Teorém o sklenici piva
Znáte ho všichni, ten teorém o sklenici piva. Sklenice je půllitrová a hladinka sahá do půlky. Jaká je to sklenice? Napůl plná, nebo napůl prázdná? Odpověď vypovídá o odpovídajícím, nikoli o sklenici. Ten čtvrtlitr piva ve sklenici, to je fakt. Pojem prázdný a plný, to jsou hodnotící interpretace. Držme se faktů.

V pátek se otevřela registrace pro očkování, občané 80+. To je fakt. Tabulka na Ourworlddata hlásí v Česku 70 tisíc očkovaných k 13. lednu, k pátku jich mělo být 90 tisíc. Oficiální harmonogram počítá do konce ledna se 180 tisíci očkovaných, takže v tomto ohledu není důvod k povyku.

Toto je interpretace typu napůl plné sklenici. Vakcinace běží, registrační systém spuštěn, harmonogram se plní.

Spuštění registrace doprovázel bordel, zájemci jsou zklamaní hlavně v tom, že se nemohou přihlásit. Je to stejná situace jako na začátku testování – taky nešlo najít volný termín. Jistě že nám logika řekne, že pokud máme 440 tisíc občanů 80+ a ve zdravotnictví pracuje 270 tisíc osob a k nim se připočtou další desítky a stovky tisíc osob v exponovaných zaměstnáních, pak asi bude opravdu hodně těžké se první den zapsat na konkrétní termín během prvních dvaceti minut.

První dojmy
Míra bordelu se nevymyká obvyklému standardu. Co je zjevné a na čem se může ušetřit: nemá smysl dělat nějakou propagaci. Zatím je zájem větší než sám produkt. Cílit propagaci na lidi, kteří nemají zájem, to vůbec nemá smysl. Ty, kteří váhají, nevěří, pochybují, ty přesvědčí výsledky. Až se to rozběhne a až se snad projeví pozitivní dopady (a pozor: to nepůjde rychle, to nepůjde v řádu týdnů), pak třeba změní názor. Slogany typu STŘÍKAČKA JE KLÍČ KE KLIDNÉMU ŽIVOTU budou spíš k smíchu než k užitku.

Čím víc se procesy zjednoduší, tím líp. Zajímavé je první kobrtnutí na tom, že rodná čísla dříve narozených (na příklad moje) je kratší než aktuální rodné číslo. Tohle opravdu měli vědět, ale takové jsou typické kiksy nových systémů. Je zřejmě třeba vyřešit systém náhradníků, komu aplikovat dávku, když pozvaný nepřijde. Prostě: přítel na telefonu. Nebo náhodný chodec na chodníku.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Jak to prasklo

Večer jsem šel do tříděného s pytlem plastu, jen tak nalehko, na nohou kroxy. U popelnic se už lopotil s odpadem nějaký pán a kolem něho pobíhal pejsek s červeným svítícím obojkem. Přišel jsem blíž a koukám, ja to francouzský buldoček. Uviděl mě a radostně ke mně běžel. Na radostné útoky jsem zvyklý a nevadí mi, ani když mě poskáče cizí pejsek. Natož, takový mrňous.

Pán si všiml, že jsem přišel, otočil se a povídá:
“Pozor, ať vás nepočůrá.“
“Cože?“
“Už vás počůral. To on dělá vždycky,“ pravil ten muž odevzdaně.

Šel jsem domů a přemýšlel jsem, zda se mám pochlubit. Pak jsem si řekl, že nemusím referovat o všem.

Později jsem vyrážel s našimi pejsky na večerní procházku, takovou tu se svítícími obojky. Velmi se zajímali o mé – už oschlé – kroxy. Takže to stejně prasklo, aspoň částečně. Naštěstí to nejsou žalobnice.