O Afghánistánu s chladnou hlavou
V posledních dnech bylo proneseno mnoho pošetilých řečí a ta nejzlejší a nejhloupější se týká NATO. To prý dramaticky selhalo a vyvolává pochybnosti o oprávněnosti své existence. Pochybnosti o oprávněnosti existence NATO rozhlašovali pochybnosti nejhrůznější heroldové od roku 1949, kdy NATO vzniklo jako reakce na komunistický převrat v Československu. Momentální stav situace v Afghánistánu je důsledek fatálního výpadku úsudku levicového prezidenta USA Joe Bidena, který hodil do koše projekt na postupné stahování a zrychleným odsunem ozbrojených sil USA (základna Bagrám vyklizena nečekaně uprostřed noci) znejistěl afghánské vládní vojáky, takže si řekli, že když utekli Američané, utečeme taky. Znevažování NATO je plivnutí do obličeje všech, kdo v Afghánistánu dvacet let bojovali a zvláště pak plivnutí na hrob padlým.

Je více než předčasné hodnotit, co se vlastně stalo. Takzvaně zvítězil Tálibán, ale nikdo neví, kdo je vlastně „ten Tálibán“ a jaké jsou jeho cíle. Američané zahájili válku před dvaceti lety, aby zničili teroristická centra v Afghánistánu a zamezili organizacím jako je al-Káida pokračovat v teroristických útocích proti svobodnému světu. Ten cíl byl splněn. Co se výrazně nepovedlo, to byla snaha vybudovat v zemi demokratický režim se všemi institucemi západního stylu. To se skutečně nepodařilo, ale teprve budoucnost ukáže, zda nejsou zaseta semínka pro další vývoj – průměrný věk Afghánců není ani dvacet let a žádný Tálibán lidem nevygumuje z hlav zkušenosti dvaceti let kontaktu se Západem. Paradoxně, zprávy z Kábulu naznačují, že se vítězové chovají zdrženlivě a že se v ulicích neděje to, co se třeba dělo v Praze v květnu 1945, kdy čerství vlastenci věšeli Němce na lucerny a v koších na odpadky pod nimi rozdělávali ohníčky. Co bude dál neví nikdo, otevřené jsou všechny možnosti, včetně té, že se z Afghánistánu stane standardní islamistická theokracie, která se bude držet základních norem mezinárodního soužití. Více si realista nemůže v zemi dosud zabředlé do středověké tmy přát. Pokud to tak bude, kdo by za rok, za dva hovořil o prohře Západu a zbytečnosti NATO? Budeme mít Afghánistán s plnovousy a modlitbou pětkrát denně, v klidu pašující svoje opium. Sen o moderní zemi s univerzitami plnými emancipovaných žen zanecháme dalším generacím, třeba se dočkají splnění.

Často se teď mluví o paralele Afghánistán – Vietnam. Ale ani Vietnamská válka nebyla stoprocentní prohra. Američané a jejich spojenci přišli do Indočíny, kdy hrozil dominový efekt. Komunismem byla ohrožena celá Jihovýchodní Asie, v jednu chvíli do vypadalo, že padne Indonésie, v klidu nebyla ani Barma s Malajsií. S Vietnamem padl Laos a Kambodža, ale jeďte se tam dnes podívat. Na lucernách uvidíte vlát vlajky s kladivy srpy a hvězdou, ale po ulici proudí život západního střihu. Bez tehdejšího amerického angažmá, kdo ví, viděli bychom tyhle vlajky možná i na ulicích Jakarty.

Definitivní stažení z Afghánistánu připravil Donald Trump a kdyby se nebylo podařilo ho vystrnadit z Bílého domu, nejspíš by došlo k nějakému méně dramatickému předání moci. Vinou Joe Bidena k němu došlo s přídechem ostudy. Odpovědnost za ni ale nese výhradně on.

Je věru třeba zachovat chladnou hlavu a vzdát se ideologických předpojatostí. Pak se budeme jinak dívat i na náš výkon v těchto krizových dnech. Zatímco média vibrovala rozčilením nad neschopností české vlády, tři dopravní letadla stáhla z Kábulu náš personál a dosažitelné spolupracovníky, zatímco Němci přivezli sedm osob s vysvětlením, že na letišti byl chaos, kdežto Holanďané z téhož důvodu nepřivezli vůbec nikoho. Od nich se jistě brzy dočkáme dalších kázání o evropanství a solidaritě a o tom, kdo patří a kdo nepatří do Evropské unie.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Co všechno má Nora pod hlavou

Někdy se to vymyká mému chápání – když si třena lehne na koberec a hlavou leží na podlaze. Venku – rozdíl trávník a dlážděná cestička. Není to ale pravidlo. Když si může vybrat, ustele si na propoceném tričku. To bych dejme tomu chápal, ale co tyto řádky píšu, leží mi za zády na kanapi, tričko opomenula a pod hlavou si nastala kožený opasek, rozumějte, ne naplacato, ale hranou nahoru. Když se otočím, jestli pořád tak divně leží, jenom pootevře očko.
Co koukáš? Nekoukej. Stejně ničemu nerozumíš.
Má pravdu. Tomuhle fakt nerozumím.