Nebezpečí za plentou
Rasistický klip "Národní strany" propagující "konečné řešení romské otázky" vyvolal rozčilené brebentění činovníků. Česká televize přestane vysílat předvolební klip Národní strany, rozhodl generální ředitel Jiří Janeček. Management ČT v čele s Janečkem zvažuje i trestní oznámení na Národní stranu. Národní strana bezpochyby zažaluje Janečka, jelikož o legálnosti či nelegálnosti strany, respektive jejího klipu musí rozhodnout soud a ne nějaký Janeček. Ministr pro lidská práva Michael Kocáb a premiér Jan Fischer jsou "pohoršeni a razantně se ohrazují proti zveřejnění televizního spotu Národní strany ve veřejnoprávním médiu". Razantně... je co? Razantní by bylo zrušení spolku zvaného Národní strana, jenže naše právně pozitivistické soudnictví patrně neshledá ani na tomhle klipu nic, co by "dokazovalo" rasistické smýšlení dotyčné strany.

Přitom věc je velmi jednoduchá: pokud se do voleb nepodaří stranu zrušit či jinak legálně jí zabránit v účasti na volbách, budeme se divit, kolik hlasů dostane. Tomu se říká "historická situace". Tzv. velké strany se zabývají vzájemným hnojením se, přičemž oslabily mezinárodní postavení republiky. Volí je pouze entusiasté a pak lidi pídící se po "menším zlu". Tzv. Národní strana nabízí alternativu českému kretenismu. Má to jedinou pozitivní stránku, že Národní strana bude odbírat hlasy komunistům a sociálním demokratům, jistě ne zeleným a ODS ani lidovcům.
Mohli bychom se podivit, kolik hlasů dostanou. Jediná cesta, jak jim zatnout tipec je... zatnout jim tipec.
Což může jen soud a v našich poměrech to znamená, že si mohou dělat co chtějí.

JAK ŽIVOT JDE: Inovace v Tibetu
Minulý pátek večer jsme se vrátili s Ljubou z cesty do Číny a Tibetu. Byl to úžasný zážitek, nafotili jsme doslova tisíce snímků a tak se obávám, že tentokrát budu obtěžovat cestováčskými historkami déle, než obvyklých pět dnů, jak tomu bylo v předchozích případech. Zde je o tom, co jsme viděli v Tibetu.

Musel bych se fackovat před zrcadlem kdybych napsal floskuli, že se v Tibetu střetává "moderní doba se středověkem". V Tibetu najdete lepší silnice než jsou u nás, Lhasa je město které se rozvíjí, nedaleko železniční stanice spojující zemi vysokorychlostním spojem s Čínou vzniká nová městská čtvrť, je to prostě dynamické město. Lidé na venkově žijí pochopitelně jinak, nicméně i to co jsem tam viděl mi hodně připomínalo, co jsem zažil na našem venkově v dětství. Zvlášť bych se ale rád zmínil o jedné inovaci, která mě překvapila. Na každém druhém kroku totiž narazíte na solární vařiče na čaj. Vidíte na obrázku, jak to vypadá. Je to zřejmě podomácku vyrobená věc, na podvozku je parabola snad z překližky, polepená nějakým alobalem, nad tím ze silného drátu konstrukce a v ní vězí čajník. Nebo taky hrnec s polívkou. Vyvezete to na sluníčko a za chvilku se voda vaří.

Tady to vidíte na obrázku. To zlaté v pozadí je modlicí mlýnek. Takové mlýnky, kvůli účinnosti v bateriích minimálně po čtyřech, mívají lidé i v domech nebo na dvorku usedlosti, ve městech a v klášteřích pak jsou dlouhatánské baterie takových mlýnků. Viděl jsem i zde mechanizaci - mlýnek poháněný vodním kolem. Komupak asi patří zásluha, konstruktérovi toho zařízení? Kdo bude obdařen milostí a komu bude usnadněn postup do dalšího, teď lepšího žvota?

Zpátky k tomu hrnci. Nechápu, proč se podobná věc neujala v Evropě, přinejmenším na jihu. Kdybych byl šikovnější, pokusil bych se tu věc vyrobit. Zatím jsem dosáhl jen jednoho výsledku: při prozkoumávání solárního vařiče jsem se docela slušně spálil, když jsem se chtěl přesvědčit, zdali to v ohnisku paraboly hřeje.
ANo. Hřeje. Hodně.