Vzhůru z bláta ven
Jiří Paroubek, nezodpovědný kaskadér české politiky, zasadil ránu mezinárodnímu i vnitropolitickému postavení České republiky a zaslouží si trvalé zařazení do panoptika muzea českého padoušství. Jenže nelze strávit zbytek životů diskutování o tomto pěkném faktu. Tím spíš, že další padouši se připojují, především lidovci, kteří přispěchali ohřát si předvolební polívčičku okázalým odstoupením od dohody, kterou sami uzavřeli.

Proto je víc než dobře, že se Mirek Topolánek dal do práce a dává dohromady podpisy poslanců, kteří schválí ústavní zákon o zkrácení funkčního období sněmovny. Jistě si je vědom, že mnohé poslance žádá o podepsání výpovědi a že to jsou lidé, kteří mají hypotéky a lízinky a zvykli si na obědy za krámské ceny a cestovné a všelijakovné ve stovce podob, o kterých nemá ani ponětí občan, který to všechno platí. Ovšem ten nesmysl, do kterého nás uvrhl nezodpovědný egoista Jiří Paroubek, musí skončit co nejdřív a je tudíž velmi dobře, že Topolánek pracuje na řešení, které obejde lidoveckou obstrukci.
Paroubek se v celé aféře poprvé zachoval inteligentně a slušně, když Topolánkovu snahu podpořil. Je v situaci chlapíka, který rozbil výkladní skříň České republiky ze vzteku, že za ní není na něho dost dobře vidět. Teď aspoň jde o to, abychom odstranili střepy a zbytečně v nich nehamtali - přesně o to usilují lidovci.

Citace:
V listopadu to bude devatenáct let, kdy jsem v parlamentu poslouchal úchvatnou řeč George Bushe staršího. Slavili jsme tehdy první výročí Sametové revoluce, ale pod pokličkou oficialit to u nás začínalo vřít. Politická diferenciace v Občanském fóru začínala na moje gusto příliš brzy. Navíc byla vedena s neodpovědnou agresivitou, takže osudově narušovala přirozené lidské vztahy. Také se ve mně dosud neusídlil pocit bezpečné samozřejmosti tak bolestně dlouho očekávaného návratu demokracie. A tu jako blesk v projevu presidenta Spojených států amerických zazněla slova, která pro mne znamenala obrovské uklidnění. Tehdy Bush starší prohlásil: „Stali jste se členem společenství svobody“. Bohužel, česká všednost a povrchnost tisku tento výrok rychle zavály, avšak pro mne byl ještě dlouho povzbuzením jak při těch krizových situacích, jež jsme si natropili my sami, tak i těch hrozeb, jež by vyplynuly v případě úspěchu známých pokusů o protidemokratické převraty v Rusku.
Když tuto neděli na Hradčanech zaznělo něco podobně zásadního z úst Baracka Obamy, měl jsem také velkou radost. „Jsem tady, abych řekl, že Spojené státy se nikdy k lidem této země neobrátí zády.“ Tak zněl Barackův závazek. Tentokráte jsem se však už tak neuklidnil. Neobrátí se jednou rozhodující většina Čechů zády právě ke Spojeným státům? Průzkumy veřejného mínění už delší dobu varují. A varováním jsou i ti, kdo jejich výsledky tak tupě a egoisticky zneužívají. Měli bychom proto všichni číst Barackův projev pozorně a s odvahou pochopit i oprávněné důsledky, které z jeho, tak cenné záruky přirozeně vyplývají.
Zdraví Vás Ivan Fišera

Hlas rozumu z jihu
Ve dnech, kdy máme pocit, že už všichni přišli definitivně o rozum zrušil jihočeský kraj zákaz dostavět Temelín, takže ČEZ smí postavit další bloky. Teď jde o to, kdo bude dostaví dva bloky - pro které je už všechno připraveno, se čtyřmi bloky se počítalo od začátku. Úplně ideální by bylo, kdyby se nějaká rakouská firma zabývala atomovými elektrárnami. No, kdyby ale se v Temelíně začalo realizovat to, co dělá ultračistá a ultraekologická země Finsko v Olkiluoto, bylo by to taky dobré. Atomový reaktor dodává sice francouzská společnost Areva, ale německý Siemens zase vyrobí část, kde se bude vyrábět elektrický proud. Vsázím na padoušství ideologických fanatiků: kdyby měl Siemens prsty v Temelínu, rakouští křiklouni by sklapli.

Vzkaz pro Lukáše Macka
Lukáš Macek je lídr SNK ED pro volby do Evropského parlamentu. Pro parlamentní strany používá ve svých tiskových kreacích termín "politická garnitura". Ať je rád, že se na politické floskule nevztahuje autorské právo. Jinak by ho musel Miroslav Sládek žalovat, neboť tento - dnes už naštěstí zkrachovalý - neofašista se tímto termínem oháněl. Ujišťuji pana Macka, že se takto jeho strana do parlamentu, tedy "do politické garnitury", nedostane. Takže, pane Macku: jde o vládu a parlamentní strany, o poslance zvolené v řádných svobodných volbách, ne o žádnou "politickou garnituru". Do parlamentu nevede cesta přes politickou pavlač, pane Macku.

JAK ŽIVOT JDE: Aby se děti nebály
Říkali včera v rádiu, že má vzniknout celoevropský systém, který bude označovat televozní pořady a filmy podle vhodnosti k tomu či onomu a mimo jiné se mají označovat i bací pořady, aby se děti nebály. Snad by pro bací pořady mělo být zavedeno logo pavoučka.

Ano, jednadvacáté století bude století věnované blbnutí nakvadrát.
Pavouček: ten jistě padne, jelikož se začne vlivná skupina aktivistů ozývat proti podpoře arachnofobie. Pavoukům hrozí vyhynutí, budou hlásat novinové titulky a učenci dokáží, že pro vyváženost ekosystému jsou pavouci nezbytní. Jakmile v dětech vypěstujeme nenávist k pavoukům, pavouci vyhynou a ekosystém se zhroutí, roztají ledovce, voda stoupne o sto jedenáct a půl metru, čímž se Golfský proud otočí a přijde doba ledová.
Takže pavoučci pravděpodobně nebudou. A co s tím báním?
V dětství jsem jednou zažil trauma v kině. Brečel jsem tak strašně, že mě museli rodiče vyvést a film jsem dokoukal až o mnoho let později, v dospělosti. Byla to Disneyova Sněhurka a sedm trpaslíků a já se bál plížících se špiónů. Při repríze jsem se strašně divil, čeho jsem se tenkrát na těch srandovních špiónech bál.
Ale to je jedno. Nalistujte si povídku Usher II. v Bradburyho Marťanské kronice. Bradbury se projevil jako největší vizionář: v té povídce (a nejen tam) předvídal, co všechno bude na kulturním indexu. Oni to prosadí. I bez pavoučků budou zachraňovat dětskou duši.
Pavoučci? K smíchu. Přijdou hasiči s plamenometem a spálí to....