Chtělo by to šlápnout na brzdu
Šlápnout na brzdu nebo přinejmenším nešlapat moc na plynový pedál. Podle ukrajinského ministra zahraničí Dmytra Kuleby se ty země EU, které odmítnou se připojit k embargu na dovoz ruské ropy, stanou komplici válečných zločinů. Vzhledem k tomu, že se embargo musí schválit jednomyslně, vstoupil pan ministr za hodně tenký led. Nevoli vyvolalo už i vystrčení německého prezidenta za dveře. Dalo by se pochopit, kdyby takto energicky hovořil voják na frontě nebo majitel vybombardovaného bytu. Od ministra zahraničí by se dalo čekat více uměřenosti a někdo by mu to měl říct. Taktně a uměřeně, než z toho bude zle.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Jak smrdí pes

Hodně, například Garina. Zase se v něčem vyválela. Velmi pokorně šla do garáže a sklonila hlavu pod hadicí. Tekuté mýdlo je součást trvalé výbavy naší garáže (žádné auto v ní nikdy nestálo, je to osud nejedné garáže; pravda, parkovával jsem v ní motorkou). Takže jsem ji umyl, osušil a doprovodil kázáním, aby se to neopakovalo.

Smrdí dál. Ne strašně, ale smrdí. Vím, že to bude trvat minimálně dva dny. Pak nastane fáze voňavého psa (v češtině nemáme neutrální slovo pro čichový vjem – vůně je pozitivně hodnotící slovo. Pach by byl v pořádku, kdyby nebylo slovesa páchnout. Nicméně, i kdybychom to slovo měli, neodstranilo by to truchlivou skutečnost, že bych ho mohl aplikovat až za dva dny.

Čtěte neff.cz.