Vítězství politické korektnosti nad rozumem
Člověk, který se bude cítit diskriminován, se podle zákona může obrátit na soud a domáhat se přiměřeného zadostiučinění, to bude platit poté, co sněmovna po více než roce přehlasovala ve středu veto prezidenta Václava Klause a schválila antidiskriminační zákon. Cítíte se být diskriminováni? Že ne? Pak jste v českých poměrech bílá vrána. Já jsem diskriminován na každém kroku a nepůjdu se soudit jen proto, že jsem líná ventra a nenávidím úřady všeho druhu a když vidím razítko, dostanu škytku. Naštěstí mě nahradí armáda diskriminovaných Čechů, kteří se teď mohou pustit do soudění.

Vztahy mezi lidmi jsou nekonečně složité, jak v soukromí, tak v profesní praxi. Je šílené a důsledky budou zhoubné, že byl schválen zákon, který profesní vztahy v podstatě kriminalizuje. Naše společnost je zatížena nejedním břemenem. Jedno z mnohých spočívá v tom, že je to společnost nároku. Občanům je vštěpováno, že to či ono si nemají zasloužit tím, že budou vykonávat to či ono prospěšného, ale že to dostanou, protože na to mají nárok. Antidiskiminační zákon patří k těm normám, které tuto nárokovost posilují.

Ano, "chce to Brusel". Ale copak je v Evropě málo politických sil, které proti tomuto nesmyslu vystupují? Bylo by správné a chvályhodné, kdyby kupříkladu ti naši poslanci za ODS, kteří principiálně se zákonem nesouhlasí (třebaže pro něj zvedli "z důvodů politické nutnosti ruku" se spojili s jinými podobně zaměřenými poslanci a tento nesmysl pomohli zrušit. Co naplat, to důležité se bude odehrávat v evropských orgánech - bez ohledu na to, zda se nám to líbí nebo ne, a bude to tak, i kdybychom z EU vystoupili. Euroflašky se u nás zavedly za hlubokého komunismu, když po členství v EU nebylo ani památky. Prostě proto, že jinak by od nás EU nebralo pívo, tečka.
A tak je to se vším.
To že jsem přijali nesmyslný zákon není argument proti evropské integraci, je to naopak výzva pro konstruktivní síly v celé Evropě, aby se zasaidily o zrušení nesmyslu, který si uzurpoval vznešené jméno.
Jméno nic neznamená. Příště to může být "zákon proti chudobě" a "zákon proti blbosti" a "zákon proti špatnému počasí".
Je to zákon, jeden z mnohých, které má evropská společnost na noze jako kouli, která ji táhne do hlubiny.
Je to stupeň na cestě ke světové marginalizaci. Tedy, Evropa marginální je už teď, ale bude hůř. Mnohem hůř.

JAK ŽIVOT JDE: Zase jednou v ZOO
To "zase jednou" neznamená, že jsem navštívil pražskou ZOO po 20 letech, ale, dejme tomu, po dvou měsících. V Idifu tu pořádáme fotografické semináře a učíme se na zvířátkách fotit za různých světelných podmínek.

Takže hned k novince - koncem května tu otevřeli pavilon lachtanů. Sledoval jsem jeho stavbu za těch předchozích návštěv, teď je to hotovo a musím nadšeně volat bravo.

Z dětství si pamatuju původní lachtanárium, tam nahoře na kopci, nedaleko aktuální Indonéské džungle. Byl to bazének, koukalo se do něho shora, jak tam lachtani opisují kruhy, něco jako veverky v kolotoči. Teď mají lachtani obrovskou nádrž, skaliska na které mohou vylézt - jedno takové skalisko ční nad hladinu asi tak metr a zíral jsem, jak lachtan dokáže vyskočit z vody a na skálu se vyhoupne bez viditelné námahy. Diváci mohou sestoupit až do suterénu pod skalami a vidí pod vodou plavající lachtany. Je tedy fakt, že potvory raději plavou tam, kam je diváci ze suterénu nedokouknou, ale třeba se to nějak časem usadí.

Zoologická zahrada je náramná věc. Včera byla plná dětiček, radovaly se tu, hrály si tu a učily se tu.
Zde malý detal:
Chlapeček ve výběhu lemurů se ptal průvodkyně: "Můžeme si dělat poznámky?"
O čem svědčí tahle poznámka?
O tom, že chlapeček je zvyklý na buzeraci a na to, že se nic nesmí a připadá mu nezvyklé, že se v zoologické zahradě smí k opičkám dovnitř výběhu... a dělat si tam poznámky.
Pardon. Lemuři nejsou opice. Jsou to poloopice. I já se tu občas něčemu přiučím. Poloopice proto, že má ksichtík protažený a nikoli placatý, jako opice a lidé.